Klub výtržníků

Od nového filmu Lone Scherfig jsem si i na základě jeho hereckého obsazení hodně slibovala a po zhlédnutí úplně nevím, jak se k němu postavit. Celkově mám problém hodnotit kvalitu filmu, které jsou obsahově morálně zkažené a odpudivé. Party, gangy, kluby jsou vždycky rizikové právě v té skupinovosti o které mluvil už Gustave Le Bon ve své slavné Psychologii davu. V davu se ztrácí zodpovědnost, protože vina se rozděluje na kolektiv, kdy jsou vinni všichni a zároveň nikdo. Deset lidí sice takový dav není, ale posílen alkoholem a opojen svým mládím, penězi, statusem a mocí, která z toho všeho plyne, může být ve výsledku ještě nebezpečnější než jakýkoliv jiný. Ovšem členství v některé z těchto elitních skupinek neposkytuje jen výhody anonymity, ale i nevýhody, kdy jednotliví členové musí vytrpět zvěrstva a vykonat "rituály", aby dokázali, že jsou jejího členství hodni. Pít červy, mít zničený pokoj, přežírat se, povinně se opíjet, dokonce sledovat, jak se ostatní členové chovají k vaší přítelkyni jako ke kurvě...to jsou rizika povolání, která si ne každý při vstupu uvědomuje. Proč jsou tedy kluby a party tak atraktivní? Nejspíš naše zoufalá potřeba někam patřit a přijít si výjimečný/á, spojená se strachem ze zesměšnění a označení za zbabělce. Každý by si měl ale položit otázku, jak daleko je ochotný/á zajít kvůli vlastnímu pohodlí a udržení vhodné společenské masky... (15.01.2015)

„V pokoji mám láhev tequilly, kdyby ses třeba chtěla zastavit.“ – „Nechci strávit další tři roky tím, že se budu vyhýbat klukovi, se kterým jsem šukala týden před prvákem.“ Počáteční zdánlivá pohoda by diváka skoro nechala v domnění, že se nebude dít nic vážného. Avšak od okamžiku zabydlení se v restaurační místnosti začne atmosféra nenápadně, pomalu ale jistě houstnout, a jeden z hlavních hrdinů brzy nenechá nikoho na pochybách, že se tenhle bujarý večer pořádně zvrtne. A jakože tahle párty byla s každou minutou čím dál větší síla, a já byl napjatý, do jakého stavu to všechno dospěje. Tvůrci se však drželi ještě docela při zemi, což je ve výsledku možná i škoda, protože z publika mohli dostat podstatně víc emocí (ne že by jich ve mně osobně i tak nevyvolali vcelku dost). I konec mohl být drsnější a drtivější, přesto závěrečné kroky jedné z postav a její výraz člověka také nenechají úplně v klidu. Při sledování filmu divák dostane snobství, aroganci, pocit nadřazenosti/výjimečnosti, touhu po obdivu, kolektivní šílenství a vinu, to vše vyvolávající znepokojení. A za mě to budou slušné 4*, přestože potenciál snímku byl vyšší. (02.02.2015)

Klasika se studentským spolkem, do kterého vstupuje kluk, který sem zdánlivě nepatří a po počátečním nadšení přichází rozčarování. Oproti podobně laděným snímkům se ale Riot Club přece jen odlišuje civilnějším podáním, takže tu nenarazíte na žádné ultratajné schůzky podle zednářských regulí či na temné zasvěcovací rituály. Spíš je to o partě dětí, co si myslí, že jsou něco víc a jednoho večera se jim to vymkne z rukou, o čemž je především druhá polovina. Ta první na ní diváka připravuje, ale ta příprava je příliš dlouhá a to je asi největší kámen úrazu celého filmu. Herecky potěšily anglické mladé pušky a je fajn vidět, že na Ostrovech mají v budoucnu kde brát. Celkově to sice mohlo být krapet lepší, ale i tak jsem se celkem bavil. 65% (03.01.2018)

Když se večírek zvrhne… Tentokrát v podání britské zlaté mládeže s aristokratickými kořeny a tučnými konty. Ale nebylo by správné pohlížet na ně svrchu jako na degenerované příslušníky zahálčivé privilegované třídy. Příběh i charaktery jsou napsány tak, že platí pro jakoukoliv skupinu, která se cítí nadřazeně kvůli své… rase, náboženství, vzdělání, bydlišti… Skupina, která ti zároveň diktuje svá pravidla a, pokud v ní chceš zůstat, musíš je přijmout, i kdyby se ti nelíbila. ____ Příběh i charaktery jsou napsány tak, že se dají – s drobnými úpravami - aplikovat pro jakoukoliv takovou skupinu. Tedy i pro ty, jejichž členy či příslušníky jsme my. ______ Základní hybnou emocí, která vede k tragédii, je tady frustrace a pocit ponížení, a to přece platí vždycky. ____ Dokonce i mezi mladými muži, jimž se otevírá budoucnost a mají zdánlivě vše. Jenomže jeden z nich je Řek, takže úplně nezapadá. Jiní vypadají a chovají se jako nerdi, takže úspěchy u dívek jsou pro ně téměř nedosažitelné. Další se bojí srovnání se svým starším úspěšnějším bratrem. A pak je ještě odmítne prostitutka! Ani jejich postavení a majetky je neuchrání před pocitem méněcennosti a jejich vztek vyvře v násilné finále. ___ Ocenila jsem zejména práci s charakteristikou postav, protože i když je mladíků asi 10, každý z nich má své vlastní typické rysy. I když jistému zjednodušení se příběh nevyhnul, nebyli mladíci klišovité postavy, ale živoucí lidé, které si umím představit i v reálném životě. (22.05.2018)

Zhlédnuto hlavně kvůli zajímavému obsazení nadějných mladých anglických herců (Sam Claflin, Max Irons). Už od začátku bylo jasné, že tenhle klub bude jenom pro bohaté mladíky, kteří si myslí, že s penězi si můžou koupit všechno. Jakmile se film přehoupl do druhé půlky, kde se v podstatě až do konce odehrával v jedné místnosti, tak to nabralo obrátky. A mě bylo při sledování pořád víc a víc špatně z toho, jak se původně "nevinná" večeře zvrhla. 3* (13.01.2015)