Padesát odstínů šedi

Neznášam pankhartov čo zbohatli len kvôli svojim rodičom a nič v živote nedokázali a nepohnú ani prstom. Hlavnému hrdinovi v tomto filme ani to nestačí a musí byť dominantný ešte aj v sexe, inak sa mu jeho dvojcentimetrový čurák nepostaví. Nahota je na nule a ak boli vo filme ukázané aspoň kozy, tak aj to prevažne kozy pána Greya. Od úplného odpadu to zachránil fakt, ktorý je bežný aj v reálnom živote a to fakt, že jedna panna čaká na svoju prvú skúsenosť neskutočne dlho a nakoniec svoj pavučinou ovešaný veniec daruje aj tak tomu najväčšiemu debilovi, čo do konca života neprestane ľutovať. (04.03.2015)

Film, ktorý začne 5 minút pred záverečnými titulkami. Scénou, ktorá v ňom ako jediná vyvolá nejaké emócie. Zvyšok je príliš červenoknihovný a plytký na to, aby zaujal a umožnil s postavami čokoľvek precítiť, či vzbudiť záujem sledovať vývoj ich "vzťahu". Dakota Johnson hrá OK a je prirodzená. Jamie Dornan nie je prirodzený a hrá ako Affleck v Armageddone. A všetko s ním padá, pretože jeho komplikovaná a charakterovo zahalená postava má byť jadrom filmu, podobne ako bola jadrom Základného inštinktu postava Sharon Stone. Aspoň teda dúfam, že knižná predloha stojí na psychológii a nie na lietaní vrtulníkom a darovaných autách. Scéna jednania nad zmluvou je jedinou režijne kreatívnou vsuvkou v tejto šedo-šedej prázdnote. Ale pre film ako celok je nepodstatná. Najcharakteristickejšou scénou je tu hra na klavír po odpanení… Osobne ma potešila odpoveď ”Mňa” na otázku "A čo z toho budem mať ja?”. Pretože som na ňu, ja netrpezlivec, sám nikdy nevedel odpovedať, a radšej som obrátil list a hľadal inú, veci znalú adeptku. (17.02.2015)

Film mal len dve možnosti. Postaviť príbeh na vzťahu dvoch odlišných osobností a tajomných odtieňoch Christiana Greya, na ktorom to celé mohlo psychologicky stáť alebo ísť cestou plytkého monotónneho rozprávania, kde sú dominantnejšie červenoknižné zážitky typu Daniely Steelovej. Druhá možnosť je samozrejme režisérsky jednoduchšia, veď knižný úspech už vopred zadefinoval, že nech už film bude natočený akokoľvek, o diváka nebude núdza. Ďaľší klúčový problém je aj v Dornanovi. Hrať vie, ale len určitý typ herectva, ktorý dokonale stvárnil v The Fall. Rolička feši uhladeného a emočne vyprahlého nadsamca, ktorý vie príjemné pocity precítiť len prostredníctvom sadizmu jednoducho nevyšla. Neverila som mu jeho intímne túžby, nešlo z neho nič, žiadna iskra, temnota, budil skôr robotický dojem. Telo má teda luxusné, ale to ukázal už inde:-) Naopak Dakota bola pre túto rolu stvorená a postave dala absolutne všetko. Takže 50 odtieňov bez hlbšej psychológie, bez knižného Greya, s výbornou Anou a v plnom kine. (11.03.2015)

I don't make love. I fuck. Hard. Kdo by to byl řekl, že z bestselleru Padesát odstínů šedi, který již od pohledu není a nebude kandidátem na Nobelovku a je určený spíše dámskému publiku, nebude Oscarový trhák? Božínku, to je tak překvapivé, že se z toho šoku nemůžu vzpamatovat! A co teprve zdejší páni kritici, kteří kvokají blahem nad létajícími auty v rychlém a zběsilém tempu, nad filmem, v němž se cvičená opice dostat do systému Interpolu za dvě sekundy a závěrem, kde na hlavního hrdinu čeká za rohem vždycky kozatá modelka. Takový film je nicméně pro nás, tupé slepice, až příliš intelektuální a inteligentní. Ale teď ve vší vážnosti - kdo nezkritizuje Padesát odstínů, jakoby nebyl. Kdo to nepovažuje za debilní, je sám debil. Osobně si myslím, že inteligentní člověk si vyvodí již z prvních řádků na čsfd (nebo na databázi knih, chcete-li) v jakém duchu film proběhne. Jenomže to by nebyli pánové s mindrákem z malého pinďoura, kdyby se nemuseli povznést nade všechny a nade všechno. Ovcovitost a pozérství lidí mě pravděpodobně nikdy nepřestane překvapovat. Zkopírujte pár slovíček z online slovníku, okořeňte to pár kundami a davy z vás budou šílet. Hm. Upřímně, film není ničím jiným, než klasickým hollywoodským produktem, s několika poplácáními a prsama navíc. A s absencí šťastného konce. Knižní předlohu jsem nečetla, ani mě nijak zvlášť nelákala. A účast Jamieho Dornana byla trochu zklamáním, protože díky The Fall vím, že má na víc. Do filmu jsem tedy nešla s vysokým očekáváním, ale závěrem můžu říct, že to bylo celkem milé překvapení. Troufám si říct, že nebýt špatně napsané hlavní hrdinky, byl by film opravdu hodně příjemnou jednohubkou. My ženský víme to, co žádný hodný Honza prostě nikdy nepochopí - záhadní a chladní muži nás přitahují jako magnet, protože sníme o tom, že takové zničené mučedníky napravíme právě my. Jakkoli nemožné to je, doufáme, že my budeme tou jedinou, která v něm probudí dobráka od kosti. To ale hlavní hrdinku neopravňuje, aby se chovala jako dvanáctiletá zamilovaná husa. U těch adolescentů jsou kousání rtů, hihňání v nevhodných situacích a hloupé otázky možná roztomilé, ale od studentky literatury je to nepřípustné a otravné. Škoda, protože bez tohoto typického klišé charakteru "neviditelné tuctovky" s mozečkem o velikosti hrášku by to překvapivě fungovalo. Mimochodem, moc mě potěšil odkaz na The Fall! "Provaz ,páska, kabelové svorky, vy jste úplný sériový vrah!"- "Dnes ne." (07.03.2015)

Pretty Woman 2. Postupem času všichni mávnou rukou nad tím, že je to plytké a často předvídatelné, když to aktuální dobu vystihuje tak trefně, s nádechem neodolatelného glamouru. Ale teď je in strašně držkovat jak je erotika nezáživná a herecky je to fádní, přičemž jsou to spíše neopodstatněné nárážky ve stylu "dav říká sračka, tak to říkam taky". Uvidíme jaký odraz společnosti bude kromě tradičních bondovek v roce 2035, ale to už bude Fifty Shades of Grey určitě blízko červeným číslům, pokud bude ČSFD a internet jak ho známe dnes ještě vůbec existovat. (16.06.2015)