Mapy ke hvězdám

V poslední době si režiséři nějak oblíbili točit filmy vlastně o sobě samých. Nechávají často nahlédnout diváky ce se ukrývá pod pokličkou. Divák se tak jen nestačí divit, jak hodně vzdálená realitě vlastně hollywoodská smetánka je. Z herců nejvíce zajímavý výkon předvádí Julianne Moore, která se nebojí ani vysedávájí na hajzlíku. Že je na konci umlácena zlatou soškou, snad nikoho už ani nemůže překvapit. Tihle predátoři se totiž žerou navzájem. Cronenberg po dvou nepovedených výpravách, opět zaujal. 60% (03.02.2015)

Trailery tentokrát neklamali a film je presne taký ako ho zobrazujú ukážky. Zabudnite na predošlé dva Cronenbergove filmy, pretože Maps to the Stars je kvalitatívne úplne inde. Téma predošlých dvoch filmov je viac menej rovnaká a to kritika spoločnosti, ale toto zaujme širšie publikum, ktroré ho bude vedieť patrične oceniť. Psychologický thriller (alebo ak chcete home invaion movie, ako je v spojení s týmto filmom spomínané) z prostredia Hollywoodu je presne tá sonda do života ľudí, ktorá vie osloviť.Film stavia predovšetkým na dialogoch a hereckých výkonoch v ktorých naozaj kraľuje Julianne Moore a osobne jej budem fandiť pri získavaní cien. Herecké výkony sú doprevádzané snovými až hororovými výjavmi, ktoré naši hlavní hrdinovia zažívajú popri sexuálnych hrátkach, užívaní drog a iných vecí, ktoré sú (podľa scenáristu BruceaWagnera) bežné pre hercov či pseudo hercov v meste anjelov. Ak poznáte predošlú tvorbu Davida Cronenberga, tak si prídete na svoje a film si určite užijete. Pretože on v podstate točí stále to isté a to psychopatické filmy plné násilia, sexu a nechutností... len v minulosti išlo o tú telesnú stránku (Shivers, Rabid, The Brood) a v tomto štádiu tvorby o psychickú - duševnú (A Dangerous Method, Cosmopolis, Maps to the Stars). [9. MFF Cinematik 2014] (15.09.2014)

Prodíval jsem se tím filmem úspěšně až do konce, ale čím déle trval, tím víc mě svým vztahovým propletencem plným intrik a trpkých zákulisních osudů nešťastných hollywoodských hvězdiček míjel... tématem i zpracováním. Snad jen první třetina mě ještě dost upoutala a navnazovala zdánlivě atraktivním prostředím, talentovanými herečkami a otevřeně cynickými dialogy. Jenže zpracování celého příběhu naplněného často hnusem nejen charakterního rázu na mě působilo poněkud bez pohltivé či napínavé atmosféry. Jakobych nahlížel na plátno z dálky přes tvrdé sklo navrch a osud postav mi zůstával lhostejný. Po delší době mě tak David Cronenberg nějakým filmem zklamal. Zatímco jeho klasické sci-fi horrory mě zatím až na výjimky velice bavily, další méně typický Cronenbergův film mimo tyto žánry (po Nahém obědu) opět zařadím k těm, které ve mě nic výraznějšího nezanechaly. Vnímám však jako pozitivum, pokud si film našel své vděčné publikum. [50%] (09.12.2022)

"Těžký" film, kterým se čím dál mnou oblíbenější režisér definitivně zařadil mezi skvělé vypravěče a psychouše, kdy nejlepší psychiatr alias psycholog je vlastně pořádný psychouš. Je fakt, že mi některé nejasné články v této složité skládačce docvakly po skončení projekce, takže si pro pochopení nemusím film pouštět znovu, ale nebráním se tomu. Opět se podstata točí kolem tatíčka Freuda, což mě dnes již nepřekvapuje, ale nikdy nezaškodí se nechat poučit znovu a zas. Dovolím si skromně konstatovat, že Hollywood zde představuje pověstnou Sodomu Gomoru a s lidmi jako takovými to jde z kopce již od okamžiku Vyhnání z ráje, což příkladně zosobňuje Incest. Hlavním pilířem neřešených děsů a běsů, jež vyústily v to, kam pochopitleně mířily, je totální depersonalizace dneška jako ústředního problému a dovršení Zkázy, jež je nevyhnutelná a až nebezpečně číhá za dveřmi, tak blízko, jak dalece nám to nedochází. (26.10.2014)

Stojí za zhlédnutí už jen kvůli Julianne Moore, která dokáže excelovat i v tak choré spleti duševní vyšinutosti. Cronenberg se pouští do reflexe nemocných duší, kterým ale ani za mák nerozumí. Cestičky tak vůbec nenavazují a celý snímek dohromady vůbec nehraje. Skvělé téma chorobného Hollywoodu zůstává absolutně nevyčerpané. (08.11.2014)