Divočina

Tak v tomto případě opět vítězí rozpaky. V několika okamžicích jsem film chtěla vypnout a navalit odpad!, později jsem měla chuť popadnout krosnu a jít do divočiny. Přestože nesnáším stanování, nejím šlichtu, neumím založit oheň, ani postavit stan a s mým štěstím bych umřela hlady, žízní anebo spadla někde ze skály. Nádherná americká krajina zde působila jako rozptýlení od nudného děje, ale stejně mě nedokázala opít natolik, abych dala slušné hodnocení. Ono se tam totiž moc neděje, stárnoucí Witherspoon nebaví a její neustálá moudra a citáty nutí spíše protáčet panenky, než se zamyslet. Třešničkou na dortu je prolínání vzpomínek s přítomností a hrdinčino mumlání a volání do prázdna. Působilo to podivně. Je pěkné, že si divák mohl po celou dobu skládat jednotlivé střípky do sebe a odhalit motivaci hlavní hrdinky, ale já absolutně nepostřehla, že by tam bylo vysvětleno, co se stalo s dítětem. Navíc, otec tyran, rakovina u matky, nešťastné manželství, nevěra, drogy a následné těhotenství - vážně? Zatěžko se věří tomu, že je to podle skutečnosti. Tady zkrátka smrdí klišé. A přestože jsem občas bojovala s touhou ukončit mé trápení a film vypnout, jsou tu silné momenty, jako jsou její setkání na cestě s různými typy lidí. Právě proto dávám 3*. Ale jsou to spíše 2,5. (03.04.2015)

Přestože je divočina velmi dobře rytmizována po dvacetiminutových úsecích, nová odhalení nemohou z logiky zápletky zvrátit běh událostí, jenom přispět k našemu pochopení protagonistky. Filmu bychom tak zejména v poslední třetině mohli vyčítat, že trpí nízkou dějovostí a strukturální repetitivností. Nebudeme-li jej ale posuzovat dle měřítek „akčních“, chlapsky lineárních snímků, je vyprávěcí zacyklenost, navrácení se motivů jako utkvělých myšlenek (místo jejich rozvíjení), naopak tím, co jej dělá filmem jedinečným, navenek i uvnitř feministickým. Podrobněji zde. 80% Zajímavé komentáře: rikitiki, milancecil (07.03.2015)

"Wild vyvolá chuť hodit si na záda bágl, vyrazit na osamocenou túru a přitom si vyčistit hlavu." Vzalo mě to a pár hodin po zhlédnutí to ve mě silně rezonuje. V hlavě mi zní chytlavá ústřední písnička od Simona & Garfunkela... Velký batoh s karimatkou a spacákem se válí jen 4 metry ode mě. Jen ho po vzoru skvělé Reese popadnout, napěchovat a utéct od všeho na nějakou dobu pryč... (22.06.2015)

Snímek se umí dostat do hloubky, ale ve filmu pyšnícím se názvem Divočina by divák možná očekával nějakou divočinu, medvěda, nebo alespoň okamžiky pocitu úplné samoty, zoufalství, bezvýchodné situace a la Bear Grylls .. prostě něčeho, kvůli čemu se lidé bojí na PCT vydat. To mi ve filmu chybělo. O tříměsíčním tripu jsme se vlastně skoro nic nedozvěděli. Příště víc dobrodružství a míň z její nechutné minulosti, díky! (01.03.2015)

Nebylo to tak strašné, jak jsem se před zhlédnutím obával. Nejsem ovšem ani nikterak nadšen. Dobrou úvodní hodinku mi trvalo, než jsem se do příběhu trošku zakoukal a začala mě tahle 2000km pouť za hledáním nového impulzu k žití bavit. Reese Whiterspoon je na 38 let zachovalá ojetina, ale na sdílení lože to vyloženě nebylo, a to nejen kvůli absolutní ignoraci veškeré hygieny. Zaplať Pán Bůh za to, že zde ještě stále neexistují televizky, které by kromě našich očiček obohacovaly i naše nosánky. Věřím, že by to nebyl příjemný počich. Nejvíce ze všeho mě zřejmě zaujal slečnin batůžek, který byl vybaven větším počtem kondomů, než bývám vybaven obvykle já, zamířím-li si to do hospůdky. Nevím zda čekala, že ji na cestě pustinou obtěžká medvídek několika medvíďátky. Jináč na svojí cestě potkávala poměrně dost lidí. Neubráním se srovnání s Chrisem, který měl svoji trasu podstatně zajímavější. Pár pěknějších momentek se najít dalo a pro podobné výpravičky v sobě nalézám posledních pár let jistou slabost, takže v nedohledné době očekávejte úžasný film o mně. Tento do kategorie úžasných bohužel nespadá ani vzdáleně. Nepřestřelujme! Slaboučké 2 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybral uživatel fimler. (26.04.2016)