Jak se zbavit Helenky

Škaredý námět Ilony Bondyové a Zdeňka Mahlera ve formálně dobrém, standardním provedení 60. let. Pro ošklivost myšlenky něco takového točit (ve stylu italské nové vlny) nemohu dát více než 2. Podruhé bych určitě nechtěl vidět, o to více bych přál opakované promítání tvůrcům filmu a hlavní protagonistce, Jiřině Jiráskové, zvláště hlasitě... (08.08.2011)

Kterak rozhlasová redaktorka bez špetky šarmu přivádí nejdříve do infarktové situace nepodařeným vtipem svého staromládeneckého kolegu, aby poté zjistila, že sama plane láskou, jenž ovšem nemá jiných příčin než nudu a zoufalost. Komedie bez vtipu, konfrontace bez jiskry. Věřím, že zmatený pohled pana Kemra byl ve skutečnosti opravdový, když zjistil do jakého projektu se to dostal. (spoiler) Doufám, že po skončení natáčení si všichni ze štábu uvědomili, jak pokrytecky by se museli cítit, pokud by sami sebe neodsoudili k vězení za špatný žert, tak jako to učinili svým filmovým postavám a též doufám, že scénarista a režisér bručí dodnes! (20.11.2011)

Trpká komedie o osamělosti, při níž jsem si nejednou vzpomněl na Wilderův Byt, přes slibný námět a skvělé herecké výkony naneštěstí troskotá na nedotaženém scénáři, jehož největší slabinou je dryáčnické vyvrcholení „aféry s Helenkou“. Vyprávění však vázne i na jiných místech; ohniskem vtipu jsou nepochybně dialogy Vosky a Jiráskové, zatímco to, co je obklopuje, zaráží (větší či menší) humoristickou i psychologickou bezradností a často připomíná úsilí o rychlé (a tedy ve výsledku zbrklé) převyprávění, o udržení kontinuity, kterou tak vlastně přerušuje. Tato nedůslednost, skicovitost sice dodává filmu jistou sympatickou syrovost, ale současně jej připravuje o integritu, o náladu i o výraz, který osamělosti mohl vtisknout, a proměnit tak drobnou anekdotu (s hloupou pointou) v nadčasové pousmání. (25.06.2011)

Václav Voska v netypicky civilní poloze člověka ze současnosti úspěšně zvedá jednoduchý námět z průměru. Zápletka zpočátku vypadala na blbý laciný žertík, ale líbilo se mi postupné stupňování psychiky hlavního hrdiny i jeho podivného vztahu s fiktivní Helenkou s nečekaně mrazivým vyvrcholením. Dle mého názoru je ale docela škoda, že dramatická linka příběhu nedostala víc prostoru a celé to skončilo docela urychleně v středometrážní stopáži. Na filmu oceňuju mimo jiné zajímavý pohled do zákulisí příprav rozhlasového vysílání v reáliích 60. let, včetně dokumentárního štěku s Antonínem Jedličkou. 70% (26.11.2017)

Pomerne slabé, zvlášť ak prihliadnem ku krajine a dobe vzniku. Necítiť ani silný príbeh náhodne vzniknúcnej lásky, ani poetiku novej vlny a o komédiu sa celok obtrel len zboku. Tak to dopadá, keď si niekto chce z niekoho utiahnuť, sám pritom veľa humoru nepobral. Platí to ako pre obsah filmu, kde sa z pôvodne zamýšľaného žartu stáva vzťahová trapárna, tak pre formu, pripomínajúcu skôr tv inscenáciu ako aj pre herecké výkony, len v zriedkavých momentoch idúce na viac ako pol plynu. (19.10.2008)