Temný případ - Série 1

S01 - Zase jednou musím smeknout pomyslný klobouk před produkcí HBO! Naprosto senzační a bezchybný seriál s bezkonkurenční atmosférou.. Podobnou pamatuji snad jen ve filmu "Sedm".. Tenhle "temnej případ" je rozhodně zajímavej, ale hlavní pozornost na sebe bezpochyby upoutávají oba hlavní hrdinové - silně geniální, asociální a zdeptaný Matthew McConaughey a poněkud pomalejší bitkař Woody Harrelson.. Na jejich postavách se HBO pěkně vyřádila a díky úžasnému Panu scénáristovi Nicu Pizzolatto (tvůrce dalšího famózního seroše "The Killing") mohli ožít dva nejvymakanější a nejzajímavější charaktery, které pamatuji.. Obrovskou práci odvedli i maskéři - nechat opravdu velmi přesvědčivě zestárnout dva velmi známé herce o 20 let to je velké umění! Navíc se jedná o postupné stárnutí, ne skokové.. Nesmím zapomenout ani na skvělou muziku T-Bone Burnetta, která se nedala přeslechnout už ve filmech "Walk The Line" a "Crazy Heart".. Neposlední díky patří samotnému Mistrovi režie Carymu Fukunagovi, který mě dostal už svou "Janou Eyrovou" a tady jen potvrdil, že se ze mě stává jeho skalní fanoušek :-) Hlavně prosím netočit další série, které by vyšuměly do ztracena a pošpinili jméno, které si ta první udělala! (25.01.2017)

Na seriál jsem se začala koukat hlavně kvůli Woody Harrelsonovi a byla jsem příjemně překvapená. Bylo to něco jiného, něco originálního. Líbila se mi atmosféra filmu, propracovaný příběh. Je ale fakt, že místy to možná bylo až příliš utahané a zdlouhavé, jsem si jistá, že by se to dalo zmáknout za 6 dílů na místo 8mi, ale i tak se na to dalo koukat. A velký poklona za skvělé a propracované vstupní titulky. (15.10.2020)

První série Temného případu je naprostá pecka. Především je to herecký koncert McConaugheye a jeho proměna v čase je opravdu děsivá. Harrelson není o moc horší a hraje přesně takového policistu, jakým vypadá že je. K tomu opravdu výborná Fukunagova režie a závěr, který je jak z Mlčení jehňátek. Prostě paráda. (11.02.2022)

Tohle není geniální detektivní seriál a nový ethalon žánru, je to "jenom" perfetně odvedené řemeslo, kde děj samotného případu a toho, jak je natočen, balancuje na hraně naprosté kvality a brakové béčkovosti. Co považuju za brakové? Vlastně celý základ případu a příběhové pozadí obou detektivů, kdy linka, která se věnuje jejich osobním peripetiím je prostě neskutečně klišovitá (od milenky přes důvod rvačky atd.), děj případu samotného také není zrovna originální. Jenže VŠECHNO okolo toho je naprosto výborně vybroušené, herecké výkony? Perfektní! Oba hlavní představitelé naprosto skvěle zvládli zahrát postavy, které jsou vlastně dost nesympatické a za souseda by je asi nikdo moc nechtěl, ale přesto jim člověk automaticky fandí (a to je dost fajn, když se jedná o vidláka s pokřivenou morálkou a nihilistického asi-ex-feťáka). Prostředí Luisiany má zajímavou a neokoukanou atmosféru (country + bažiny + divné církve + vidláckej venkov s existencemi ala severské krimi). Gradace případu funguje taky.. A... Je to prostě dobrý. (05.10.2019)

Jen sem přesouvám komentář z března 2014, kdy existovala teprve první série: Další seriálový pokus, který nakonec nedostál svým prvotním šancím. Zpětně, po konci 1. série, je patrné, že autoři ani neměli ambice budovat a prohlubovat atmosféru logicky propracovaným příběhem - naděje vzbudili spíš náhodou, především oním dílem, kde Rust cynickými vhledy a komentáři nepříjemně zalézá pod kůži vyslýchajícím policistům, a zdá se, že jeho individualita analytického psychopoustevníka bude prototypem nové postavy, temným, svými pronikavými vhledy a jejich nepoužitelností v okolním světě unaveným chlapem, který má navíc na krku protivného a vyloženě tupého parťáka a podle všeho sleduje nějaký vlastní cíl, proč ještě být na okolním dění zainteresován, a proč právě jako kriminální dekektiv v případu s poněkud mysticizující zápletkou. Autoři seriálu se však mínili skutečně jen svézt na povrchovém napětí temné struny, natažené vlastně dost lacině a na jistotu: vymysleli si dostatečně temný a poměrně zatemněný případ, který si nakonec nepřáli příliš do hloubky vysvětlovat - a ni jeho pozadí, ani jeho rozplétání. Nakonec se ukáže, že horlivý divák si všechny náznaky vykládal příliš sofistikovaně, nechce se tu říct nic víc, než že ve společnosti se vyskytují různí degenerovaní magoři, které je lepší se nepokoušet pochopit, a stačí snažit se je eliminovat, kam až zákon a vlastní síly dovolí. Zdánlivě slibné postavy se od čtvrté epizody začínají rozkližovat, jejich osobitá psychologie se hroutí do tuctových forem a nic znepokojivě nového už nepřinese. Slibný duševní vývoj Rusta končí v žumpě opileckých keců a sebelítostí z traumatu bolestí a drogama rozjebaného mozku, z původně sympaticky nesympatického a dobře zahraného děvkaře a rabijáta Martyho se nakonec dost nevěrohodně stane trapně napravený milující manžel, otec, pracant a citlivý přítel chmurnějšího, depresivního parťáka, až z toho člověka samým dojetím rozbolí ledviny, dospívající dcery a moderní samoživitelka se k němu vrátí s úsměvem na tváři, a na všechny ty logické trhliny v příběhu se nad sociálně šťastným koncem poklidně zapomene (doteď přemítám, jestli ta scéna z třetího dílu, v níž se po louce prochází bílý obr v plynové masce, pozorovaný Martym a Rustem z policejního auta z přilehlé dálnice, která totálně boří všechny naděje na souvislé logické poskládání linky příběhu, tam zůstala omylem, jako důkaz fatální nedbalosti o konzistenci, a nebo jako diverzifikantní akce zklamaného a zdravě nasraného střihače. Nebudu ani vybírat, jestli nad tímhle počinem zaplakat nebo se pousmát, adekvátní je obojí, a briskně přesunu pozornost k něčemu novému, jinak nic. (15.3.2014) (03.03.2019)