Orfeus

Tohle není styl snímků, který by měl dostal Surrealismus mám rád, líbí se mi, jaké jsou tady použité efekt, ale celé mi to přišlo takové nějaké... asi moc umělecké, nebo já neví. Příliš jsem si snímek neužíval. Ne, že bych ho snad protrpěl, ale prostě mě nijak moc nebavil. Je ale vidět, že Cocteau věděl, co a jak chce natočit. (17.10.2014)

Cocteauova nebezpečně hluboká pouť do podsvětí poezie, založená na aktualizovaném řeckém mýtu, odhaluje mnohonásobnou dvojsečnost básnické inspirace, vedle její omamující krásy a zraňující bolesti (jež ostatně tvorbu podmiňuje) je to především věčnost navracení: skutečnosti, přítomnému okamžiku, neřkuli životu samému se lze přiblížit (a neztratit přitom vše, tj. sebe sama) jen jeho vnitřní sugescí nebo po zapomenutí jeho nahrazením obrazem vtělujícím jeho ideu. Odtud i věčnost mýtu a současně: naše předurčenost jím. Jsme na cestě kupředu a současně se vracíme. (15.09.2010)

Nemám rád filmy, pro jejiž pochopení potřebujete vysokou školu. Cocteau míchá dohromady teorie, které byly v jeho době populární - Junga (moderní výklad archetypálního příběhu, Freuda (dva základní pudy), Husserla (vědecky luštíme kódy a zapomínáme na přirozený svět), Heideggera (existenciály)... Spíše jde o zprávu o uměleckém poválečném kvasu, než o skutečný film. Naštěstí zůstalo Cocteauvo originální filmové vidění a María Casares je smrtelně krásná. Ovšem pohádková čistota Krásky a zvířete je fuč. A mimochodem, Juliette Greco je mizerná herečka. (16.04.2011)

Smrt je krásná, viděla jsem jí do tváře. Umělci jsou nesmrtelní a láska všechno přemůže. Nebo všechny, i smrt? Líbilo se mi, že podsvětí využívalo při komunikaci se světem výdobytky moderní techniky, i když možná mohlo být před ním i trochu v předstihu. A oceňuji, že bytosti ze záhrobí mají i smysl pro humor. Kameraman si krásně vyhrál s přechody z našeho do onoho světa. (26.01.2020)

Dobrý film poznáte podle toho, že o něm přemýšlíte ještě další den a možná i ten další (alespoň já to tak mám). Takže jsem si to ověřila. Ověřovala jsem půl dne (tedy, přemýšlela jsem o filmu asi tak pět hodin, jestli to chcete vědět, samozřejmě ne stále, já zásadně nepřemýšlím, takže jsem spíše vzpomínala na určité scény a říkala jsem si, jaké byly hezké a jaké ne, ale to jsme se dostali někam úplně jinam a vůbec, nemusí vás to zajímat, že?!). Takže vraťme se k film. Zpočátku jsem byla velmi otrávená, protože jsem chtěla jít na film Šéfové na zabití (ano, vím, že Orfeus je více přínosný film, než Šéfové, ale to je snad moje věc! Nehrabejte se v mém soukromí, laskavě!) no, ale nikdo na něj se mou nechtěl jít (?) a zrovna dávali ve druhém kině (ano, Hradec má dvě kina, víte? Cinestar není jediné kino, do kterého můžete chodit, vy jedni..... ehm mechováci! (hradečtí pochopí (snad)) tento film. Film z roku 1950. Francouzský film. To se jen tak nestane.... Musím přiznat, že jsem ještě nikdy neviděla francouzský film v původním znění, vždycky (skoro vždycky) jsou nadabované. Francouzský jazyk mám celkem ráda, takže mi ani nevadil zvuk, ale asi si nezvyknu na zvláštní hraní francouzských herců (nebo to bylo tou dobou?) A ještě jedna věc. Orfeus že byl hezký??? Vždyť vypadal, jako kdyby ho zrovna vytáhli z tělocvičny, kde před zrcadlem obdivoval své svaly a své vysoko vytažené kalhoty. A místo brady prdelku! Celkově film? Byl prostě..... jak to říct...... divný! A hezky morbidní! Smrt mi připomínala Morticii z Addams family. A jak to, že v ,,mezisvětě'' neznají pojem básník? Radši už budu končit, jinak přidám další závorku (vadí?). Takže, film nádherný, scénář nápaditý, herci zajímaví a rozhodně jsem se nenudila!(Omlouvám se za velký počet závorek (měla jsem závorkovací náladu))! (18.08.2011)