Padesát odstínů šedi

Pěkná blbost, psychologicky dosti nevěrohodné,,.... ale své fanoušky a obdivovatelky si to jistě najde, takže prosím - vlastně proč ne. Třeba je pravda, že vlastně každá (cudné panny nevyjímaje) má při tom ráda plácání po prdelce, žárlivost u chlapa je pro ni důkazem zájmu (a je to prostě hrozně hezkýýýý), bičík při sexu je fajn, prachy vzbuzují libido a když ten chlap vypadá alespoň trochu dobře, dá se uvrtat do čehokoliv a sama si to ve výsledku užije ještě více nežli on. (30.12.2015)

"Já se nemiluju, já šukám. Tvrdě." Tak už to bývá u bohatých byznysmenů, kteří si mezi tvrdou prací, kterou představuje hypnotizování monitoru, najdou čas na kadeřníka, posilovnu, letecké zkoušky, hraní na klavír a samozřejmě na Hernu. Vždyť, kdo si hraje nezlobí a pan Grey si hraje rád. Jsem si jistý, že 90% žen by si s ním hrálo s chutí a skoro 1% by to i přiznalo, ale pan Dokonalý si k hraní našel prapodivnou trubku, která mu kazí hru a mně celkový dojem. Já bych skutečně uvítal, kdyby mezi těmi dvěma k "něčemu" došlo. Místo toho jsem sledoval hroutícího se byznysmena, který měl k Dominantovi daleko asi jako já k hezounovi a slečnu Steeleovou, která pro svou roli Podřízené neměla absolutně žádnou vlohu. Zkrátka, když je plná místnost pout, bičů, masek a řetězů, tak by z toho nemělo vylézt ani deset odstínů nudy, natož padesát. (29.11.2015)

Následující komentář píše osoba, která knižní předlohu považuje za absolutní brak, sračku, co nemá v literárním světě obdoby. Ta kniha je tak hrozná, že se dá číst vždycky jen odstavec a pak si člověk musí dát panáka, aby se smířil s tím, že za takový slovní průjem někdo kasíruje těžký háky. Už jen proto nemůže být filmová verze tak hrozná. Postavy v knize jsou totiž něco příšernýho. Za každou větou si přejete, aby někdo přišel a rozsekal je na maďeru. Obzvlášť strašné jsou vnitřní úvahy hlavní hrdinky. Ta je v podání Dakoty mnohem, ale mnohem snesitelnější. Ve filmu taky tak zbytečně nezdůrazňují, jak Ana nemůže pomalu ani dýchat v přítomnosti svého sexy samce, takže to celé působí přirozeněji a ne jako fraška. Jamie Dornan taky celkem OK - na to, jaký nesnesitelný hovado a psychopat je jeho postava v knize. Dokonce se z pár scének podařilo vykřesat jakousi romantiku (o sexuálních scénách nemluvím, ty jsou fajn, ale nic převratnýho rozhodně ne) a tak nějak jsem oběma hlavním aktérům fandila. V tomto případě film předčil předlohu o několik milionů světelných let. Podle mě jsou zdejší kritici až příliš předpojatý. Nebo spíš nečetli knihu, to by si tohohle béčka z červený knihovny ještě vážili. Říkejte si co chcete, ale JE to lepší, než Twilight. Minimálně tím, že hlavní herečka umí hrát a vládne normální škálou lidských grimas a její vyvolený nesvítí jak vánoční žárovička. Jsem opravdu docela zvědavá, s čím přijde druhý díl... (28.11.2016)

PADESÁT ODSTÍNŮ ŠEDI by se spíše mělo jmenovat PADESÁT ODSTÍNŮ HNĚDI, protože se na projektu zesralo vše, co mohlo. Snažil jsem se k tomu fenoménu přistupovat nepředpojatě, jenže ať člověk přijde s jakýmkoliv sebevstřícnějším rámcem pro posouzení snímku, vždy dojde k závěru, že jde o selhání obřích rozměrů. Více v kritické reflexi. (15.02.2015)

Samozřejmě, že je to tupé, hloupé a jasně to míří na svojí početnou cílovku. Je to ale přecijen i tak špatný film? Osobně jsem skoro nevydržel do konce, jelikož ten příběh nepříběh mě iritoval stále více a více, ale nakonec jsem to teda zvládl, asi natřikrát, ale challenge completed. Jisté známky řemeslné práce slečny režisérky z filmu cítit jsou, ovšem to většinu lidí zajímat nebude. Konzumenty tvůrčích filmů zkrátka musel odradit pach módního, ovšem už trošku únavného moderního bestselleru a s tím je třeba k filmu přistupovat...že už film nikdy nechci vidět? Ano, hádate správně a v životě bych se nepřipojil ke stádu o desítkách miliónů konzumentů, kteří se nedávno v houfech hrnuli do kina. Už ale nyní chápu oba tábory, ten hate, i ten hype - ačkoliv ten tedy stále nedokážu dost dobře definovat, ale co, někdo holt filmový vkus má a druhému stačí primitivní slátanina...30% (11.06.2015)