Newyorská romance

Natočit další životní obrodu, ve které hraje hlavní roli hudba, bylo to nejlepší, co mohl John Carney udělat. Oněch sedm let od Once totiž vyplnil dvěma filmy, které nikdo neviděl a svůj um - tedy dodat divákům optimismus minimálně na rok dopředu - na sebe nechal čekat až právě do Love songu. Carney ale překvapivě dospěl, obrousil formální hrany a nemá potřebu dávat v každém záběru najevo, že točí tu nejnezávislejší romanci, jakou kdy kdo potkal. Díky dýchajícím a zcela dokonale obsazeným ústředním postavám Gretty a Dana tak stvořil něco snad ještě lepšího. Scenáristicky sevřenějšího, životně snad ještě o chlup odhodlanějšího a tím, jak je člověk zase o něco starší, tak i intenzivněji do duše promlouvajícího. (09.11.2014)

Půvabná panenka pěkné písničky píše, pacholkem podvedena posmutněle pláče, plánuje prchnout. Propuštěný producent popíjí, panenku potkává, pečlivě poslouchá, představy promítá. Přemlouvá panenku, prosí. Poté po partě pátrají, přiberou parťáky, parádní projekt pohromadě produkují a pozornost přitáhnou. Posledním počinem překvápko pro publikum připraví. Pozitivní pocitovka plná pohody. Potlesk. (18.09.2014)

Očarujúca Knightley, Ruffalo vie zúfalcov hrať veľmi presvedčivo, výborne im sekundovali ostatní herci a speváci a samozrejme NY. U mňa láska na prvý pohľad ... a ku tomu všetkému parádny Jaguár a neskutočný soundtrack ... https://www.youtube.com/watch?v=GyiQtznyCGU .. kostýmerke palec hore! Skrátka pohľadenie na srdci. (28.09.2014)

Love song je pro chviličkáře. To znamená, že chviličkář má rád tyhle filmy pro některé jejich chvilky nebo momenty, které můžou s přehledem ovlivnit jejich hodnocení směrem nahoru. A to je můj případ. Jako celek bych ho zařadila zřejmě do průměru, myslím, že na Oskara zrovna není, ale když jsem viděla Dana s Grettou, jak si pouští staré songy v noci na nábřeží a pak skončí na parketu, tak mně bylo moc fajn u srdce. A o tom to celé je. Film stojí samozřejmě na písničkách, na slovíčkách, některých moc pěkných dialozích a právě na těch bezva chviličkách. Mark Ruffalo je sympaťák a i když se ta jeho placatka z jeho ruky téměř nehnula, tak hrál hudebního producenta parádně a pro mě byl natolik důležitou postavou, že nebýt jeho, nevím, nevím. Trochu jinak jsem to cítila s Keirou, tam jsem váhala nad tím, jestli ta role jí padla na tělo jak ušitá. Z mého pohledu bych tam asi dosadila někoho jiného, ale já tomu zase až tak nerozumím, tak to nebudu hrotit, jinak jí mám ráda. A ještě nechci zapomenout na kamaráda Gretty, který jí poskytl azyl, protože to byl kluk srdcař a takový lidičky mám ráda......Pojďme se opít z našich slz...." (16.09.2014)

Sladké, příjemné, byť realitě okatě vzdálené. Závan atmosféry z Once dýchne na tvář diváka lehký (místy i široký) úsměv, který mu vydrží prakticky po celou dobu. Hudebně založený člověk nemůže z kina odcházet nespokojen, i když zde nejde o převratnou dechberoucí originalitu. Každopádně ART > KÝČ, a to subjektivně v poměru 70%. (20.08.2014)