Žena je žena

Klasická francouzská romkom v artovém hávu. Ano, na jednu stranu ženy nevědí, co chtějí, na druhou nedají pokoj dokud to nedostanou. Klidně by mohl vzniknout druhý díl, kdy je žena (bacha, ne ženská) těhotná, a najednou jí to vadí a štve ji to, že má velké břicho, ačkoliv předtím tohle chtěla a vyvzdorovala si to. Taky mě štvala práce se zvukem - známé francouzské zamilované melodie, asi jako by si pouštěli třeba Gotta a Vondráčkovou v ČSSR té doby, pak najednou ticho, pak najednou jako ruchy ulice, zas ticho, promluvy lidí z ulice. Pár nápadů je tu fajn - ježdění na kole po bytě (jen díky tou jsem si vybavil, že nám tenhle film na FAMU taky pouštěli), povídání si názvy knih, Belmondova historka o ženě, která prohodila dva dopisy, "řekni lež, řekni pravdu", ale jinak mi to přišlo koncepčně naprosto neujasněné. Asi jako by Godard chtěl natočit artovou parodii na Muž a žena nebo podobný tehdejší francouzský zamilovaný doják. Žel, není to můj styl ani šálek kávy, jak se říká. A to mám třeba Zazie v metru nebo Studený bufet rád. Dobrý komentář má Vančura. (21.08.2022)

Žena je žena jsem si teda neužil ani zdaleka tolik jako U konce s dechem. Většinu času jsem se jen pokoušel pochopi dění na plátně. Vím, že si Godard rád pohrával s absurditou a určitou bizárností. Už v tomto filmu to ale začíná přehánět a to je jeden z jeho prvních. Začínám se tedy bát, jak ho budu dál zvládat. Protože jsem vlastně taky konzervativně orientovaný divák (rád tvrdím opak, ale tento film mi ukázal, jaká je pravda) občas jsem už nemohl snést ty věčné umělecké monology a dialogy o lásce, těhotenství apod. Vím, že si rád Godard pohrával s tématem lásky, které se mi v U konce s dechem líbilo. Ale tady jsem občas cítil pohoršení z určitého nevkusu. Zas ale nejsem tak konzervativní, abych neocenil některé hravé Godardovy nápady. Za vyzdvihnutí stojí hlavně práce s hudbou, která občas přerušuje mluvící postavy, občas najednou přestane a pak zase začne apod. A vlastně nějak vůbec nedoplňuje dění (v případě tohoto filmu spíše nedění na plátně.) Jako by byla z jiného filmu. Myslím si, že Godard to chtěl dotáhnout k tomu, že hudba začne být divákovi až protivná. To vše se mu podařilo. Film je složen z různých kulturních narážek a je poznat, že herci občas citují nějakou literaturu. No a tak dále, a tak dále. Takových hravých prvků tam je určitě mnohem víc a divák je určitě jen tak neodhalí. Takže za tohle dávám 3 hvězdy, i když dokoukat Žena je žena do konce pro mě nebyl nejsnadnější úkol. (12.03.2018)

Už jsem nečekal, že by se mi nějaký film od Godarda ještě mohl líbit, ale jo, stalo se, tohle mě moc příjemně překvapilo. Totálně absurdní komedie s naprosto šílenými nápady, která funguje a neskutečně baví. Aspoň mě teda bavila, po celou dobu. Avšak mě osobně baví už jenom výběr hudby, která se tam zároveň absolutně nehodila a zároveň tam naprosto padla. Nějaký příběh se zde neodehrává, sice se něco děje, ale příběhem bych to zrovna nenazval, každopádně tady mi to výjimečně nevadí, protože mě to prostě bavilo. Stylem humoru bych to přirovnal k Bláznivému Petříčkovi, ten byl úplně stejný ujetý, ale na mě byl poněkud dlouhý. Žena je žena má příjemnou a lepší stopáž, takže ani nemůžu říct, že bych se nudil a nemám problém dát 5*. Zatím to nejlepší, co jsem od Godarda viděl. (22.02.2020)

Typicky Godardovské dílko - žádné klasické postupy, zápletky, střihy, vtipy... Godard používá mnoho zajímavých prvků, kterými nutné rozhýbávály mou fantazii (typicky scény beze slov, pouze mimika a výrazy herců), doplňování děje o výklad, práce s hudbou, rychlé střihy a výjimečná práce s kamerou. Žena je žena v Godardově balení je skutečně nevšední zážitek. (21.05.2010)

Nesouvislá slátanina hrající si na umění. Spousta lidí to Godardovi žere, ale mě tenhle sled podivných scén a obrazů, i když leckdy úsměvných a zábavných, vůbec nebavil. Godard opět hodně experimentuje - s hudbou, obrazem, herci, ale ne způsobem, který by se mi líbil. Je to subjektivní. Jeden aspekt se mi tu ale líbil velice - Anna Karina zde ale byla neskutečně sexy... (23.07.2018)