Kalvárie

Oproti režisérovu předchozímu snímku Pomáhat a chránit je v dramatu s názvem Kalvárie méně humoru, ale i tak se komické elementy najdou, pokud tedy máte cit pro černý humor a jste alespoň trochu cyničtí. Brendan Gleeson by měl rychle dostat nějakou cenu, protože jeho výkon v hlavní roli je vynikající. Zbylí herci za ním příliš nezaostávají, neboť mají co hrát - všechny postavy jsou totiž opravdu skvěle napsané a film se může pyšnit silným a pečlivě budovaným příběhem, chytrými dialogy s filozofickým přesahem a inteligentním scénářem, který se s ničím nemaže. Což platí i pro režiséra samotného. (07.07.2014)

Skvěle natočená a precizně zahraná podivnost, jejíž jednotlivé střípky místy pobaví, ale povětšinou působí neskutečně depresivně. Maloměsto plné různými způsoby zcela dojebaných postaviček, mezi kterými otloukánek Brendan Gleeson coby kněz a jediné světlo v temnotách jen tak posmutněle plouží a odevzdaně se snaží nezcvoknout z jejich fucked up životů. A ten ironický (ne)humor a břitké, i když často trochu samoúčelně oduševnělé, dialogy baví. Zklamal mě však zbytečně explicitní a nesmlouvavý konec, který se na jednu stranu snažil šokovat, ale na tu druhou nepředvedl až tak dobrou pointu, jakou by si jinak velmi silný film zasloužil. V tomhle bodě mě to už bohužel trochu minulo. (12.09.2021)

Nádherná írska príroda a skvelé fotogenické miesta, na ktorých sa natáčalo, výborné kostýmy a výprava ... komplet celý film farebne premyslený do posledného detailu, to prvé mi padlo do oka. Kvalitné dialógy a výkony hercov. A posolstvo filmu? Tak veľa toho povedal a asi o všetkom, stačí len počúvať a pozerať. Môj druhý film od Johna Michaela a zase som spokojná. (29.08.2015)

Škodolibě jsem se těšil, jak k tomuhle filmu napíšu nějaký jízlivý a protikatolický komentář o flanďáckých pederastech, ale jeho jízlivý scénář mi úplně sebral vítr z plachet! Nemilosrdně cynická satira jak se patří! Irský venkov v ní oplývá nejen přírodními krásami, ale i nepřebernou sbírkou všelijak vyšinutých a charakterově pokřivených lidských kreatur, z nichž nejnormálnější je - světe div se - katolický kněz (fantastický Brendan Gleeson). A zapomeňte na ty úvodní žvásty od Cinemaxu - kněz ví, kdo ho chce oddělat (na rozdíl ode mne, pro koho to byla záhada až do konce). A 'černý humor' je myslím taky trochu zavádějící pojem, řekl bych spíš... jak už jsem řekl - uštěpačný, cynický. Jo a taky jsem si musel vygooglit co je to ten 'felching', to jsem fakt netušil (fujtajxl). (05.11.2015)

Až nepříjemně nelidský a krutý film. Neříkám, že lidé nemůžou být svině, ale v tomto filmu působí všichni nevěřící (nebo „jakože věřící“) jako kdyby jim dialogy sepsal Richard Dawkins či Sam Harris a oni jen odříkávali suché teze o tom, proč je křesťanství, potažmo náboženství, potažmo sám Bůh zlo v čiré podobě. Je zvláštní, že ve filmu, který je cele založený na lidských dramatech a interakcích jsou vlastně jen tři postavy, ke kterým divák může cítit skutečnou empatii (protože ostatní jsou spíše cynikové bez srdce a bez citu, nepůsobící jako lidské bytosti z masa a krve, ale jen jako mramorové sochy bez svědomí nebo kouska milosrdenství). Těmito třemi „lidskými lidmi“ jsou kněz, jeho dcera a žena, která přišla o manžela (možná ještě pak postava Dylana Morana, slabocha, který přesto má lidské okamžiky). Je trošku absurdní, že ač je autor jasně zaměřený v primární rovině na kritiku církve jsou nakonec jediné kladné postavy, které jsou schopné skutečné lidskosti ve filmu věřící. Avšak co mi přišlo hodně zajímavé byly odkazy k dvěma výrazným a význačným autorům, kteří právě o podstatě vztahu Boha-lídi a morálky-víry velice intenzivně psali a zabývali se jimi v té či oné podobě v bezmála v každém svém díle. Tím prvním je Bernanos (který je ve filmu i zmiňovaný Dylanam Moranam). Kalvárie je určitým druhem paralely na Deník venkovského faráře, kde kněz prochází podobným martýriem, nepochopením, bolestí a smrtí, ale jeho skutky a pokora mění pomalu a pozvolna lidi kolem něj, ačkoliv on sám si myslí, že je bezmocný (zatímco v Kalvárii na konci schválně probíhá shrnutí současného stavu jednotlivých protagonistů, kde každá postava dělá to, co dělala na počátku – manželka vesele podvádí manžela dál, doktor je očividně stejný cynik, etc.). Film též implicitně odkazuje na Dostojevského slavný příběh z Bratří Karamazů o velkém inkvizitorovi. V této dechberoucí pasáži Dostojevského veledíla chce inkvizitor upálit Krista, který podruhé přišel na zemi a to proto, že je až příliš dobrý a milosrdný na současný svět. Kristus při obžalobě inkvizitora mlčí, dívá se mu zpříma do očí a nechává se napadat. Na konci příběhu Kristus vstává a svého soudce-kata prostě mlčky obejme. Podobně je tomu i s knězem v Kalvárii – je vlastně archetypem Krista, který mlčky platí za hříchy druhých a pokorně nakonec dává za oběť i vlastní život. Ale krom těchto prvků mi nepřijde film příliš hlubokomyslný. Je spíš polopatický a klouže po povrchu složitých lidských i duchovních témat. (29.03.2019)