Hunger Games: Vražedná pomsta

Strašný kasting v čele s Jennifer Lawrence (ktorá je nielen nepríjemná, ale ešte aj hrá úplnú kravu). Niektorí herci sú talentovaní, ale tu dostali tak divne rozvrhnuté postavy, že vôbec neviem, čo si o nich mám myslieť (Woody Harrelson, Philip Seymour Hoffman, Toby Jones, Donald Sutherland, Jeffrey Wright, Stanley Tucci). Je to hrozne dlhé, akcie je málo a tá, čo tu je, je rovnaká, ako zvyšok filmu – divná. Divný je i scenár, ktorý sa motá od ničoho k ničomu a celkovo mu nerozumiete (megatréning v geniálnom novom megakomplexe sa obmedzí na to, že hlavná hrdinka pätnásťkrát vystrelí z luku a keď sa obzrie, vidí, ako ju všetci fascinovane sledujú). Vízia budúcnosti mi príde dosť neoriginálna a postavená na extra vratkých nohách. Akonáhle sa dej premiestni na exotický ostrov, začne to byť aspoň trochu sranda (opice, hmla), ale aj tak sa občas nestíhate čudovať nad hovadinami, ktoré tvorcovia vymysleli (babička alias nekompromisná Golda Meir z Mníchova). Strašne blbý film, ale svojím spôsobom sa bavíte. Dosť ma každopádne zaskočil nevýrazný koniec. Čakal som ohromujúcu sériu cliffhangerov podpernú veľkolepými zábermi a dunivou, burácajúcou hudbou lákajúcou na gigantickú trojku... a ono nič. Zvyšok série už nedopozerám. (29.08.2019)

Možná nejde o excelentní film, excelentně debilní však vskutku je. Zábavný je zejména kontrast scén, v nichž vystupuje Donald Sutherland a scén arénových, jimž vévodí skupina manekýnů s nezničitelnými účesy - zatímco prvně jmenované přináší přesvědčivý chlad a lidskosti zbavenou logiku režimní supersvině, která je opatřená dobře napsaným dialogem a charismatem svého představitele, to druhé je tupé i pro prvotní fanoušky víly Zuběnky. Postavy jsou opět hnány nejasnými a zveličenými motivacemi a vztahy, z čehož mi vyplývá, že buď někdo zprznil obsah knihy, nebo je kniha jen podělaná futuristická telenovela. Tři hvězdy patří atraktivnímu ztvárnění (s opět delikátními variacemi na TV show budoucnosti) a výbornému obsazení, jelikož sestava Harrelson-Hoffman-Sutherland-Kravitz ve vedlejších rolích je dostatečně výživná i pro případ, že by zbytek filmu byl jen záznam fronty před Kauflandem. P.S. Peeta získává nominaci pro nejotravnější filmovou postavu všech dob. (29.09.2014)

Formalisté prominou, ale jestli je něco, co si na Hunger Games zaslouží podrobnější rozbor, tak je to postavení dívčí / ženské hrdinky a problém emancipace, potažmo sexismu. Teze o feministickém postoji série, která by měla čtenářkám / divačkám dávat příklad aktivní nebojácné hrdinky, jsou totiž docela dobře napadnutelné, respektive to zdaleka není tak jednoznačné, jak se možná zdá. Katniss je v prvním i druhém dílu poměrně často postavou reaktivní až pasivní, závislou na pomoci shůry ve stylu deus ex machina ("padáčky" od Haymitche, což je pochopitelně otcovská figura) nebo větší pohotovosti ostatních (Finnick a jeho oživení Peety, při kterém Katniss akorát vyděšeně přihlíží a x dalších případů...). Katniss rozhodně není po většinu času proaktivní figurou, která by určovala směr vyprávění, ale přesto je protagonistkou, což evidentně samo o sobě někomu stačí. V tom je ale právě ta komplikace - Hunger Games na jednu stranu působí jako progresivní, emancipační popkulturní produkt, jenže pouze do určité míry. Ve skutečnosti film na mnoha místech nabízí divačkám zcela konzervativní potěšení z toho, že hrdinka může na veřejnosti předvádět krásné nové šaty (stávat se "objektem pro pohled") a být slavná. Samozřejmě, filmy / knihy toto všechno zároveň kriticky reflektují (druhý díl je v tom důslednější), ale nemyslím si, že by vyloženě znepříjemňovaly sledování těch efektních momentů; je to pořád okouzlení pozlátkem, luxusem a popularitou, byť vylhanou a pomíjivou. Je to na jednu stranu logické. Aby frančíza dokázala přivábit svoje cílové publikum a zaplatila přitom svůj vysoký rozpočet, těžko se může uchýlit k radikálnější interpretaci, která by vyloženě systematicky podrývala cokoli okouzlujícího a narcistního. Pořád tu musí být vzrušení z toho, že sledujeme dobrodružství pro vyvolené - že nahlížíme do pozic vyhrazených jen pro mizivé procento "šťastných". Na druhou stranu, rozhodnutí portrétovat Katniss převážně pacifisticky (málokdy skutečně někoho zlikviduje, a kdyžtak jen náhodou) a nechávat "černou" práci na druhých, prostě naráží na stanovené meze a ústí v už zmiňovanou neakčnost až pasivitu. Což se dá ale znovu obrátit a číst jako záměr - hrdinka je tady ostentativně zobrazovaná jako oběť systému, se kterou je neustále manipulováno. Jenže fakt se to dá chápat jako důsledný komentář neschopnosti vymanit se ze stereotypů, které ženám přikládá společnost? Nejsem si jistý. Místo toho jsem z toho rozpačitý, tak nějak pořád. Ale jak říkám, je to pro svoji rozporuplnost a kompromisnost, která je vlastně v řadě ohledů pochopitelná, zajímavý materiál k diskuzi. (10.09.2015)

Dvou a půl hodinová délka mě šíleně děsila…a taky oprávněně. Prvních třicet minut ubíhalo tak strašně pomalu, až jsem si myslel, že u filmu nevydržím a normálně se na něj vykašlu. Pořád jsem si ale říkal, že se to tak nějak zvedne a začne mě to bavit, což se nakonec naštěstí i stalo. Jakmile se totiž Catniss dostala do další arény, začala ta pravá zábava. Možná ještě zábavnější, než v prvním díle. V tu chvíli mi zbylé necelé dvě hodiny utekly neuvěřitelnou rychlostí a náhle se z filmu stal vyslovený miláček a milovník davů. O to více jsem se ale začal bát závěrečného dvoudílu, protože prozatím to jediné, co mě na Hunger Games bavilo, byly samotné boje v uzavřených arénách. Všechno kolem, od politiky počínaje, přes válku konče, pak šlo totálně mimo mě. (22.06.2015)

Bylo to zde již několikrát napsáno, ale vskutku za lepším hodnocením filmu stojí vedle lepších a silnějších scén jeho celkově dospělejší pojetí. Druhý příběh má mnohem větší drajv a ve druhé polovině se stále něco děje. Ke konci film nepochopitelně zvolní a závěrečné vysvětlování mu ani nesluší. Klidně bych druhé Hunger Games ukončil o 5 minut dříve a diváky nechal v napětí. Herci se dají označit za fajn (Lawrence, Harrelson, a hlavně Tucci, Hoffman) a pak jsou zde takoví kteří mě lezou krkem, kdykoliv se objeví nebo nedej bože promluví (Hutcherson, Banks, částečně Hemsworth). Hunger Games pod taktovkou Lawrence přitáhly mou pozornost, přestože je to příběhově průhledné asi jako vyleštěné okno. 65% (17.03.2014)