Lásky čas

Veľmi príjemná romantická komédia o chlapcovi menom Tim, ktorý sa v deň svojich 21. narodením dozvedá fakt, že všetci členovia rodiny mužského pohlavia disponujú darom o ktorom sa iným ani len nesníva. Stačí sa uzavrieť v tmavej miestnosti, zovrieť päste, a môže cestovať časom. Napriek tomu, že túžby ľudí sú rôzne, Tim baží len po jednej veci - láske. Ale čo ak spraví niečo, čo naruší slučku času? Milý, oddychový snímok, ktorý nijak neurazí a svoje hodnotenie si plne zaslúži. (06.01.2014)

Jak málo stáčí, aby člověk odcházel z kina šťastnej a ani pořádně nevěděl proč. Humor, láska, originalita ( super konec ), výborný herecký výkony (Rachel definitivně miluju ), ale hlavně obrovský pozitivní náboj, kterým film střílí do každýho diváka v kině. "Vem si jeden den ve svým životě, nejdřív ho prožij běžně jako vždy a pak ten samej den prožij ještě jednou a všímej si každýho detailu....", absolutně nejlepší scéna celýho výbornýho filmu. Lidi, fakt zvědněte prdel a zkuste tenhle biják dát , myslím si, že v týhle době něco podobnýho všichni moc potřebujeme. (04.11.2013)

V naprosto jedinečné Lásce nebeské jsme byli svědky metody pokusů a omylů. Tam to vyšlo, tam nikoliv, tam to skončilo s otazníkem. Lásky čas na to jde vyčuraněji. Což může být i na škodu. Příjemně plynoucí romantika z britských ostrovů (vážně miluju ten jazyk) ale dorazila i tentokrát. Jen se přidal fantaskní prvek cestování v čase. Což v rodině elegantního (a opět naprosto spolehlivého) Billa Nighyho u mužského pohlaví prostě tak nějak jde. Funguje to naprosto přirozeně a roztomile, i když samozřejmě někoho může naštvat, že tu někdo opravuje sám sebe, své zlomové životní scény i své přehmaty (rozepínáním podprsenky to jen začíná). Na druhou stranu nepodvádí v sázení, nepáchá trestnou činnost. V případě režiséra a scenáristy Richarda Curtise to je prostě osudově příjemné oživení. Výsledek je spontánní, vtipný, chytrý, milý i originální (potěšila kupříkladu návštěva restaurace pro nevidomé nebo sestříhané rozlučky v metru). Potěší to navíc o to víc, když víme, jak kvalita v daném žánru schází. Curtisův humor naštěstí není primitivní, nelže, neklame, i když se chce nejednou zalíbit. O tom žádná. Odpustíme mu také to, že jeho svět tentokrát zapomíná na skutečně bolavé momenty a nepřináší ani hořké otázky. Čelí jen „nějakým“ rozhodnutím, která se stejně obratem vyřeší. A tím řešením upozorní na nelogičnosti, které v druhé polovině snímku přeci jen přicházejí. Škoda je také v případě toho, že romantická linka se „vyřeší“ už v půlce filmu, a pak se jen šourá kupříkladu okolo vztahově „problematické“ sestry. Ale jsou to jen malé skvrnky. My se totiž chceme hlavně bavit a dojímat. Domhnall Gleeson, nejstarší syn slavného irského herce Brendana Gleesona (Statečné srdce, V Bruggách), je neokoukaný, oddaný své roli a na plátně předvádí neskutečnou živelnost. Svou postavu s lehkostí přivedl k životu a film překvapivě dokáže utáhnout. Samozřejmě i díky dalším ostrovním tvářím a jedné Kanaďance s roztomilým obličejem Rachel McAdams. Nighy je excelentní, dramatik Toma Hollandera jakbysmet, sklerotický strýc si také urve svých pár minut slávy. Díky za ně. Po dobrých třech letech je dám. Přijít to muselo. Sice s přivřenýma očima, ale za pět hvězd!! PS: Soundtrack už mám!! (18.01.2014)

Pravděpodobně je to zvláštní, ale snad nikdy jsem nezažila chvíli, kdy bych chtěla zalézt do šatníku, zatnout pěsti a vrátit se zpátky v čase, abych něco napravila. Přitom chyby jsem v životě určitě nasekala.. narozdíl od hlavního hrdiny Tima beru ale život takový jaký je a jsem víceméně zastáncem pokusů a omylů, chybami se člověk přece učí :) Nebylo mi tedy úplně sympatické, jakým způsobem Tim řešil všechny trable. Někdy opravdu úplně zbytečně. Na druhou stranu z hlediska příběhu se ono cestování v čase mohlo využít lépe;čekala jsem, že příběh postupně vygraduje podobně jako u Time traveler's wife, ale ono šlo spíše o film, ze kterého se máte poučit a mít ke konci příjemný pocit, takže Timova schopnost nesehrála takovou dramatickou roli, jak mohla. Mimochodem jen po přečtení námětu jsem měla pocit, že si ze mě někdo střílí - Cestování v čase, Rachel McAdams? Neskutečně to zavánělo již zmíněným TTW a po shlédnutí musím říct, že jsem si téměř jistá, že se autor inspiroval. Příběh sice nehrál na tak dramatickou notu, ale kromě jiného zachycuje podobně delší časový úsek. Někdy jsem měla až dejavu. I tak se mi ale film líbil, Bill Nighy měl zase jednou výbornou roli, nenudila jsem se ani minutu a naučila jsem se, že si musím užívat každé chvilky a ocenit každou maličkost. :) Pět hvězdiček nedám, protože je mi přeci jen trnem v oku ta podobnost se Zakletým v čase. (A taky tak trochu protestuju proti rozdílu v procentech, proč mám pocit, že je to jen proto, že About time je britská záležitost?) (06.01.2014)

Sám Richard Curtis to řekl. Nepamatuju se, kdy jsem naposledy viděl snímek, v mnohém tak obyčejný a zároveň tak vyjímečný. Směr vyprávění je neodhadnutelný a ten, kdo by chtěl na film aplikovat sci-fi pravidla, se šeredně splete, vždyť je to jen metafora napravování sebe sama a potřeby něčeho, co člověka převyšuje a zároveň mu naznačí, co ve svém životě může nebo nemůže ovlivnit. Richard Curtis to řekl sám, prý už nebude režírovat. Ale pokud vím, psát se chystá dál. Pokud bude i nadále tvořit takovéhle příběhy o zásadních věcech, vůbec to nevadí. Smekám. (14.11.2013)