Tři bratři

Tři těžce alibistické hvězdičky, z nichž velká část putuje hudbě, a to vlastně zpívání v pohádkách nesnáším. Další hvězda je za poslední povídku bratra Dyka, která mi přišla nejpovedenější a dokonce měla i dobrou zimní atmosféru - obzvlášť ta část s měsíčky kolem ohně, navíc Rojková a Dyk byli bezkonkurenčně nejlepší pár (konkurence ovšem věru nebyla velká, Piškula sice herecky obstál, ale jeho love story s dítkem předškolního věku byla hodně over the top, pak Kluse nijak zvlášť neprožívám a jeho příběh byl pěkně nudnej). A třetí část honoráře je výborným vedlejším rolím - Lábuse, Kaisera, Polívky, Chýlkové a Matáska s Norrisovou. Fakt jsem nepochopila, co si o tomhle díle mysleli sami tvůrci. Vážně jim to přišlo dobré? Pro mě zklamání, ale to fakt nepřicházím dle zdejšího hodnocení s ničím novým. Jo, a vlk byl super, ale absolutně se do toho guláše nehodil a jen to o to víc zgulášoval. (24.12.2016)

Já bych zase tolik přísný k Třem bratrům nebyl. Ano, Zdeněk má svá nejlepší scénaristická léta za sebou a i Honza natočil v minulosti lepší kousky. Ale Tři bratři mají na české poměry zajímavě spletitý příběh, povedené songy, kupu hereckého charismatu (Bolek Polívka jednoznačně vládne!) a vlastně moc lepších pohádkových příběhů v posledních letech ani u nás nevzniklo. Škoda zbytečně hororového vlka, kvůli němu bych pohádku měl problém i pustit 10letému dítěti. 60% (29.12.2021)

Už jsem si zvykl, že to, co rodina Svěráků připraví, většinou nemůže být špatný. Jen něco občas bývá ne úplně tak dokonalé, jako všechno ostatní. Tři bratři jsou třeba hrozně fajn. Líbí se mi herci, líbí se mi písničky, ze kterých je Uhlíř cítit na tisíc honů a líbí se mi i příběh, ze kterého v rámci možností asi nic lepšího vymáčknout nešlo. Ono se těžko vymačkává víc ze tří pohádek, které jsem už viděl tisíckrát jinak a tady je to po tisícáté první jinak akorát proto, že je Zdeněk Svěrák smíchal do jedné. (29.12.2014)

Jelikož poslední dobou všude vidím vyprázdněnou naraci, tak si říkám, jestli takhle by vypadal zlomyslně přetažený princip vyprázdněné narace v pohádce? Mýtické tropy neznamenají v tomto podání nic. Vyrazit do světa znamená vracet se každý den na večeři k mamince. Charakterové proměny hodné odměny v podobě koruny a princezny se odehrávají nezapomněním si křesadla. Vypravěč neustále boří čtvrtou stěnu, aby dal okázale a bezvýznamově najevo, že se nacházíme v postmoderním díle, kde přece nikdo nemůže nic brát vážně. Hladového vlka se pokusíme napravit, ale namyšlené ženské ať si umrznou v lese. Všechno stálo nejspíš docela dost peněz, ale stejně je ta vizuální stylizace tak ošklivá... Ach jo. Štve mě to, protože příběhy o bratřích jsou předmětem mého zájmu. Ale tohle není příběh o bratřích, protože jejich příbuzenství ve výsledku nemá žádnou funkci ani význam. Když vyráželi spolu, tak jsem se těšila, že to bude něco znamenat, že si budou pomáhat, že se přes počáteční rivalitu naučí spolupracovat, že se pokusí navzájem zabít, cokoli, že prostě vznikne nějaký zastřešující smysl. Jenže jejich "výpravy" jsou od sebe izolované, a nejen od sebe, po většinu času jsou i ti kluci přímo izolovaní od svých holek a tak jejich spárování působí spíš jako počátky patologických a dysfunkčních vztahů než cokoli jiného. A to mluvím zejména o obou starších bratrech, protože vztah mezi myslivcem a Karkulkou mi na rozdíl od názorové většiny (jak se zdá) přijde nejzdravěji vybudovaný. Za jedno mají nějaký společný projekt (přemožení, zkrocení a převýchova vlka) a za druhé si řeknou, že na sebe počkají, což by přeloženo do řeči mezi řádky mohlo znamenat, že uvidí, jestli se k sobě vůbec hodí, a zkusí se nejdřív poznat a dospět. To mi připadá jako slibnější začátek partnerství než třikrát vlézt do jednoho baráku a pokaždé se při odchodu praštit hlavou o futra. (20.11.2016)

Pohádka je velmi netradiční a nějaké věci mi vadí ( třeba Karkulka je příliš mladá, čarodějnice v podání Lábuse se mi vyloženě nelíbí, Kaiser mi do role otce nesedí a také styl vyprávěče zrovna nemusím), ale po velmi rozpačitém rozjezdu a poté, co jsem si zvykla na zpěv (ostatně texty jsou většinou velmi humorné i když je jim bohužel často špatně rozumět), jsem se začala dost bavit. Třeba vlk se mi hodně líbil, místy z něj šel i strach a kde nešel, tak zase pobavil, moc pěkně jsou udělaní měsíčkové (kam se na ně hrabe celovečerních 12 měsíčků), princezna je krásná (to v poslední době v pohádkách moc obvyklé není) a Maruška je skvělá a hlavně všude je laskavý svěrákovský humor, takže výsledný dojem je velmi dobrý. (12.03.2015)