Vůně kávy

jestli takhle povrchní příběh získal nějakou cenu za scénář, tak by mě jen ze studijních důvodů zajímaly ty další scénáře, které v soutěži porazil... vzkaz pro Vítka Olmera: příště točte prosím již bez Simony Chytrové, nebo aspoň bez Helgy Čočkové... korunu tomu všemu nasadily scény s hadem: záběr syčícího tvora je snad vystřižen z nějakého dokumentu, pak když ho Srstka zabíjí, tak se tam klepe nějaký gumový had z pouti... jednu hvězdu za obsazení Luďka Munzara (18.03.2012)

Ten neodbytný pocit labutí písně je opravdu dojemný... Pro neklidného Víta Olmera byla Česká televize tvůrčí brzdou, ale co si budeme nalhávat – docela jí potřeboval. Vůně kávy působí jako lehké nakročení na půdu zbrklých experimentů, kterými Olmer obohatil podobně utržená devadesátá léta. Zd po letech naplno zhodnotil svou zálibu v citátech, a proto se dočkáme citací a odkazů na Ježíše, Marxe, Jarmusche, Wajdu, Hemingwaye, Hrabala, Lustiga, Voskovce...a hlavně sebe. Unavený hrdina v podání Lukáše Vaculíka marně křísí projekt s pochybným názvem Smrt na prodej (jednalo se o reálně plánované pokračování Nahoty na prodej) a podle vzoru posledních filmů Jiřího Vejdělka zkouší rozhodit několik partnerských sítí. Výsledek je sporný, jak je u Olmera zvykem. Místy to vypadá, že se pan režisér vyjádří nadmíru trefně, aby v následující scéně po x-té zapracoval naprosto zbytečnou podzápletku kolem „válečného traumatu“ a hledisko sklepního hada. Jenže právě tyto „blbosti“, obsazení Simony Chytrové a podivně nasekané ustavující záběry (možná licence kameramana Holomka) jsou přesně tím, co umí Olmer nejlépe – hrát si. Projevit nadhled nad sebou i okolím, což dokazují záměrně směšné (alespoň doufám) lechtivé scény a trapnost veškerého snažení. Možná nevědomky odráží Olmer rozsáhlejší kocovinu českých filmařů po některých neúspěšných experimentech minulých let. Mně tímhle filmem rozhodně neurazil a budu rád, pokud ještě něco ztropí. (01.03.2013)

Nejhorší nápad byl udělat hlavní postavou scenáristu, protože se divák lépe soustředí na chyby v tomto filmu. Varšavská rodačka Malgorzata Ebel má kavárnu na Malé Straně, ale její vstup na pole scenáristiky není ničím, co vůbec stálo za to točit. Věci se nedějí, protože vyplývají ze situací, logiky a postav, ale prostě protože autorku nic lepšího nenapadlo. Konec už je úplně pitomý. Režisér a pár herců se sice snažili, ale na tomto poli šlo o předem prohranou bitvu. I jako celovečerní reklama na konkrétní značku kávy je to ubohé. (18.03.2012)

Smrad průšvihu. Text distributora lehce navnazuje, jméno režiséra odrazuje. Ten snímek neví, zda má být současným českým příběhem o tvůrčí práci, podnikání, manželské krizi, druhé světové válce či mysteriózním příběhem s všudypřítomným hadem. Všechno dohromady v jednom filmu připomíná onen pověstný dort pejska a kočičky. (20.03.2012)

Tohle ja další z těch zbytečných filmů na nedělní prime-time. Kdyby si tvůrci odpustili 10 takovýchto snímků a natočili jeden pořádný film, udělali by pro českou kinematografii mnohem více. Vůbec nechápu, kde se tam měla skrývat ta komedie. Možná v bandě kopáčů v čele se Zdeňkem Srstkou. Za ty dávám tu jednu hvězdu, přestože by bylo velmi snadné dát tomuto dílu odpad. (19.03.2012)