Milenci z Pont-Neuf

Nikdy som nerozumel filmu! Ono ja vlastne filmu ani rozumiet nechcem, na to tuna mame dostatok prechytralych tlchub a neplnoletych ludoopov /Madsbender napriklad/, ktore nadristaju dostatok ynteleguanskeho hnoja aj za mna. Hm - takze toto je zas to slavne umenie rezisera francuzskeho neobaroka? No sakra! Takze ja som toto dlhe, filozoficke a depresivne hovno /teda pardon, chcel som pochopitelne napisat "super genialny film"/ zase nepochopil a vlastne tento "film" ani chapat nechcem! Ono v tomto "filme" som dostal akurat pometene blabotanie 2 dementalov /jedna norka sa zamiluje do skrachovanej maliarskej existencie s kundou a kozami/. No a dalej sa deje hovno - herci hrali hovno, dej to nemalo, reziu asi tiez nie. Ne, ne, toto dlhe, filozoficke a depresivne hovienko na mna sympaticky neposobilo. 5 % (10.02.2015)

Na tých pár Caraxových celovečerákoch sa mi páči, že mi pri nich ubieha čas akosi rýchlejšie, ako pri ľubovoľnom 120 minútovom filme akéhokoľvek žánru. Milenci z Pont Neuf je vo svojom jadre klasická romanca, len nesledujeme nastajlovaných príslušníkov vyššej, alebo vyššej strednej vrstvy, ale hneď vyvíjajúci sa vzťah dvoch bezdomovcov. Tí majú šťastie, že môžu obývať pomerne romantické priestory mosta v rekonštrukcii a tak je centrum Paríža dôležitou atmosféro-tvornou zložkou diela. Viem si predstaviť, že pre mnohé ženy musí byť tento film veľká srdcovka. A Denis Lavant je neuveriteľný ksicht, ak by nebol hercom, vesmír by sa proti tomu vzpriečil. (11.05.2018)

V úvodních minutách to vypadá na hodně syrovou nekašírovanou jízdu suterénem velkoměsta, road movie mezi alkoholem nasáklými lidskými troskami, zbídačenými bezdomovci a zoufalci, kteří přežívají ze dne na den. Předpokládal jsem, že uvidím silnou realistickou sociální studii lidí na okraji systému či spíš úplně mimo jeho dosah. Mizera Carax ale záhy uhnul k blyštivým neonům, které mu vytvořily kontrast ke špinavým bezdomovcům, a divákův pohled sklouzne ke gejzírům raket vypálených při velkoryse pojatých městských oslavách. Mezi jejich odlesky na vodní hladině Seiny kličkují Caraxovi hrdinové při jízdě na vodních lyžích. Hergot, co má tohle společného s životní realitou pařížských bezdomovců?! I ti na pomyslném dně společenského žebříčku mají nárok na lásku a bezpochyby ji prožívají, jenže je mnohem drsnější. V jejich světě nebývá prostor pro melodramata a krásně nasnímané poetické obrázky. Carax si lásku svých hrdinů představuje z maloměšťáckých pozic, fakticky nechybí žádné zásadní znaky typické pro kýčovitá melodramata. Zamilovaný párek dělí společenská propast, okolí mu nepřeje, těžká nevyléčitelná choroba sužuje dívku, kterou za minutu dvanáct jen krůček od propasti zachrání zázračná léčebná metoda - nepřipomíná to poněkud Pytlákovu schovanku? Jestli jsou Milenci z Pont-Neuf něčím zajímaví, pak úžasnou proměnou, kterou podstoupila Juliette Binoche. Ze šarmantní krásky se stala vyhaslá a zahořklá troska, ve které by nikdo jednu z nejsympatičtějších hereček nehledal. Vypráví se, že když Audrey Hepburnovou navlékli do nevábného kostýmu květinářky v My Fair Lady, rozplakala se ponížením. Binoche s tím evidentně problém nemá a jde jí o to prodat se jako skvělou herečku, nikoliv jako hvězdu. Carax nabízí ještě jedno plus - působivé záběry pařížských ulic a především mostu Pont-Neuf, který má ve Francii stejný význam jako náš Karlův most. Ten chlad kamenných kvádrů, obrazy majestátních soch, to stopu v divákovi určitě zanechá. Za zmíněné klady ode mě dostane Carax nakonec 55 % celkového dojmu, ale zároveň si z jeho Milenců odnáším přesvědčení, že Carax je na můj vkus příliš manýristický tvůrce a jeho tvorbě se budu v budoucnu spíš vyhýbat. Mimochodem, k jeho necnostem patří i megalománie, protože těch 130 miliónů franků se dalo proinvestovat výrazně efektivněji a rozumněji. Být producentem, děsil by mě Caraxův obraz v těch nejhrůznějších snech. Nejdražší francouzský film by měl spadat do jiného žánru a vypadat trochu jinak... (21.03.2015)

Poslední film z této volné trilogie a podle mě i ten nejsilnější. Bezútěšné prostředí a zdánlivě bezvýchodná situace silně kontrastují s hlavním motivem a tím je opět milostný vztah, tentokrát postav, které ztratily pevnou půdu pod nohama. Ústřední dvojice, kterou stejně jako ve druhém díle hrají Denis Lavant a Juliette Binoche, zde naplno prožívá svůj vzájemný citový vztah, navzdory tomu a nebo možná právě proto, že si uvědomují, že všechno je jen dočasné. Jeden z nejlepších zážitků letošní 35. LFŠ. (01.08.2009)

Poetická láska ve víru špíny, fetu a levného chlastu, tedy jediných věcí, které ještě na beznadějné bezdomovce v životě čekají. Což o to, lyrický romantický film by to nemusel být špatný, i když za srdce příliš chytit nedokáže, ale stejně se určitému pocitu, že ve větší jednoduchosti by byla větší síla a zhruba půlhodina tu prostě přebývá, ubrání asi málokdo. Nehledě na to že, ač jsou sympaticky neheroické, zaujmout hlavní postavy příliš nedokáží a s tím se vytrácí i "osudovost" jejich příběhu... neb jsou, stejně jako bezdomovci v realitě, každému tak trochu u prdele a solidní zážitek by se tedy z filmu dal vykřesat jedině v případě že by cca po hodině a půl všechny umřely. 7/10 (03.08.2009)