Bezpečný přístav

Tak tentokrát mě Hallstrom zklamal na celé čáře. Ani nevím co bylo horší, přeslazený románek mezi ústředním párem, skoro až stupidní thrillerová linka, nesympatická bárbína v hlavní roli nebo závěr ve stylu Šestého smyslu, který se sem vůbec nehodil. Klišé střídá klišé a tak jediné co Hallstrom ještě nepokazil je tradiční zasazení příběhu do krásné přírody a příjemný hudební podkres. A tak alespoň, že na toho Joshe Duhamela je tak pěkný pohled a potěšila i vedlejší role Robin z Jak jsem poznal vaši matku. Ovšem jinak marnost nad marnost. (07.07.2013)

Takový ten téměř typický romantický film. Což o to, každý ví jak to dopadne, každý už ví po pár minutách, jak se bude vyvýjet děj. Ale někdy i tohle všechno nemůže zkazit zábavu. Nebude to žádné přestřelené hodnocení, ale svůj účel tento film splnil. Překrásná Julianne Hough byla zářící hvězdou, ona byla hlavní důvod, proč dávám víc jak pár červených hvězdiček. Příběh nebyl nějak přestřelený, myslím tím i romantické scény, všechno bylo na snesitelné úrovni. Tedy až na konec, a na mystickou Cobie Smulders alias Matku ze záhrobí. I hrdina opačného pohlaví je u mě považován jako klad, Josh Duhamel je sympaťák vyskytují se v mých oblíbených projektech. No tak abych to shrnul, 60%.. pro tento žánr v mém žebříčku dobré hodnocení! (23.03.2014)

Nenáročnej film dělanej přesně pro večer prožitej u bedny vedle manželky. Romantika solidní, obsazení průměr, ovšem ta koncovka a rozuzlení z mysteriózního pohledu u mě zafungovala na jedničku a příjemně to vše završila. Za mě nečekaný, i když moje žena to věděla ještě než se ve filmu vůbec něco řeklo... Holt neumím jako ona číst mezi řádky! 70% (02.05.2019)

Pro toho, kdo už má něco nakoukáno, nebude tento snímek žádným překvapením, ovšem já hodnotím kladně z několika důvodů.. Josh Duhamel na mě působí ohromně sympaticky, Julianne Houghová se mi líbila, záporák byl správně odporný, atmosféra jakéhosi zapadlého městečka byla příjemná, hudební podmaz vyhovující a někdy je fajn si u filmu jen tak oddechnout.. (22.02.2024)

Lasse Hallström si posledních pár let plní po allenovsku jeden film ročně. Dávno pryč jsou však časy Gilberta Grapea nebo Homera s doktorem Larchem. I když mě třeba předloňský Lov lososů v Jemenu potěšil, pobavil i dojal, stárnoucí Švéd má svá nejlepší léta za sebou. To americký spisovatel Nicholas Sparks, otec pěti dětí, si asi rád sedá na nějaký heboučký polštář, nalije si červené víno, pustí tklivou hudbu, otevře notebook a začne psát další bestseller. Sorry, ale autor, který nedokáže vymyslet příběh s pevnějšími švy, nemůže platit za to, čím za oceánem je. Ale k filmu. Pojďme se zasnít. Blonďatá a toho času vystrašená Katie zřejmě někoho odkrouhla. S kapucí přes hlavu a téměř bez osobních věcí (vystylovaná je ale permanentně dokonale) nasedá na autobus, který ji má zavést za lepším příštím. Třeba do idylického městečka, kde sluníčko svítí jasněji než kdekoliv jinde, kde jsou všichni nesmírně milí a přátelští a kde se natřásá i hezoun, kterému umřela manželka na rakovinu, který vzorně vychovává dvě děti, a který vyčkává na tu pravou. Přijde? Světe, div se, bude to napínavé, ale přijde. Největším zádrhelem jejich vztahu nakonec nebude povrchní spor o kolo, propadnuvší se podlaha nebo synek, který se se ztrátou matky stále nevyrovnal, nýbrž jistý polda (a tak trochu psychopatický opilec), který Katie nenechá žít její pohádku. Darebák jeden!! Ale konec ironie. Hallström a Sparks nechtějí diváky moc trápit a nalajnovali všechno přesně tak, aby si to dokonale sedlo. Ostřílený režisér má naštěstí svojí rutinu naučenou tak učebnicově, že postupně začneme odpouštět. Může za to příjemná atmosféra (tu Hallström servíruje prakticky s železnou pravidelností), malebné prostředí, líbivý hudební podkres, Josh Duhammel, Julianne Hough a vlastně i všechna ta milá škobrtnutí, která k tomuhle žánru už tak nějak patří. Neříkám, že tak snadno zapomínám, ale za ten optimismus tu třetí hvězdu dám. PS: I když za to prachmizerné akční finále by někdo měl dostat pořádně přes prsty. (23.07.2013)