Hranice práce (S05E04)

Dokument o tom jak si novinářka Saša Uhlová zahrála na Matku Terezu a skrytou kamerou nezasvěceným osobám ukázala nevyhovující podmínky ve firmách jako je prádelna motolské nemocnice,vodňanská drůbežárna,práce na pokladně v Albertu,ve výrobně žiletek v Krupce a v třídírně odpadu v Ostravě.Nejsem kancelářský typ takže moc dobře vím jak to chodí v různých provozovnách a proto mě to vůbec nešokuje,ale na druhou stranu jsem moc rád když se objeví někdo kdo lidem ukáže tu skrytou stránku vycinkaného kapitalismu a kdo si nehoní pouze televizní ego jako třeba Roman Buťa v pořadu Těžká dřina.Nejzbytečnější věcí kterou považuji na trhu práce je posílání životopisu,to jsem vždycky při hledání práce odmítal,protože jsem nechtěl být pro někoho jen položkou v kartotéce a jako pouhý náhradník čekat nekonečně dlouho až mi někdo zavolá.V dokumentu se Saša Uhlová jako novinářka ocitla tváří v tvář skutečné práci na míle vzdálené novinařině a každého novináře bych poslal vyzkoušet si to osobně makat rukama.Samozřejmě že je to výsměch pracovat za minimální mzdu a osobně bych se styděl kdybych na takovou nabídku někdy přistoupil,ale dokážu pochopit když někdo za takovou mzdu pracuje a mnohdy i velmi vzdělaní lidé a to dost často z rozdílných důvodů.Největším zlem na trhu práce jsou pracovní agentury,znám to z vlastní zkušenosti a třeba v Liberci jsou jako nepropustná zeď přes kterou se skoro nedá přelézt když někdo hledá v Liberci práci.Dokument je sice z roku 2017,ale ono se za těch 7 let skoro nic nezměnilo pouze o pár tisíc stoupla minimální mzda.Podmínky často zůstavají stejné a další pole a louky padají za oběť zahraničním montovnám ve kterých se zaměstnanec stává pouhým robotem. (31.03.2024)

V každé práci bych ráda zůstala několik týdnů nebo měsíc. Každý den si budu zapisovat do deníku, co jsem v práci zažila. –––– Veľmi zaujímavý a odvážny počin. Odvážny tým, že novinárka ako zamestnankyňa porušuje všetky pravidlá zamestnávateľa tým že filmuje pracovné prostredie a vynáša von všetko, čo sa dá. Odvážny aj tým, že na pomerne dlhý čas obetovala čas so svojim mladším synom, ktorý to viditeľne ťažko znášal, snáď z toho nebude mať dlhodobú traumu. Ale čo majú povedať tie desaťtisíce slaboplatených ľudí, ktorí to majú natrvalo... Všetko, čo robila, je práca, ktorá je potrebná, užitočná a niekto ju robiť musí. Či už práčovňa v Motole, hydináreň Agrofertu, pokladníčka v Alberte alebo spracovanie odpadu Ozo!!! Zaujímavým zistením je agentúrne zamestnávanie, čo je novodobý predaj ľudí, pričom títo (ne)zamestnanci zarábajú menej a majú celkovo horšie podmienky. Mal by som k filmu jednu pripomienku, že zápisky mohli byť čítané trochu záživnejším štýlom. Update: Viacerí tu poukazujú na to, že scény zo súkromia sú zbytočné. Podľa mňa nie sú, len ich netreba brať ako súkromie nejakej pani Uhlovej. Aj všetci tí pracovníci na zmeny odchádzajú od rodín, hľadajú ubytovanie a opateru pre deti, komunikujú cez skype alebo odchádzajú od detí, keď ešte spia a pomaly ich ani nevidia vyrastať, presne ako to povedala jedna z kolegýň pri pokladni. (13.12.2017)

Saša Uhlová odvádí perfektní práci investigativní žurnalistky. Ale měla zůstat u psaného slova, protože forma tohohle dokumentu je podle mě odstrašující. Nejde jen o to, v jakých podmínkách Saša žije a funguje, ale její mluvený projev je nedívatelný a neposlouchatelný. Píšete skvěle, Sašo, ale hranému dokumentu se radši vyhněte. I emotivní chvilky v tomhle dokumentu vyznívají směšně (setkání s bývalou kolegyní a její dcerou) - a to je špatně. (02.01.2018)

Původní reportážní cyklus byl super, ale tohle není víc, než záběry z různých prací poslepované vstávající a kouřící Sašou Uhlovou ve spodním prádle. Nikdo nejde mluvit s řediteli těch podniků, nikdo nezkoumá proč a jak lidi do těch situací spadnou, a - to hlavně - vlastně nevidíte ani žádnou konkrétní sitauci z té práce. Já nevím, ale když už má Saša tu kameru v brýlích, chtěl bych vidět, jak jde říct šéfovi směny, že má podle zákona X paragraf Y právo na pauzu a občerstvení, a co teda bude. Chtěl bych vidět, jak ten šéf zareaguje, co se bude dít, jestli Sašu jen seřve, nebo vyhodí, nebo jí třeba tu pauzu dopřeje a omluví se, že je takový debil... ale nevidím nic, jen záběry na třídící linku, kde lidi posunují zboží tam a zpátky. (27.01.2019)

Veľkopráčovňa v nemocnici, výrobňa žiletiek, triedička odpadov, supermarket, hydináreň. Miesta obsluhy každodenných potrieb spoločnosti. Od nakŕmenia, cez ošetrenie, oholenie, nakupovanie až po finálnu fázu: postaranie sa o to, čo ako ľudia krajine zanechávame: odpad.Každodenný cyklus života zabezpečený ťažkou a mizerene platenou prácou. Pracovné podmienky devastujú životy zamestnancov, podmienky za akých štát zobrazené nedôstojné prežívanie umožňuje, vypovedajú o charaktere spoločnosti viac, ako vzletné reči politikov o raste HDP (ktoré nevypovedajú vôbec o ničom). Morálne hodnoty štátu sú presne na tak vysokej úrovni, na akej sa dokáže postarať o tých, ktorí zarábajú najmenej. Pretože všetci ekonómovia, politici i ľudia všeobecne sa oháňajú potrebou pracovať. No keď vidíme na vlastné oči, čo sa skutočne ponúka pri nevyhnutných servisných službách, bez ktorých by mohol nastať kolaps, je to smutné a zúfalé. Benefity práce? Zúfalí, smutní a zničení otroci. Reči o potrebe zamestnať sa vyznievajú po uzretí obrázkov zo života prostého pracujúceho ľudu ako falošný blábol. Scény zo života reportérky boli v kontexte zobrazovaných skutočností síce pochopiteľné - rodina pri takýchto prácach trpí, ale vyznievali tak akosi navyše. 70%. (14.09.2020)