Profesionál

Na svou dobu velmi progresivně načrtnutá archetypální dějová premisa policajta a zloducha, kde je zakomponovaný zatím nevídaný a později hojně používaný element, který tyto typy filmů posouvá o stupeň výše v kvalitě. Pomyslné smazání, či alespoň dílčí eliminace jasně definovatelnéno dobra a zla, absence jednostraného profilu postav. Postava Belmonda chce udělat něco zlého, ale divák s ním soucítí a fandí mu. Postava Hosseina chce udělat něco dobrého, ale díky jeho povaze ho divák nemá rád. Profesionál impresivně pracuje s tímto střetem dvou hereckých i filmových person a Belmonda stylizuje do role drsného hrdiny oscilujícího na hraně toho co je a není správné. Nemá cenu řešit, že technická stránka nic moc, přece jen odpovídá tomu ročník. Děj je někdy možná až příliš zkratkovitý a hlavní hrdina je až příliš mnoho kroků před ostatními. V pozdějších snímcích se to podařilo ještě lépe vyvážit. Belmondo je však jeden z mála unikátních hrdinů stříbrného plátna, na kterém generace bezpochyby milují jeho nekonvenční šarm a hrdinství, prokládané nezpočtem komediálních situací a vtípků. Na svou dobu revoluce, dneska příjemné retro, které neurazí, ale dnes už ani tolik nenadchne ve srovnání s ostatními. Moririconeho hudba je možná ještě slavnější, nez celý film. (04.11.2017)

Profesionál je velice dobrá kriminálka, ale zároveň je názornou ukázkou toho, s čím mám u francouzských filmů často problém. Postavy se často chovají nejen nelogicky, ale i tak nějak v rozporu s jejich charakterem. Film třeba vůbec nedokázal věrohodně sdělit proč vlastně tolik Beaumont lpí na odstranění diktátora. Nebo proč prostě Roselliho neodělal už v bytě, když to měl v úmyslu? Ony politické hry v pozadí jsou načrtnuty jen velice povrchně a ve filmu je vůbec víc zcestných rozmáchlých gest, než logických činů. Morriconeho ústřední melodie je sice úžasná, ale na druhou stranu je také snad jediným a nadužívaným hudebním motivem, takže se brzy ohraje. Štěstím je, že film má Belmonda, který má takové charisma, které spoustu děr přezáplatuje alespoň při prvním shlédnutí. (10.11.2011)

Bohužel nedotažené. Chi Mai udělá své, ale jinak je to povětšinou ne tak dobré, jak mohlo být. Pramení to hlavně z obsazení Belmonda, který do tak extra-vážných rolí nezapadá a neustále se snaží hláškovat a dělat svého obvyklého sympatického drsňáka - jenže tady je jeho postava o dost komplikovanější, což na ní ale skoro není vidět. (26.02.2011)

V bohatej filmografii francúzskeho hereckého velikána → Jeana-Paula Belmonda, sa síce až tak extra dobre nevyznám, (ne)orientujem sa, aspoň zatiaľ nie, lebo neskôr chcem a musím (skrátka, nevidel som toľko filmov, aby som to mohol vedieť prípadne kvalitatívne posúdiť), čiže tým pádom nemôžem úplne čestne prehlásiť, že skrz Profesionála, uzrelo svetlo sveta, hercov doposiaľ najlepší film, ale rozhodne si myslím, že sa jednoznačne jedná o jeden z jeho najlepších kinematografických zárezov, ktorý ma mimochodom mimoriadne zaujal, aj keď som na ňom súčasne ponachádzal i niekoľko viditeľných „chýb na kráse”, no i napriek tomu väčšinou prevládala veľká, až skoro by som povedal, že „maximálna spokojnosť”, možno i vďaka emotívnej, Morriconeho hudbe, teda by som sa mal najmä vrelo poďakovať → večne sa opakujúcemu, hudobnému motívu: Le vent, le cri ( Vietor, krik ), čo sa divákovi snáď automaticky vryje pod kožu, že sa dá počúvať i samostatne. Na základe toho ale nehovorím, že „Bébel” by bol v nejakom, výraznejšom ústraní, ba práve naopak, dáva zo seba maximum, a to konkrétne od začiatku až po koniec, keď sa mi už tisli slzy do očí z predchádzajúceho diania, ktoré ma normálne priklincovalo do sedačky ! Protagonistovi zvyčajne šliape na päty → vskutku nepríjemný antagonista Robert Hossein (tieto postavy to proste majú v náplní ich práce, ale tento to ešte akosi strašne obľubuje), s ktorým nebude žiadnej núdze o samé konfrontácie, kde dokonca tá naprosto zásadná, je ako vystrihnutá z „Divokého západu”, ale to už trochu predbieham nasledujúce udalosti, pretože s agentom tajnej služby, Josselinom “Jossom” Beaumontom v podaní J-P Belmonda, sa na samý úvod, najprv zoznamujem v dosť prekérnej situácii v jednej z afrických krajín, aby som pokračoval v jeho ťažení po Paríži, kedy sa veci stávajú priamo súmernými... Nie je nad to si zakaždým vychutnávať staré, či povedzme aj staršie filmy, keďže tie „nové”, v podstate, nestoja vôbec za nič !   (25.06.2022)

Jeden z případů, kdy bez ohledu na sentiment jdu s hodnocením dolu. A za co? Film má pár silných momentů, viděl jsem ho dokonce v originále, ale ten formát televizní detektivky mi už trošku vadí. Navíc je bez výraznějších režisérských nápadů a spoléhá výhradně na Belmonda. Nebýt Moricconeho hudby (které ostatně také není příliš, v podstatě jeden a půl geniálního motivu), tak nevím, nevím. Ale od Belmonda jednoznačně The Best. (29.08.2005)