The Guest

Je fajn vidět film, který je tak uvědomělý v tom, co a jak vypráví. Tohle je hrdé béčko, které je neskutečně zábavné - zkrátka film, který tepe životem a je na něm vidět, že tvůrce bavilo ho točit. Předně, Dan Stevens v hlavní roli padoucha (což je jeden z mile osvěžujících prvků) je skvělý - má přitažlivé charisma a zvládá několik poloh své postavy s přehledem. Jeho bad boy je přesně ten padouch, kterého si zamilujete, protože je chytrý, charismatický, zábavný, ale přitom nebezpečný. A rozhodně nevadí, že je sexy (na IMDB zjistíte, že režisér jeho vypracovanou postavu objektivizoval záměrně). Stevensovi zdatně sekunduje velmi zajímavá Maika Monroe v roli mladé rebelky, která je přesný opak dámy v nesnázích (za to dávám body navíc). A mimochodem, film má úžasný soundtrack míchající osmdesátky a moderní elektroniku a trochu připomíná Drive. 80 % (08.03.2015)

Počul som, že je to pecka, ale neveril som tomu a tri roky som to obchádzal. Potom som si to pozrel a... je to pecka. Nie je to niečo, čo vám vyvŕta mozog z hlavy, ale je to dosť „iné“ na to, aby som dal 80%. Sympatický hlavný (anti?)hrdina, množstvo skvelých scén, pri ktorých si poviete „to je ale macher“ (scéna v bare, scéna u riaditeľa), uhrančivý Lance Reddick a výbušné finále. Ústredná postava vojaka sa fakt vydarila. (02.03.2017)

Universal Soldier meets Drive meets Halloween. Adam Wingard ma baví čoraz viac a profiluje sa ako veľmi zručný thrillerový/hororový režisér, ktorý sa navyše neberie vážne a jeho réžia je tak veľmi odľahčená, ale zato dostatočne zručná. Už predošlý počin slasher You're Next bol veľmi príjemným prekvapením a úplne rovnako je na tom aj The Guest, ktorý je jemne sexy, freaky a zároveň správne trashy. Síce jednoduchučký, b-éčkový thriller, v závere až slasher, ale zato správnou mierou prepálený. Je vidieť, že Wingard má v obľube staršiu hororovú tvorbu 70. a 80. rokov a hlavne počas záverečného zúčtovania priam nostalgicky vzdáva poctu klasikám ako napríklad prvý Halloween, počas ktorého niekoľko momentov doslovne pripomenie Carpentera (nesmrteľný vrah, úplne posledný záber filmu ...). Napriek tomu The Guest nepôsobí vyslovene oldschool, ale vďaka zvolenej elektronickej hudbe aj dostatočne moderne. Práve pulzujúcim hudobným doprovodom, charizmatickým hrdinom a rovnako pestrofarebne ladeným plagátom pripomenie Drive s Goslingom (tu však všetka podobnosť s Refnovým majsterštykom končí, takže rozhodne neočakávať nič viac), následným smerovaním deja o nezničiteľnom vojakovi zase Universal Soldier. Celá tá zápletka je síce jedno veľké klišé, ale film si je toho veľmi dobre vedomý a preto sa neberie vážne a túto „podradnosť“ využíva vo svoj prospech. V podstate veľmi podobne ako v You're Next, ktorý si taktiež bral za predobraz rôzne slasherové braky. Atmosféru sa darí budovať od prvého momentu, napätie vzrastá každou minútou, je to dostatočne nepredvídateľné (z thrilleru sa mení v trištvrte stopáže na akčný film až v závere na čistokrvný slasher), nekompromisné (rýchlo umierajú aj tie postavy u ktorých sa to nečaká) a vyslovene sklamáva až záver v školskom labyrinte, ktorý je natočený v porovnaní s predošlou Wingardovou tvorbou dosť rutinne. Chápem tú štylizáciu akoby do 70. rokov, ale vraždy nie sú nijako nápadité, s prostredím labyrintu sa nijako zvlášť nepracuje a celý ten záverečný masaker je nakoniec len takou staromódnou pošťuchovačkou, než intenzívnym vyvrcholením. Po predošlých minútach to dosť zamrzí a mierne kazí celkový dojem z filmu. Taktiež by som uvítal aj pár minút stopáže navyše, pretože niektoré scény kazil pomerne zbrklý strih. Nič to však nemení na tom, že je to výživné thrillerové béčko plnohodnotne hrdé a priznávajúce svoj pôvod. Čo viac od toho chcieť? Z niečoho podobného môže štýlovú jazdu urobiť snáď len Wingard ... a Dan Stevensovi čo najviac podobných úloh do budúcna, ten chlap má „gule“! Vo výsledku tak rovnaká spokojnosť ako s You're Next. CELKOVO: 3,5* (7/10) (12.12.2014)

Uz davno ma nejaky film tak neznechutil ako tento. Uz od prvych sekund mi bol hlavny hrdina nesympaticky. Neznesitelnym modrým kukučom, neustalym pozeranim do blba a dokonca aj otravnym opakovanim yes madam. Proste magor od zaciatku. V kontraste k tomuto evidentnemu magorovi je snaha tvorcov o civilne pojatie pribehu v prvej polovici filmu. Co ma paradoxne iritovalo este viac, lebo je jasne, ze to nie je normalny film. V druhej polovici sa na to tvorcovia definitivne vysrali a naplno rozbehli zbesilu akcnu jazdu s absolutnym magorom, ktoreho konanie som uz vôbec nechapal a zaroven ma znechucovalo sledovat vsetko, co robi. Obohrany beckovy koniec vo mne vyvolal uz len kyslý usmev. A z celeho filmu mam jeden velky WTF dojem. Jedina zlozka filmu, ktora ma zaujala je hudba. Minimalisticky hlavny motiv mi pripominal stare horory. Cely film je vlastne ladeny v retro style. A par pomätencov tu v komentaroch vdaka tomu porovnava tento film so skvelym Refnovym majstrstykom Drive. Ha, ha, ha. Nenechajte sa tym obalamutit. 1/10. (26.12.2014)

Scénáristická bezradnost nep(r)ominutelně zneužívající, znásilňující a parazitující (na) 80´s resp. 90´s. _Upřímně, ta neustálá snaha tvůrců, o vylepšenou resp. ozvláštněnou resuscitaci, již dávno prověřeného, mě začíná značně unavovat. Já jsem oldschool. Když whisky, tak poctivou, nikoliv medovou. Když vodku, tak čistou, nikoliv s příchutí melounu. Když ženu, tak „přírodní“, se vším, co to přináší a co k tomu neodmyslitelně patří a nikoliv umělohmotnou katalogovou skládačku, bez jiskry v oku, co vylezla, zjizvená a opuchlá, po čtyřiadvacetihodinovce ze sálu a měsíc se jí nemůžete dotknout. Vím, můžete namítnout….své fandy resp. fanynky, si i tato nabídka najde. Najde. To však neznamená, že já ji musím, na zdraví, (při)pít. _Závěrečný (před)halloweenský večírek ve škole (btw, musel jsem si ihned dopřát repete), plný všudypřítomného nadhledu a dávající jasně vzpomenout, na B. De Palmu, v nejlepších letech a formě, včetně významného pomrkávání v samotném závěru, to vše za vydatného přispění S. Moorea, dává tušit, že to v A. Wingardovi, někde skryto je a mohlo to být o poznání lepší. Tak snad příště…. 45% (10.02.2015)