Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Veselé příhody tří starých mládenců, jedné utajené manželky a potrhlého velitele ostrostřelců... Oslavou příchodu nového – dvacátého – století začíná rozmarná komedie podle stejnojmenné frašky Františka Ferdinanda Šamberka, jehož jméno je spojeno se zakladatelskou generací Národního divadla. Napsal na čtyřicet titulů oblíbených veseloher a největšího ohlasu zaznamenalo právě Jedenácté přikázání, příběh o utajené ženitbě zapřisáhlého starého mládence. Její humor i znamenitě řešená situační komika inspirovaly i filmaře. První verzi natočil v roce 1925 režisér Václav Kubásek podle silvestrovského představení Vinohradského divadla. Zvukovou verzi natočil o deset let později Martin Frič, na scénáři výtečné komedie se podílel E.A.Longen a Otakar Vávra. Hlavní roli c.k. notáře Voborského, který pro lásku ke sličné měšťanské dcerce zradí přísahu, že se nikdy neožení, hrál v obou přepisech Hugo Haas. Zatajovanou manželku pak ve Fričově adaptaci Jiřina Štěpničková, veselé kumpány Jindřich Plachta a Jiří Plachý, potrhlého ševce Václav Trégl a jeho energickou ženu Eližbětu Ella Nollová. (Česká televize)

(více)

Recenze (58)

topi 

všechny recenze uživatele

" Nežeňme se, nežeňme se, hop héééj, nežeňme se, nežeňme se, hop héééj!!! " Tahle kultovní písnička z úst třech starých mládenců v podání Hugo Haase, Jindřicha Plachty a Jiřího Plachého jsou absolutně kouzelné! No a když se jeden z nich natajmo ožení (Hugo Hass) a svoji ženu (Jiřina Štěpničková) před svými dvěma kamarády vydává za svou dceru, je o zábavu sakramentsky postaráno! Tolik výborných situací, hlášek a vynikajících rolí všech dalších skvělých herců dělají z této veselohry opravdu nestárnoucí srandu, u které se vždycky, ale opravdu vždycky od srdce zasměju! " My jsme spolu domluvili pane nadporučíku, vy mi dáte satisfacky!! " Hahahahaha, prostě neskutečnej kult!!! ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Snad je to mou hloupostí, snad je to jen tím, že jsem mnoho prvorepublikových a protektorátních komedií zhlédl v krátkém sledu, nicméně mi tato filmová období až na vzácné výjimky mnoho příjemných zážitků nepřinesla. Po asi třech filmech jsem dospěl k cynickému závěru, že správná komedie pro pamětníky nutně obsahuje nasledující prvky: dobový šlágr, svatbu nebo alespoň její příslib do budoucna, záměnu osob a konverzační humor, který je sice vybraný, ale nemá břit. To vše se musí vejít do méně než 90 minut. Je téměř příznačné, že ve většině z těch pro mě lepších "prvorepublikovek" jeden či více těchto prvků chybí. Není to však případ Jedenáctého přikázání, které své "povinnosti" dokázalo splnit v rekordně krátké době, což je na jednu stranu dobře, žel v ušetřené době se k nim z radosti nad dobře vykonanou prací neustále vrací. Nu, nepobavil jsem se. Slabé **. ()

Reklama

Compadre 

všechny recenze uživatele

Skvělá komedie. Nemůžu si pomoct, ale tyhle starý štychy mě prostě baví...kromě toho - komedie z třicátých a čtyřicátých let sice skutečně "trpí" velkou dávkou naivity, ale dnes působí jako ryzí tzv. oddechovky, o jaké se marně pokouší pánové jako Troška nebo Janák. Tyto staré totiž netrpí tím, čemu se říká kýčovitost, která sálá z filmů oněch moderních režisérů. Tohle byla vážně sranda. ()

mira007 

všechny recenze uživatele

Černobílá komedie s Hugo Haasem jako jedním z party zapřísáhlých starých mládenců, kterému se jeho předsevzetí staromládenectví začne rozpadat. Po němé verzi druhá podle divadelní hry Vinohradského divadla, kde si zahrál opět hlavní roli a je to jeden z nejzábavnějších filmů s tímhle borcem.  Něco, co naplňuje pojem film pro pamětníky, ikdyž je to po klasikách jako Kristián (1939) trochu pozapomenutá záležitost. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Václava Trégla s opičkou na rameni při hasičském zásahu viděti....velkou hlínu a srandu zažíti. Není veselohra jako veselohra, ale tahle je vskutku povedená. Trio Haas, Plachta, Plachý to coby partička starých mládenců rozjíždí ve velkém stylu a až na pár minut oddechu nás čeká opravdu pořádná jízda. Situační komedie vhodná jak na divadlo tak do filmu, klasická záměna osob a omyl, na kterém bylo již tolikrát vystavěno tolik veseloher. Zde navíc vše zahrané s velkou chutí, všichni se zřejmě při natáčení skvěle bavili. Rozhodně řadím na jednu z vyšších příček filmů pro pamětníky....75% ()

Galerie (9)

Zajímavosti (2)

  • Hugo Haas měl ve svém vídeňském bytě „sentimentální oltář“ tvořený z fotografií těch událostí z jeho života, na které rád vzpomínal a které se mu navždy vryly do paměti. Jedna z fotografií byla právě z tohoto filmu, konkrétně fotografie ze svatební scény v kostele, kde je po boku Jiřiny Štěpničkové. Připomínala mu dobu, kdy byli oba mladí a kdy se jeden druhému líbili. Toto vzpomínání Hugo Haase je možno vidět v televizním dokumentu Na návštěvě u Hugo Haase z roku 1968. (Luxocculta)
  • Na scénáři se podílel režisér Otakar Vávra, čímž si získal všeobecné uznáni mezi profesionálními scenáristy. (kosticka7)

Reklama

Reklama