Vetřelec: Covenant

Konečně někdo pochopil, v jaké roli chtějí diváci vidět Jamese Franca. Bohužel jde o jediný moment, kdy si film dovolí být stručný. Covenant je podobně jako Prometheus rozpolcený mezi snahou poskytnout skrze návrat k hororovým kořenům prvního Vetřelce (k němuž je odkazováno okatými narážkami) prvotřídní fan service a ambicí být epickým (s úchvatnými záběry jako z Fordových westernů) a hlubokomyslným sci-fi v duchu Stanleyho Kubricka (k němuž má nejblíže minimalistický prolog). Naplnění schématu tuctového osmdesátkového (tzn. před Vřískotem) slasheru, s postavami dělajícími ty nejzákladnější chyby (lezou a koukají tam, kam by neměly, často po jednom, ne ve skupině, mají spolu sex), je tak zdržováno disputacemi o náhodě, osudu a stvoření (roli zde hraje Matka i různí otcové), které jsou rozpracované stejně málo jako kolonizační linie. Nový Vetřelec je paradoxně dobrý film až do momentu, než se v něm nějaký vetřelec objeví. Do přistání na cizí planetě funguje poměrně dobře, neboť se nabízí řada možností, jakým směrem by vyprávění mohlo pokračovat a dlouho není jisté, jaký si tvůrci vyberou. Slibně je například rozehrán konflikt mezi vírou a vědou, mezi kapitánem a Danielsovou (nosící na krku namísto křížku šroub, který jí později přijde vhod), namísto něhož ve druhé polovině sledujeme androida hrajícího na flétnu a recitujícího Shelleyho, což je sice zásluhou Fassbendera fascinující, ale jde o trochu jiné téma a trochu jiný film. Scott je umělými bytostmi a vetřelci najednou fascinován mnohem víc než lidmi, s nimiž jsme strávili skoro hodinu filmu (spárování postav ale emocionálnímu zapojení diváka moc nepomáhá, protože dlouho není pořádně jasné, kdo spí s kým), a všechny složité otázky existence začíná řešit ukousáváním rukou a utrháváním hlav. Z chytře se tvářícího filmu se stává hloupé (ale zábavné) akčně hororové béčko s pěkně nechutnými gore efekty, které mi nebylo zcela lhostejné zejména díky sympatické Katherine Waterston (jakkoli jedinou propracovanější postavou zůstává android). Nový Vetřelec je sice neotřele vystavěn, skvěle vypadá a nabízí jednu velmi dobře vygradovanou akční scénu (se sekyrou), ale ve většině ohledů působí polovičatě, jako kdyby nebyl čas a prostor rozvést mnohé nápady (neorganicky včleněný flashback, který by šlo nahradit dialogem, považuji nejen za příklad ohromné scenáristické lenosti, ale i za náznak toho, že by to celé mohlo fungovat lépe, kdyby film hledisko vzpomínající postavy zohledňoval ve větší míře). 55% (16.05.2017)

S přehledem nejslabší VETŘELEC. Ridley opět rozkročený mezi wannabe filozofickou sci-fi o stvoření života a vesmírnou monster vyvražďovačkou a jestliže minule šlo o - pro někoho více, pro někoho méně - splasklou ambiciózní bublinu, tentokrát je výsledkem nezastírané béčko. A jestliže se minule vytýčil úplně nový směr (pátrání po původu Inženýrů a Vetřelců), tentokrát se v tom sice pokračuje, ale zároveň se de facto remakuje první VETŘELEC. Další posádka se neplánovaně probouzí z hibernace, vydává se za tajemným signálem na neznámou planetu se ztroskotanou mimozemskou lodí, stává se obětí infekce i androida se skrytou agendou, infekci zavlečou do mateřské lodi... Audiovizuálně je to opět nabouchané, postavy si svou charakterovou plochostí a hloupým chováním zase moc sympatií nezískávají, má to atmosféru, krev, nechtěně komickou scénu filozofování při hře na flétnu, nenápadité vyvražďování, jedinou větší a celkem zbytečnou akční scénu před koncem a závěrečný zvrat, který je průhledný prakticky od samého začátku. Dost tristní bilance, kterou v mých očích zachraňuje linie s Davidem, která až trochu moc stručně (ale za to slušně zlověstně) přivádí zpátky na scénu Inženýry i zodpovídá otázku stvoření Vetřelců nastolenou v PROMETHEOVI. Další díl v tomhle duchu radši ne. (18.05.2017)

Tolik avizovaný horor to moc není. Spíše se připravte na nepřiznanou dvojku Promethea s pár nechutnými momenty, jež dají zavzpomínat na jedničku. Scott zůstává jménu svému i celé značky dost dlužen, a oproti prvním čtyřem dílům je tohle pokračování určitě nejslabší. Přesto však pro mě některé momenty fungovaly o poznání více než před pěti lety u Promethea. Ridley se pouští i do drsnější akce a některá je opravdu brutální. Jenže to je tak všechno. Postavy jsou nesympatické, tupé (proč proboha manželské páry?!), xenomorfové nad rámec prvoplánových jatek nevyužití a celý příběh vlastně nepřekvapí nikoho, kdo si ještě pamatuje Promethea. Takže jako slušná akční sci-fi by Covenant možná obstál, ale nároky jsou (po právu) vyšší. Nelámu nad Scottem hůl, ale kdyby nechal alienovský vesmír už na pokoji, nezlobil bych se. (16.08.2017)

Jakožto největší hororový expert na csfd.cz uznale smekám před Ridleym klobouk, jelikož prostřednictvím Alien: Covenant vrazil mainstreamovému divákovi popkorn přímo do chřtánu a ponechal ho napospas jeho smrtelné agonii. Tento jedinečný filozofický horor, který umným způsobem rozpracovává prométheovskou látku, je určen pouze opravdovým filmovým fajnšmekrům, kteří jsou schopni ocenit Ridleyho sofistikovaný způsob práce s mýticko-symbolickou rovinou. Dlouhých osmnáct let musela kinematografie čekat na snímek, který se v daném ohledu alespoň částečně přiblíží geniálnímu Matrixu. Připočtěme uhraničivý audiovizuál či nefalšovanou vetřelčí atmosféru a zcela po právu vzdejme hold jednomu z nejlepších filmů tohoto milénia. (16.05.2017)