Hranice práce (S05E04)

Chvályhodný pokus, povrchní prezentace. Hranice práce jsou jen mechanickou reprodukcí investigativních eskapád Uhlové. Ze strany Rychlíkové to postrádá jakoukoliv tvrdší konfrontaci s problematikou, jakýkoliv výraznější režisérčin komentář k zobrazenému, jinými slovy nějaký zúčastněnější postoj k Uhlové počínání. Jakkoliv hodnotným textům spíše dokument ubližuje: jednak se o nich nedozvíme nic navíc (za předpokladu, že si neumíme představit pásovou výrobu), jednak se cyklickou strukturou (Uhlová doma - Uhlová v práci - rekapitulační mezititulek o pracovních podmínkách) celé gró věci rozmělňuje. Být to formou radikálnější (a tedy odvážnější) časosběr z dějin jedné fabriky, tak si celého snažení cením mnohem víc. Urychleně vzniklý surový text bez převratných objevů. (31.10.2017)

Trochu zbytná ilustrace skvělých a důležitých textů Saši Uhlové. Nejsem si jistý, jestli lze potřebu dalšího kontextu suplovat rodinnými scénami, jež zachycují dopad Sašina rozhodnutí na její blízké. Nedovedu si představit, jak těžké to muselo být, ale popravdě soucit by měl v případě takového dokumentu být s těmi "hrdiny kapitalistické práce". A o nich vlastně víme málo, je to, co Uhlová věcně zachytila na místě. Syndrom žurnálu: důležitá téma, ale zvolená metoda ho vyzývá jen zčásti. (12.12.2017)

Články Alexandry U. jsem si na nejmenovaném oblíbeném LEX webu s chutí přečetl, a jsem moc rád, že vznikly, byl to záslužný počin na hranici sebeobětování. Tento film ale nepřináší moc navíc. Jen nezřetelné záběry skrytou kamerou (které byly už u článků), Alexandřino předčítání článků (mnohdy doslova) a Alexandřina rodinná homevidea (která do filmu nepatří). Je škoda, že se Alexandra vůbec nezabývá otázkou, že kdyby se její noví kamarádi ve škole lépe učili, nemuseli by třídit odpadky za 70 Kč na hodinu, aneb každý svého štěstí strůjcem. Což je ještě umocněno záběrem na přestávkovou siestu ve fabrice, kde všechny tyto socky, které nemají ani na to, aby jezdily sockou, kliďánko pokuřují z cigaret, na které se asi peníze najdou vždycky. A Alexandra mlčí. (19.12.2017)

Oceňuju ideu projektu a výdrž paní Uhlové. Vlastně suplují něco, co už odbory nebo inspektoráty práce měly dělat dávno. Žel samotný dokument dost pokulhává za psanými reportážemi. Paní Rychlíková sice poukázala na to, že soustředit se na pohled a prožívání S. Uhlové byl záměr, ale řekl bych, že s větším prostorem pro zaměstnance těch provozů, reakci zaměstnavatelů etc. by to mělo mnohem větší náboj. Proto jen *** (18.12.2017)

Projektu Saši Uhlové si vážím a tím spíš mě mrzí, že musím vyjádřit zklamání nad tím, jak dokument dopadl. Nápad na sérii investigativních návštěv provozů firem, které stojí na práci nízko kvalifikovaného personálu, jsem považoval za potřebný a tnoucí do živého. Původní texty jsem četl s nadšením a reakce na ně umožňují definovat dělicí čáru politických názorů napříč společností lépe než cokoliv jiného. Bohužel snímek Apoleny Rychlíkové k nim prakticky nic nepřidává, naopak rozmělňuje. Technická úroveň záznamu skryté kamery je zoufalá a obsah dokumentu rozpačitý. Spíš než na rozebírání vlastních pocitů se měla Saša soustředit na příběhy těch, pro které prostředí, co Sašu tak traumatizovalo, je dlouhodobým údělem, nikoliv krátkodobou exkurzí. 50 % celkového dojmu z úcty k Saše a s oběma očima zamhouřenýma. (21.01.2020)