Orfeova pieseň

Na studentskej film o (pouhých!) čtyřiceti minutách neuvěřitelně luxusní a opojná záležitost, která si mě získala hned v prvních dvou minutách. Herecky je to super, příběh chytl za srdce a trefil se do nálady a Sandman vypadá úžasně. Prostě a jednoduše Roman Gregorička a spol. jsou neuvěřitelný frajeři a nezbývá, než doufat, že další filmy budou stejně skvělý. Velký dík časopisu Pevnost za tenhle hodně, hodně příjemnej dárek. (26.02.2014)

Film mnoha nálad. Najzaujímavejšia na tom celom je samozrejme postava tajomného pána v pozadí (jeho meno schválne nevyslovujem, aj keď je uvedené v obsahu) a ten ovplyvňuje hlavnú postavu a jej vnímanie. Čo presne je myslené doslovne a čo nie, vedieť nechcem, takto je to lepšie. Jeden slávny režisér raz povedal, že ho udivuje koľko skrytých zmyslov a významov našli v priebehu rokov diváci v jeho diele, pričom on sám to tak nemyslel. Orfeova pieseň je film zo života, fantasy zo života, film o realite a jej ovplyvňovaní, o sebadôvere a jej znovu nadobudnutí. Autor si pomáha humorom a skoro hororovými pasážami, pričom ani jedno nekazí vyznenie a nepriamočiaro vedie k finále, ktoré mohlo byť o čomkoľvek. V tom to je, autor vie o čom chce rozprávať a vďaka odbočkám a nadprirodzenu, dáva svojmu dielu ďalšie rozmery, ktoré možno ani sám neplánoval. Herci a triky, nie úplne dokonalé, avšak nato že ide o snímku spichnutú takmer na kolene a nato z akých minimálnych prostriedkoch vznikala, mi je tým ešte sympatická. Žiadna póza, uvedomelosť vlastnej nedokonalosti a na záver troch povzbudenia, ktoré mnohí potrebujú (píšem v tretej osobe, pretože to vo filmoch rád nemám, ale vďaka nevnucovaniu, mi to tu nevadilo). Takže študentský film, zázraky nečakajte, ale je to príjemné... PS: Čarodej z WC Landu začal písať scenáre, prajem mu to a snáď zostane pri menších dielach, pretože na Slovensku akčňáky nepotrebujeme, rovnako ako filmy z dediny. A ak sa z neho raz naozaj stane slovenský Wes Anderson, snáď zo mňa, vole, urobí aspoň skriptku (smajlík) (19.12.2013)

Tak se nám to studenti filmových mnohoumů zvedají a dokáží buď schrastit předlohy kurevsky věhlasných fantasijních legend (v Čechách se točí podle Terryho Pratchetta!), nebo na Slovenku filmují podle pocitu z komiksové povídky Neila Gaimana (kterou jsem nečetl) a .... Ono to funguje! Evidentně to bylo docela drahé (pár cgi záběrů, které jsou minimálně stejně kvalitní, jako béčková americká produkce, což je na studentskej film dost dobré), výborně zahrané, obsazené a navíc i dobře ozvučené, jediný problém, který sem se drze rozhodl najít je v ději, který se v závěru stal... Nechutně klišovitým a nedávajícím prostor pro jakoukoliv představivost, což mě nebetyčně štve (skoro jako když jsem zjistil, že ten pelikán, co mě klovl do kolene v zoo před pár lety nebyl exemplárně potrestán vyhoštěním do nějaké hodně vzdálené vysušené země, zotročením a oholením peří) a nutí mě to srazit pátou hvězdičku, nicméně je to neskutečně zajímavej projekt, u kterého si autoři dost podělávají kariéru tím, že film neuveřejní jinými kanály, než-li jen jako DVD přílohu jednoho přesluhujícího měsíčníku... (21.03.2014)

Gaimanova Sandmana jsem měl vždy za nezfilmovatelné dílo - za něco, co by se filmaři ani neměli pokoušet uchopit. Jenže pak přišli mladí slovenští tvůrci a vyvedli mě z omylu. Ačkoliv se jedná o studentský film, velmi mile mě překvapila kamera, střih i herecké výkony. Mladí (h)umělci z pražské FAMU by se mohli (a měli) jezdit učit do Bratislavy, jak se to dělá. Juraj Hrčka mě mimochodem neuvěřitelně překvapil. Jen málokdy člověk narazí na herce, který dokáže opravdu syrově hrát pohledem a držením těla, aniž by teatrálně přehrával - Jurajovi jsem jeho Davida beze zbytku věřil. Zajímavost: Hlavním motivem filmového příběhu je sice krátký příběh ze Sandmanovské série Fear od Falling, nicméně Davidova divadelní hra si vypůjčuje děj z The Song of Orpheus. Na začátku filmu je také drobná narážka na Shakespearovy hry Sen noci svatojánské a Bouře, které mají v Sandmanovském universu zvláštní význam (Shakespeare je k jejich napsání inspirován právě Sandmanem/Morfeem). (27.02.2014)

Ako uchopiť neuchopiteľné a sfilmovať nadpozemský fenomén? Roman Gregorička na to, zdá sa, má odpoveď a vidí viac, než je na prvý pohľad zrejmé. Odkaz legendárneho Neila Gaimana v podobe série Sandman mnohí, ako je vidno aj tu, považovali za nesfilmovateľný, a predsa to tím okolo Gregoričku dokázal. Ako? Inšpiráciou sa im stala jednoduchá poviedka, pretavená do krátkej audiovizuálnej novely, pohybujúcej sa na rozhraní komornej psychologickej drámy a atmosférickej snovej fantasy so sandmanovskou filozofiou a okridleným antickým rámovaním, na ktorom odlieta v ústrety špičkovému výsledku. Z pohľadu skvele zvoleného castingu (Hrčka ešte raz bude niečo znamenať), scenáru, dramaturgie, montáže ale aj animácie a efektov ťažko nájdem zrovnateľný študentský projekt. Plus sa mi, ako nečitateľovi komiksovej série (čo neznamená, že Gaimana nečítam - trebárs Neverwhere mám pekne na poličke), dostalo zopár zaujímavých myšlienok na zamyslenie. A to sa ráta. 80% (16.03.2014)