Sono Sartana, il vostro becchino

Sartana, jeho jméno žilo v každém stanu, v každém pueblu, u každého táborového ohně… nebo snad ne? Po pravdě, Sartana je vlastně vyloženě městský typ hrdiny obdařeného nevšedními schopnostmi, střeleckým uměním, karbanickými dovednostmi, pozoruhodnými zbraněmi, elegantním oblečkem, nenapodobitelným stylem, humorem a hlavně charismatem jednoho z nejsympatičtějších pistolníků pod žhavým sluncem Divokého západu- Gianniho Garka. Celá série je kusem historie špaget, hrdina je sice typ vyrazím, prostřílím si cestu a vydělám si slušnou sumičku, ale jeho střízlivý náhled na problémy, humor a poznávací znamení celé série - zkorumpovanost strážců zákona a nejvýše postavených a samozřejmě nekonečný název ho dělají nenapodobitelným. Na Sartanu je zde přichystána dosti nehezká past - jeho jménem je totiž vykradena místní banka a postříleny stovky nevinných občanů (mrtvolami se obecně v Sartanovkách vůbec nešetří), tudíž se tento tajemný, ovšem poctivý chlápek, musí sám vydat po stopě zločinců a zároveň čelit stále se stupňujícímu nátlaku ze strany nájemných lovců odměn. Mezi nimi (krom Torrése či Mitchella) se nám vyskytne Klaus Kinski v jednoduše neodolatelné roli věčného smolaře a nepolepšitelného hazardního hráče se smyslem pro poměrně černý humor i spravedlnost (!), což nebývá u tohoto chlápka nejčastější. Tradičně přespříliš zamotaná zápletka a jistá rozpadlost děje (i z důvodu chronologického prohození několika scén) a trochu podezřelé otáčení kamerou nemůžou zkazit velké Gianniho sólo doplněné o zajímavou postavu váguse Franka Wolffa. Změna režiséra prospěšně patrná, z toho pramenící podivuhodné nápady, všeobecně dobrá zábava, vtipkující Gianni, skvělá hudba, hrací automaty a nesmírně důvěryhodný šerif Sala Borgese. Jen tak dál. (28.02.2013)

Druhy diel Sartanovej pentalogie uz netocil Parolini, a musel som si zvykat na rezisersky styl Dzuliana Karnimea /karamboly/, ktory mi je ako reziser dost ukradnuty. Ako rezisersky je to zrucna rutina, ale nic vynimocne sa nekona, len lahky nadpriemer. Gianni Garko ako Sartana je tu stale a je hlavnym tahunom filmu. Ako u Sartanu nechybaju westernove atributy, prestrelky - dejova linia je jednoducha, da sa povedta ze ide o jednoduchy nasilny dej, ale odsypa a hlavne divak sa nenudi a vie, ze je to stara poctiva filmarina bez CGI bordelu. Sal Borgese /Kdo najde pritele, najde poklad/ je aj tu, o nejakej gradacii napatia sa neda uvazovat ani omylom. Proste zas nieco pre klasickeho laika -nedouka a nieco, kde vystudovane filmove teoretiky - elitari budu trpiet. To je dobre, ba este budem taka svina, ze otvorene si z ich filmoveho utrpenia delam prdel, permanentne : 76 % (24.04.2018)

Několik momentů je vynikajících a Sartana coby MacGyver Divokého západu mne pobavil asi nejvíc. Také některé hlášky se povedly. Ani to detektivní pátrání, kdo se za Sartanu vydával, není zcela marné. Sartanův společník je velmi dobrý. Ale mezi tím vším je tuna vaty a zbytečností, a tím film ztrácí dech, tempo i onu zábavnost. (24.03.2013)

Změna na postu režiséra přináší srozumitelnější příběh, nikoliv však méně spletitý. Postav je znovu jak nasráno a o Sartanovi jsem se zase hovno dozvěděl. Vzhledem k tomu ale, že je to minimálně vynikajicí pistolník, výborný hráč pokeru, slušný vrhač nožů a asi i hrobař, zřejmě se poptám v Liptákově. S omluvou za mírně fekální komentář za čtyři. (30.08.2017)

Pozor, Sartana tu má dvojníka. Hledá ho celý film, až na konci nevíte, kdo je s kým a proč. Aby se v tom vyznal detektiv Hercule Poirot. Při první přestřelce to dunělo jako při Stalingradu. Tucet chlapů střílí na jednoho, postupně klesají k zemi a tomu jednomu se nic nestane. Jak to ti hrdinové dělají, do Prčic. Nemyslíte, že to s těma kapesními hodinkami ve westernech už přehánějí? No, zdá se, že v té době to byla móda. Co jsem se naučil... Jak se dá mučit ruletou. V rámci žánru za 3. (01.06.2017)