Popelka

Zdálo se, že příběh Popelky už uvidíme jenom v moderních variacích a hleďme. Tahle Popelka rozhodně nepřekvapí příběhovými obměnami, ale po emotivní stránce šlape a i nějaká ta myšlenka by se našla. Elka je totiž podaná jako děvče s určitou vnitřní silou, které odmítá přestat v lidech vidět dobro, aniž by to působilo příliš naivně. Prince si získá nejenom pěknou tvářičkou, ale taky svojí laskavostí a živostí. Přes snahu Kennetha Branagha ale tahle disneyovka nemá kouzlo našich Tří říšků ani renesančního Věčného příběhu. (19.06.2015)

Čekala jsem, že to bude další zmodernizovaná verze, takže mě vlastně (a dokonce i příjemně) překvapilo, že se jednalo o naprosto klasickou pohádku, akorát oblečenou do moderního. Představitelka hlavní hrdinky mě upřímně moc neokouzlila, a asi by mě napadnul tucet jiných hereček, které by to zahrály stejně, ale zvykla jsem si na ni. Docela příjemně mě i překvapilo kolik známých jmen se tam objevilo ve vedlejších rolích. Pravda je, že tam mohlo být více humorných scén (jako například ta s pekařkou při zkoušení bot), ale ať to bylo jakékoliv, dokonce mi to místy vykouzlilo na obličeji připitomělý úsměv. 4* a ty šaty co měla Popelka na plese byly úchvatné (jen ten tanec se mi zdál dost divný). (09.07.2015)

Je dost těžké být hezká, když jste nevýrazná blondýnka a z většiny úhlů pohledu vaše zuby vypadají, že doputovat od jednoho k druhému je na náročný celodenní pochod. Peroxid se tak podepsal na Elčině máti i na Popelce samotné. Kameraman odvedl dobrou práci, většinu času je Popelka půvabná a éterická, malé holčičky budou mít nový idol a hezké usínání. Pro dobro jejich okolí si snad do života odnesou i to, že mají být odvážné a laskavé. Popelčin tatínek mi neodbytně připomínal mladého Třísku. Zlá matka (ne, Cate není krásná, je zajímavá, charismatická, fascinující, ale ne krásná) dodává příběhu opravdovost. Její zlo není samoúčelné, krutostí léčí vlastní bolest (a kdyby to nebyla nebetyčná prasárna, řekla bych, že tak to má být). Zlé sestry jsou nevkusačky, tupanky a trapačky, čímž jsou roztomile zábavné. Z nové rodiny malé Popelky jako největší zlo vychází kocour Lucifer, kterému bych s chutí ukopla hlavu, o což se, podle jeho placatého čumáku, už někdo neúspěšně pokusil. Divák nesmí moc hledat logiku v ekonomickém výkladu Popelčiny macechy, ani v tom, že pracovně vytížená Popelka měla čas někde jezdit na koni a nikdo na to neřekl ani popel. Stejně tak nehledejme logiku v tom, že myši, dožívající se věku dvou tří let tady žijí asi tak osmnáct. Pokud bychom mysl zaplavili úvahami už v téhle části děje, nikdy se nedobereme toho, proč víla kmotřička měla potřebu na práci (a že kouzlení je pro ni asi co pro kuchaře krájení cibule) oblékat róbu z kategorie sen šíleného cukráře. Vyčarovat velký kočár v malém skleníku je taky dobrý nápad, skutečnost, že si rozpadlého, přímo explozivně rozptýleného, skleníku nikdo nevšiml, svědčí o mentálních limitech obyvatelek domu. Potrhané růžové šaty zůstaly zachovány až na pár detailů. Kmotřička z nich udělala modré, změnila látku, sukni udělala dlouhou, zvonovitě se rozšiřující přes půl dvora, dekolt na zádech prohloubila až ke kostrči a k tomu přikouzlila pohodlné skleněné botky, Baťa posílá mustr a pokyn do Jablonce, v příštím měsíci se ptejte u svého obuvníka. Osobně trpím utkvělou představou, že noha ve skleněné botě začne smrdět. Snad si holčičky celého světa z těch botek vezmou poznatek o správné šířce a výšce podpatku, aby si pro klamnou eleganci nehuntovaly záda a nohy. Tanec s princem měl podivnou choreografii, nějak to působilo, že choreograf umíral vyčerpáním naučit tančit ansámbl loutkového divadla a výsledek tomu odpovídal. Nikdo ze zúčastněných nevypadal, že by měl pohybový talent. Pak udeřila půlnoc, ještěří kočí předvedl, že má opravdu šikovný ocas a vše spělo neodvratně k očekávanému konci, nad kterým malá holčička, kterou jsem bývala, řekla své spokojené 'jééé'. (02.05.2015)

Základom patričného užitia si novej verzie klasickej rozprávky v našich končinách bude asi najmä odolanie porovnávania s našou najslávnejšou adaptáciou. Alebo pre niekoho zase bude porovnávanie predstavovať veľké potešenie, napríklad pre mňa. Okrem tejto zábavky potešilo Branaghovo oko, je vidno, že na kostýmoch a kulisách mu skutočne záleží. Lily James nie je klasická kráska, čo je asi dobre, pretože princa a okolie ohuruje najmä svojou čistou povahou a nehou. No a macocha Cate Blanchet sa stáva plastickejšou postavou, ako sme zvyknutí a jej motivácie, či skôr životná frustrácia stojí za zamyslenie. Možno tu Branagh mohol zájsť v psychologizácii ešte ďalej. (18.11.2017)

Do Popelky jsem šla s představou, že to bude jen další převyprávění už stokrát viděného a slyšeného. A ono (třeba narozdíl od Věčného příběhu) to tak je, ale tahle nejnovější adaptace má tři velká esa v ruce. První je Kenneth Branagh na režijní židli, který filmu dává srdce. Po emoční stránce film šlape výborně, čemuž pomáhají i malé variance jako umírající král nebo fakt, že Ella nepotřebuje od prince zachránit. Druhé eso je hudba Patricka Doyla, která film úžasně doplňuje a dodává mu větší hloubku (scéna na konci, kdy Ella zpívá ukolébavku Lavender´s Blue je skvělá). A do třetice tu máme ústřední herecké duo Lily James a Richard Madden. Richard je o trochu starší a trochu moc sexy na Disneyovského prince, ale má charisma a z prince, který je v jiných adaptacích velmi klišoidní, udělal v rámci děje poměrně zajímavou postavu. Ale nejvíc chvály si zaslouží Lily James, její Ella/Popelka mě hodně překvapila - je přirozeně krásná a má v sobě naivitu, ale opravdu prodává heslo film "have courage and be kind" bez toho, aby to bylo hloupé. Ella je opravdu statečná a milá, ale v žádném případě není hloupá (co si budeme povídat, to klišé naivní a milá = blbá známe všichni). U téhle Popelky nemám vůbec problém vidět, proč by se do ní princ zamiloval na první pohled. Je velká škoda, že jinak je Popelka přesně tím, co čekáte. Dobrý standard, ale u mě se nadšení nedostavilo. (19.06.2015)