Pro strach naděláno

DCI Jack Cloth je individualistický, nadmerne pijúci samotár, ktorý sa vrhol do práce po záhadnej smrti jeho manželky. Cloth poznačený stratou je spojený s gurážnou a zmysel pomocníčkou DC Anne Oldman. Pár spoločne vyšetruje zväčšujúcu sa sériu hrozných vrážd a ocitnú sa na stope pochybného vraha. Ako aj vy. Ak ste detektív. (18.09.2012)

Vemte si styl, gagy a absurdity Žhavých Výstřelů a Bláznivých Střel, dejte to anglánům a nahustěte to na maximum. Výborně...máte Touch of Cloth. Prakticky tady neexistuje pauza mezi gagy, vtípky, parodiemi na krimi a seriál se snaží humor narvat do každé sekundy a každého dialogu. Což funguje zhruba první díl, ve druhém už to člověka vcelku unaví a přílišné tlačení na pilu občas působí trapně. Ale bavil jsem se celkem dobře a hlavně hrátky s angličtinou se mi hodně líbily. Nebýt té přílišné snahy o humor za každou cenu dal bych plný počet. Takhle za 4. (13.08.2013)

Já mám většinou z parodií husinu, ale tady jsem se báječně bavila. Ano, souhlasím s tím, že občas to bylo na odstřel trapný, ale to ostatní to bohatě překrylo, takže kde je to pokračování, pánové, protože já bych ho určitě přivítala? :-) A to jsem k tomu měla bonusek v postavě Clotha, kterého hrál bezvadně můj oblíbenec John Hannah. - "Veřejnou dopravu využíval zřídka. Raději chodil pěšky a to tak, že umístil jednu nohu na zem ještě předtím, než přesunul váhu svého těla na druhou nohu. - Byl to samotář, i sám sebe se stranil. Nikdy předtím ho mrtvého nenašli a to se na něj vůbec nepodobá". a spoustu podobných hlášek by vám podle mě mohlo dostatečně zvednout náladu. (30.03.2015)

Co funguje bez výhrad jsou running jokes, parodování žánrových kriminálních klišé a dialogy. Naopak co nefunguje je kadence gagů. Snaha o humor je za každou cenu a doslova v každé scéně, v každé větě i v každém obraze. A to znamená, že mnoho „humorů“ vyzní naprázdno či trapně. I tak tu ovšem na pět minut stopáže připadá tolik bránici ničících gagů, že se to snad ani nedá spočítat. Hlavně a především však jde o vzkříšení klasické nefekální parodie (od osm let starého Garth Marenghi's Darkplace snad první zdařilá) a za to patří Britům velký dík. Druhá série je sice zdánlivě poněkud o něčem jiném (tentokrát si tvůrci berou na paškál veškeré ty drsně drsné kriminálky o poldech v utajení, především na Jacku Bauerovi nezůstane nitka suchá), ale ctí ji stejné klady a stíhají stejné zápory jako první sérii. Nesporná výhoda ovšem je, že se rozvíjejí některé gagy a že tvůrci neopakují již použité vtipy a nápady. PS: Pokud si nejste v britské angličtině jisti v kramflecích, tak raději neradno se přibližovat; unikla by vám drtivá většina slovník hříček (snad každá druhá věta tu je minimálně dvojsmysl) a narážek a to by byla škoda, jelikož ty tu patří k tomu vůbec nejlepšímu. (19.11.2012)

Žel, není to můj styl humoru. Kdyby šlo jen o parodii, proč ne, ale těch parodických prvků tam není moc, a takové ty přehnané zrůdnosti, násilnosti a nechutnosti naopak skoro v každé scéně, a úplně zbytečně. Čím déle to trvalo, tím nudnější to bylo a fórky se jen opakovaly. Not my cup of tea, indeed. (29.12.2014)