Roztomilý člověk

Oldryč Nófy sice nebyl žádnej charakterní herec, ale svou škatulku (citlivý fantasta se smyslem pro sebeironii) od jeho dob v české kinematografii nikdo nezvládl lépe. "Roztomilý člověk" je výkladní skříní jeho charismatu. Když se pustí do monologu, vypadá sice, že ho odněkud čte, ale je i se svou pochybnou vizáží a namalovanou hubou k sežrání. Pro mě je snad jen s Marvanem, který naopak v jednom z gagů prezentuje své cholerické kvality, jeden z mála prvorepublikových českých hvězd, která nepůsobí ani po osmdesáti letech narůstajícího cynismu trapně. Zápletka filmu postavená na tradici ztřeštěné veselohry a saturninovské premise nevinné lži se strašlivým dopadem (+ zbytný morál ovšem) je pak jen svižně vedenou záminkou pro prezentaci skvělých hereckých výkonů. Radost pohledět! (01.01.2012)

Jeden z nejpříjemnějších filmů Oldřicha Nového. Vždycky se rád zasměju u všech těch neuvěřitelně roztomilých scén. Vtip je tu podáván s precozní českou elegancí, kterou bohužel dnešní generace tuzemských filmařů naprosto postrádá. Snad je to kouzlem černobílého filmu, nebo jistou naivitou, s kterou byly tehdejší komedie točeny. Ať tak či onak, výsledek je v dnešní době nenapodobitelný. (16.06.2007)

Další komedie, která měla za úkol rozveselit Čechy v temných dobách německé okupace. Tentokrát je hlavním hrdinou redaktor Viktor Bláha, který přemlouvá svého kolegu Jana Valteru, aby jej další den zastoupil v práci, protože musí jít na svatbu. Jeho největší zábavou je vymýšlet si různé historky, protože má bujnou fantazii a baví jej čeřit poklidnou hladinu života. Vždy někomu sdělí nějaké své "tajemství" a pak pobaveně sleduje, jak se to roznáší mezi lidmi. Vydává se tedy na svatbu svého bývalého spolužáka Ivana Molendy, který si bere krásnou blondýnu Karličku. Netuší ovšem, že na svatbu dorazí také její přítelkyně Polda, která má stejnou představivost, jako on. Lži se postupně začnou obracet proti němu. Vymyslí si třeba to, že Molenda je cirkusový artista a v noci trénuje na kruzích, které má zavěšené v ložnici. Vymýšlí si o sobě, že je známým německým skladatelem, čemuž zase příliš uvěří nevěstina matka. Také o sobě prohlásí, že je ženatý, a tak musí přivézt svou ženu...Jak si poradí v této složité situaci? Pomůže mu jeho spolubydlící, nebo mu to zavaří? A jak se do toho zaplete věčně opilý strejda Jaroslav Stárek? Nebylo to úplně špatné, na mě trochu stará škola, ale občas jsem se zasmál a Oldřich Nový v kombinaci s Natašou Gollovou tvořili naprosto úžasný herecký páreček lhářů. (04.04.2023)

Když postava Jaroslava Marvana pronese při přípitku na svatební hostině Prosit, zavane náhle svým mrazivým dechem duch doby. Je logické, že v hrůzném roce 1941 se z podstaty věci točily tyhle uměle pozitivní veselohry, národ prostě potřeboval unikat z neveselé protektorátní reality, v kontextu doby jistě pochopitelný film, z pohledu dnešního diváka ale tahle uměle veselá crazy komedie nepřináší vůbec nic zajímavého... Naivita je zakódována nejen u čtenářek červené knihovny, ale i u milovníků estetiky prvorepublikových a protektorátních komedií...a podle vysokého hodnocení tohoto filmu je zřejmé, že i dnes existuje velká potřeba někam unikat... (05.01.2014)

řekne mi někdo, proč se už dnes takový filmy netočí? vím, že Oldřicha Novýho nikdo nenahradí a nikdo už dneska není ani zpola tak ztřeštěnej, jako Nataša Gollová, ale scénáristi přece nejsou až takový lemry, ne? když uměj vypotit blábol typu Nuda v Brně nebo zábavné komedie z normalizace, proč ne něco podobnýho tomuhle? je to hrozná škoda, že jim komouši neumožňovali moc hrát. na tomhle filmu je vidět, že to byla kardinální chyba. (04.12.2005)