Co s láskou

Ja by som strašne chcela vedieť, čo na Sparksove nové knihy hovorí jeho manželka, keď ich dopíše. Mne on totiž príde, že sám seba vykráda. Film sa pozeral v pohode, príbeh tak nejak predvídateľný, hudba dobrá .... herecké výkony nevyrovnané. Niektoré repliky boli fakt výborné ... aj napísané a aj zahraté, ale niektoré som hercom absolútne neverila. Jasné, že mi slza vypadla, však nie som zo železa a nech nežeriem dávam tri hviezdy ... ale ... Braceyovi veru mohli umyť vlasy. 2,5* (21.05.2015)

Na tomto romantickém dramatu si cením především toho, že těch zápletek a zvratů je tam víc, takže se to celkově nedá predikovat úplně od začátku. Za mě osobně lepší než The Notebook od stejného autora. Na rozdíl od Notebooku se tady jednak dá mnohem víc sžít s postavami a přitom to není taková trapárna a druhak je to film drsnější a nebojí se odvážnějších záběrů. (17.05.2015)

Mladé a starší já hlavního hrdiny nebylo vybráno moc dobře a rozptylovalo to pozornost celý film, ti dva k sobě vůbec neseděli. Na druhou stranu obě hlavní herečky byly vybrány povedeně a obě předvedly skvělý výkon. Příběh byl pěkný a opravdu dojemný, kapesník jsem vyndala hned několikrát a celkově je vidět, že autor předlohy přesně ví, co a jak bude působit. Podané je to opravdu se stylem a noblesou, vše je srozumitelné a pochopitelné, co lidský osud, to důvod ke smutku a dojetí. Je toho ale až tak moc, až tolik osudových setkání a citových projevů, že se v závěru snadno otřepete, protože víte, že je to nereálné. No a ta zrada, když nedostanete naplněnou lásku a zjistíte, že pravá láska existuje, ale rozum a přehnaná opatrnost jí zahubí. Nebo přijde život. Nebo vás dožene minulost. Chci vědět, že někde žije pár šťastně až do smrti. Ach jo. Tak asi jindy. (11.11.2014)

Typická "sparksovka", až to človeku už časom akosi zovšednie. Tak ako aj v ostatných filmoch podľa Sparskovej predlohy, aj tu hrali hlavnú rolu klasické veličiny: silná Láska vs. neprajný osud, konfrontácia minulosti a prítomnosti, napokon vyúsťujúca do zlomového (väčšinou tragického) záveru, ktorý by mal pôsobiť vysoko prekvapivo. Bohužiaľ, to najlepšie už má Sparks asi za sebou, ale tak stále je to aspoň taký lepší priemer, aspoň čo sa týka žánru romantickej drámy. Čo sa týka priamo The Best of Me, bol som úprimne zvedavý na zápletku a všetky okolnosti, ktoré budú príbeh sprevádzať. Napokon to nebolo v podstate nič prevratné, ale tak ušlo to. Navyše postava Dawsona mi prišla dosť nesympatická, hoci to nemal v živote ľahké, už len kvôli debilnej "rodine", v ktorej vyrastal. Ale načo tá zbytočná pomsta? Prečo tá ignorácia Amandy, ktorá bola očividne ochotná čakať a navštevovať ho? Čo si akože Dawson myslel, že tou svojou ignoráciou Amande pomôže k lepšiemu životu? To bol až taký tupý, že si neuvedomil, že ona sa ho vzdať nechce a chce byť jeho oporou? Toto jeho pseudo obetovanie bolo fakt "úchvatným" príkladom márnotratnosti... K tomu asi len toľko: Niekedy nás ľudia opúšťajú preto, lebo nám nechcú ublížiť. Ale neuvedomujú si, že svojou neprítomnosťou nám ubližujú zo všetkého najviac. (24.01.2015)

Takový je prostě Nicholas Sparks. Buď to berme, nebo se vyhněme zatraceně velkým obloukem. Dědula nejprve vyprázdní pušku do auta gaunerů, aby za pár okamžiků držel v ruce kytici rudých růží a vyprávěl o lásce k zesnulé ženě. Když jde do tuhého, vymyslí Sparks neskutečnou pytlovinu (závěr u železničního přejezdu a vzápětí tu s „šokujícím“ odhalením). Dospělé verze pronášejí zásadní věty o lásce a obětování. To je prostě Sparks. Ona a on. Ona z dobře situované rodiny, chystajíc se na práva. On o vysoké škole neuvažuje, ač by rád, jeho rodina je však postrachem okolí. Fušuje do drog a moc nechápe, proč synáček furt listuje v knihách. On je trochu nesmělý, nicméně nevadí, když jednou otěže převezme ona. Láska jako trám. U jezera, na zahradě, na střeše domu, na věži, v dešti, prostě všude. Jak to s ní dopadne, se dozvíme později. Začneme totiž rozplétat dvě časové linie. Jednu ze studentských let, druhou ze současnosti, kdy se oba dlouhé roky odloučení milenci sejdou u vypořádání závěti právě onoho děduly s kyticí. Postavy zasněně hledí do krajiny, sedí na houpačkách, polehávají v rozkvetlých zahradách, jsou dokonale upravené a zabalené v teplých barvách. Prostě dělají vše, co by rádo dělalo 95% náctiletých, ale nikdy se jim to nepoštěstí. Sparks vše tapetuje neuvěřitelným kýčem, který se nicméně dá snést. Tedy bez závěrečných zhruba pětadvaceti minut, kdy už to nedají ani ty nejuslzenější a nejnaivnější povahy. Prostě celé je to průhledné, jako když Jarda Jágr tvrdí, že reprezentační dres přes hlavu už nikdy nepřetáhne. A my pochopíme, že sledujeme jen dobře obsazenou (dámy Michelle Monaghan a Liana Liberato vypadají dobře, James Marsden mě vždycky bavil a Australan Luke Bracey je kombinací Heathe Ledgera, Paľa Habery a Josepha Gordon-Levitta) a slušně zaplacenou adaptaci pásové červené knihovny. A režírující Michael Hoffman (Báječný den) se nikdy neprodere ani do druhé filmové ligy. Ale abych to upřesnil, zklamaný nejsem, mám, co jsem čekal, jen velká škoda mizerných, předvídatelných a pitomých posledních minut. (02.05.2015)