Andělé všedního dne

Vtipně rozehrané hrátky andělů. Našeptávání a vyprovázení na poslední cestě. Ale ono to vůbec není tak špatné, jak tady mnozí píší. Vždycky jsem ráda, že si nečtu před sledováním filmu moc komentářů. Samozřejmě že předloha pokulhává a od Alice už jsem viděla silnější snímky. Ale i tak mě film bavil, andělé byli dobří až na slečnu, která mě herecky neoslovila. Opět ten citlivý ženský rukopis o vztazích a různých emocích. Má to takového klubového ducha. A výborný byl obraz i hudba. Očekávala jsem méně a dostala jsem více. 70% (06.01.2016)

Mně se to navzdory všem mouchám, které bych mohl hledat (a najít), líbilo. Kvalitní herecké výkony snad všech zúčastněných (hlavně tedy Bolka Polívky a Kláry Melíškové), věrohodné emoce a sentiment na hraně, zručná režie a vynikající hudba Michala Novinskiho, bezesporu nejtalentovanějšího současného (česko)slovenského skladatele filmové hudby. Poselství filmu je: Žijte, žijte, žijte a nemarněte čas pitomostmi, když nevíte, jak dlouho vám to vydrží. Souhlasím. (17.04.2017)

Nejedná se o špatný film a to mám standardně s filmovými adaptacemi Vieweghových filmů docela problém. Tenhle mi ale nevadil. Naopak se mi líbilo to realistično, kterému dominuje jak Velíšková, tak Polívka a zároveň to abstraktno v podobě andělů, kteří okolí víceméně pozorují. Neznám předlohu a po shlédnutí tohoto filmu se ani nemám v plánu na ní podívat. Na druhou stranu musím uznat, že Alice Nellis film natočila viditelně opravdu dobře. Některé momenty byly vysloveně zajímavé a říkal jsem si, že se s nimi normálně v českých filmech nesetkávám. Horší už to bylo s překomobinovaným závěrem, který mi u jiných filmů podobného typu nevadí, ale tady to bylo až absurdní. Člověk si totiž anděly představuje nějak, ale to, že nám domluví to, co domluvili tady, to by mě asi nikdy nenapadlo. Teď už teda jo… (07.01.2016)

"Správci osudu" po česku bohužel pouze ukázali, kam současná tuzemská kinematografie směřuje, a nejsou to zrovna hezká místa. Že se Andělé všedního dne jako správní patroni jdoucí s dobou nedokáží obejít bez iPadu (jehož Apple logo bylo velmi elegantně přelepeno), to bych ještě překousl. Ale že celý film působí ještě více zmateně než Viewegh bezprostředně po mrtvici, to už je silné kafe i pro mě. Jeden malý příklad - zpočátku je nám řečeno, že andělé nemohou nijak zasahovat do života pozemšťanů, maximálně nějakými vnuknutími, či znameními. Ovšem za pár minut je na scéně ztělesněný anděl coby poslíček s Pizzou a pak ještě zmalovaný Vojta Dyk v roli archanděla, který vypadá, jako by právě přišel z Gaypride. Přesto ale nedokáží zabránit sebevrahovi v tom, aby skočil. A podobných příkladů by bylo víc. Nejsmutnější na tom je, že film působí spíš tragikomicky než jako drama. Ale aspoň se člověk párkrát zasměje. Třeba jako já, když na adresu Zuzky Bydžovské zazněla poznámka, že za mlada byla určitě krásná a nebo když se Bolda Polívků těsně před smrtí dočkal svého vysněného blow-jobu (to by to nebyl Viewegh, aby tam nebylo trochu toho sexu, že?). Ještě štěstí, že je Nuselák od kina Atlas celkem daleko. Za mě 2*. (07.10.2014)

Další snímek podle Viewegha, nicméně infantilní humor tentokrát nečekejte (tedy alespoň ne většinu času). Alice Nellis vytáhla z materiálu docela solidní jednohubku s lehkým hlubším přesahem, která nenadchne ale rozhodně vyloženě nezklame. Což je ale na druhou stranu výsledek, který je rozhodně lepší výsledk, než ve který doufá většina domácí produkce z poslední doby. [55%] (10.10.2014)