Nezapomenutelné prázdniny

Pochyby mě chytají, že taková slečna by s takový hlupákem byla, nejspíš to bude tím, že blondýna byla. Ani se jí nedivím, že tři měsíce čekala, než s ním vysp-na rande šla. Na druhou stranu se nedivím, že AnnaSophia Robb na rande ne-šla, nudou s Duncanem by asi pošla. Duncan jest velmi nezajímavý chlapec dalo by se říci, že je i bl-blankytný. Jeho příběh je takový, že do aquaparku jel, načež tam taky doje. (A pracoval tam) Danken jak už by leckdo pochytil, se celou dobu tvářil jako by chtěl zvraceti a já mu to celou dobu žral, nač nepoblil se. Naštěstí příběh je obestřen tajemstvím. (Poznámka autora: Tajemstvím je myšleno zdejší chování lidí) Všechny ostatní postavy jsou zajímavé, jména snad nemusím ani říkati, jiní uživatelé na ně slova mohou plýtvati. (30.11.2013)

Přesně kvůli takovým filmům se vyplatí občas sáhnout po nezávislé a nízkorozpočtové americké produkci, která často ukrývá větší filmy než se může na první pohled zdát. Na film láká v první řadě parádní herecké obsazení, ze kterého překvapivě vyčnívá Sam Rockwell a scénář zaštítěný jmény Faxona a Rashe. Ačkoliv jejich oskarové Děti moje mě až tolik nenadchly, tohle byl jiný příběh. Příběh ze života, kterým se tak často ohánějí i čeští tvůrci, s dávkou dobře cíleného humoru a závěrem, který hýbe emocemi. "I wish I could stay here forever." (30.12.2013)

Příjemná, pohodová komedie s místy dramatickými momenty a s fajnovými herci. Teda až na jednoho. Díky Carelle, že dostáváš takové role, aspoň tě můžu mít nerad ještě o něco víc. Ale aspoň že jsi netancoval... Carellovým protipólem je Sam Rockwell, který předvádí supercool představení. 75% (12.01.2014)

Příjemná letní oddechovka, na který jsou sympatický zhruba tři věci. 1) Zbytečně nedojímá, 2) Letní láska se nepřepíná, jen se tak decentně nadhodí, 3) Steve Carell je v naprosto vážný roli zase jednou precizní. Co už bohužel ani zdaleka nebylo sympatický, byla ta kyselá prdel v hlavní roli, kvůli který jsem prvních 20 minut docela dobře protrpěl. Pak už to relativně šlo; zejména díky další nikoliv sympatický, nýbrž rovnou BOŽÍ postavě Sama Rockwella. Jeho Owen alias král pantu, parku i parketu si pro sebe suverénně ukradl veškerej humor a nebylo to vůbec na škodu. No nic - abych moc nekecal, jak by mě jistě Owen nabádal, zkrátim to: právě scény od tobogánů a výše jmenovaný tři body povyšujou tuhle nezávislárnu na zapamatováníhodnou (a snad i zapamatovatelnou) záležitost. (20.10.2013)

A je to tu zas. Další vykalkulovaná indie břečka, která mi polila hlavu lubrikantem a pokusila se jí nacpat do nejbližšího žirafího rekta. Inu, co vám budu povídat, bylo to tam velmi stísněné, nemohl jsem dýchat a na jazyku jsem měl pachuť ranní stolice. Ale hezky popořadě. Jede se podle té samé rádoby nezávislé šablony, s kterou si již stovky zavšivených mudrlantů utřelo pomočené prkýnko a má žluč začíná velmi pomalu bublat jako prd ve vířivce. Kunda párek, to od dob největší slávy Toma Dicilla nemůže někdo namíchat nezávislou polévku tak, aby nad jejímu výpary nemusel divák vyzvrátit vnitřnosti? Všechny ty indie sračky jsou pořád stejné sračky! A hlavně, jak všichni ví, slouží akorát k tomu, aby si na nich Hollywoodem rozprcané řiťky velkých hereckých es nahonily škleb nekomerčních čubek, kterými bezesporu jsou, a mohly nás nechat nadále žít v domnění, že ta jejich profese není mrzká až do morku kostí. Ale zkraťme to. Je to indie shit jako všechny ostatní - téměř hřejivý, vcelku zábavný, odporně vykonstruovaný a snadno zapomenutelný. (28.10.2013)