Ex Machina

Od filmu jsem pranic nečekal, ale od prvního setkání s „ní“ mě to zaujalo a já se začal na ty jejich společné testovací dýchánky těšit (i když též rozmluvy s vědcem nebyly marné). Nicméně to hlavní, tedy sledování všech robotických reakcí ruku v ruce s hereckým výkonem titulní představitelky, mě brzy vtáhlo a já si film začal užívat naplno. Bohužel to tak nešlo dlouho. Od „opití“ se mi přestalo líbit, kam se film odvíjí a dějový twist mi přišel až úsměvný. Cca 15 minut před koncem to začalo jít pomalu ale jistě do kopru, a když už jsem chtěl nad tím vším definitivně zlomit hůl, zlomyslný závěr film na poslední chvíli zachránil a já se mohl uklidnit. Díky konci mám tak pocit, že tenhle snímek má přece jenom něco do sebe. Pokud se tedy nebudu v myšlenkách vracet čistě k ději. A také faktu, že se z toho chvílemi stávalo „robo-fetiš“ porno, to pak jeden zděšeně uvažuje nad tím, jak se vyvíjí (vlastně i jeho) sexualita. Za mě to vidím na slabší, ale přece jen 4*. (13.07.2016)

Velmi chytrá a morálně nejednoznačná sci-fi. Nadchla mne právě ta nemožnost určit, kdo se choval správně a kdo ne. Klade to spoustu eticky ošemetných otázek ve vztahu stvořitele ke svému výtvoru či "náhodného" přihlížejícího k onomu výtvoru. Komu fandit? Povýšenému géniovi, který šuká svoje sexy robotky, ale přitom je to vizionář s upřímným cílem zajistit pokrok? Nebo naivnímu dobrákovi, co jedná impulsivně, neloajálně a neuvědomuje si důsledky. Či snad neposkrvněnému stvoření, které má ovšem všechny atributy lidské ženy včetně manipulativních "ženských zbraní"? Scénář je promyšlený a umí překvapit. Jediné, co mi drhlo (SPOILER) bylo, že robotky dokázaly Oscara Isaaca ubodat. Myslím, že Mozart programování mohl pamatovat na první zákon robotiky. (19.05.2015)

Tematika AI je poslední době v západní kinematografii v trendu a soudě podle filmových reflexí je doba, co se tohoto fenoménu týče, vysloveně gravidní, asi je jen otázkou času, kdy někdo umělou inteligenci skutečně sestrojí a vdechne ji život... Vlastně stojíme před jedním z nejzásadnějších civilizačních zlomů a není tedy divu, že jako takový vyvolává zájem vizionářsky orientovaných umělců. Na poli ohlasových filmů je rušno, jen letos takřka paralelně trochu nevyzrálá Chappie, loni zajímavá postapokalyptická Automata, stejně jako ne moc povedená Transcendence, předloni doslova fantastická a tak zvláštně jiná Ona a před pár lety samozřejmě především ve fázi literární legendární Já, Robot, takový stěžejní stavební kámen nově restaurovaného subžánru (plus některá další díla). Ex Machina patří ovšem k tomu výrazně nejlepšímu. Na poli režie celovečerního filmu debutující Alex Garland odvedl velmi solidní, až, ač to zní paradoxně, rutinérský výkon, vizuálně je Ex Machina opravdu působivá, zajímavá kombinace (kontrast? symbióza?) hi-tech a seversky čisté přírodní estetiky a architektury (oslňující falešným zdáním divoké přírody, jelikož bydlet s výhledem na zasklenou skálu není totéž jako bydlet v jeskyni uvnitř oné skály...), formálně podmanivé podívané (funkční střih, originální i sofistikovaná hudba a ruchy atd.) Co se obsahové stránky týče, scénář Alex Garland napsal chytře, jen ten konec vyvolává trochu rozpačitý úsměv a působí, že patrně při psaní už nevěděl, kudy kam a tak nechal příběh vyznít do ztracena (plus těch několik nelogicky působících momentů - pilot vrtulníku letí pro konkrétní osobu a neptá se po ní, klidně odletí s jiným subjektem; hacknout někomu hypermoderní zabezpečení domu je tak nesnesitelně snadné atd.). Ex Machina je zajímavý komorní (je až s podivem, co se dá vymačkat z pouhopouhých čtyř postav a jednoho domu) film, který svým charakterem hájí fenomén AI oproti blockbusterům...a tak poukazuje na zajímavý fakt, že pokrok a evoluce je teď soutěží mezi internetovými miliardáři a Pentagonem... :-) (18.05.2015)

Mladej, exkrementně nesympatickej nerd vyhraje týdenní pobyt u genitálního vědátora Isaaca a jeho hlavní náplní se tak stává pokec s extrémně šukézní umělou inteligencí Avy v podání Tomb Rajdy Alicie Vikander. Smyslem jejich žvatlání je zjistit, jestli Ava může být, kromě kupy drátů, robot s vlastní osobností a nejen naprogramovaná vochcávka. Nerd Caleb, ale působí jako typ, co ho v životě zasunul maximálně mezi dvě matrace a tak, když mu Ava složí kompliment, jak je bezva, je celej experiment v píči páč se nám Caleb zabouchne a po zjištění, že Ava může klidně i šoustat, touží plodit malý terminátory. Svou lásku však nehodlá dát žádný jiný a tak druhá robotická rajda Sonoja Mizuno, má smůlu a k šuku Caleba nepřesvědčí ani když mu ukáže bobra v super ultra HD rozlišení a bez pixelů. Caleb už plánuje, jak Avu osvobodí ze skleněné cely, a ta po něm jede jak feťák po pixle s lepidlem. Jenže je tu Isaac a ten na svět vypustí, krom jinýho, docela dobrou poznámku a ta zní -,, Seš si jistej, že Tě má ráda, nebo Tě jen využívá, aby se odtud dostala?" Mno osobně vím, že ženský jsou pěkně vychcaný a záludný stvoření, takže pokud Ava dokonale mlží a nerd jí je u její robotický píči, je za mě lidská až až. Caleb je taky na pochybách, ale přes sklo se nedá prcat a tak mu nezbejvá, než Avu zkusit osvobodit a utýct s ní slunci vstříc. Nebo taky jít za kolosálního kokota... (15.09.2018)

Být to celovečerní film Black Mirror, byl bych spokojený maximálně, ale od netelevizního filmu jsem asi čekal o něco víc, jakkoliv mě bavil od začátku až do poměrně nečekaného konce. Alicia Vikander je úžasná a ukazuje, jak se dá hrát jenom obličejem, když se to umí, Domhnall Gleeson je sympaťák a charizmatického Oscara Isaaca jsem poznal někdy v polovině filmu. Některá překvapení se dala čekat, některá ne, nic z toho nevadilo a z filmu na mě dýchl závan starých dobrých sci-fi časů Isaaca Asimova. (17.05.2021)