Muži, ženy a děti

Patřím také do "fucked up" generace a divím se, že toto téma jsou v podstatě jen dva známé filmy (ten druhý je Disconnect). Reitman umí točit filmy u kterých není třeba zapínat mozkové závity a naopak na Vás působí silou vztahů mezi postavami. Třeba krásný vztah mezi hlavními postavami v Juno mi připomněl vztah mezi holčinou fízlovanou matkou a klukem závislym na Guild Wars. Mrzí mě ale, že Reitman dost zjednodušuje realitu a vše žene do extrémů, kterým se prostě nedá věřit. Takže.. hezky se na to kouká, protože se cítíte jakousi součásti filmu (nebo spíš naopak cítíte, že film je vaší součásti), ale zároveň vám nějaký hlas v hlavě říká, že tohle snad nemůže být ani možné. PS: Jennifer Garner hraje opravdu mega sviňskou matku.. a ne poprvé (29.03.2015)

V dnešním světě kompjůtrů… Více než internetu se po zhlédnutí Mužů, žen a dětí bojím lidí, které film nadchl, jsou přesvědčeni, že pravdivě zrcadlí realitu a hned po doběhnutí titulků se pro jistotu odpojili od internetu. Reitmanův obludný režijní a scenáristický přehmat je vzorovou ukázkou tezovitého snímku (základní teze: všichni žijeme v bublinách), který by strašně moc chtěl být aktuální a vyjadřovat se ke žhavému problému současnosti. (Pokud by vám to nebylo jasné, tak problémy bílých středostavovských Američanů jsou problémy celého světa.) Jeho hlavním problémem ale je, že problémy nehledá, ale uměle vytváří a zveličuje. Nejde přitom o komediální nadsázku, ale vážně míněné varování před škodlivostí moderních technologií, které - psychicky zjevně ne zcela vyrovnaným lidem, což ovšem vyprávění opomíjí - způsobují závislost na pornu a hrách, rozpad partnerství, posedlost vlastním vzhledem, poruchu příjmu potravy, paranoidní chování, ztrátu kontaktu s reálným světem... ___ Film při své exploatační plytkosti a hysterii vrší jeden negativní efekt pobytu ve virtuálním prostoru za druhým a nepřipouští, že by internet, tablety a chytré mobily mohly mít i nějaký pozitivní přínos. Trefné pointy a výstižné paralely (úvahy nad vlastní nicotnosti vs. přeceňování vlastní důležitosti) zanikají v přívalu nápadů nedovařených, nepřesvědčivých nebo naprosto pitomých. ___ Nad užitím síťového vyprávění Reitman zřejmě nepřemýšlel nad rámec přesvědčení, že by se hodilo k filmu o sítích a propojeném světě. Postav je zbytečně mnoho a tak se musíme spokojit s karikaturami, přičemž oslí můstky mezi nimi jsou nepřesvědčivě vykonstruované. Většina epizod slouží jenom k demonstraci určité teze, takže ani k ničemu nesměřují, stejně jako celý film váznou na mrtvém bodě, a vyznívají do prázdna. ___ Snaha dodat rozdrobenému vyprávění vyšší smysl, vážnost a důležitost „vesmírným“ rámováním a hlasem vypravěčky (sofistikovaně znějící Emma Thompson) hraničí s parodií a představuje vzorovou ukázku toho, co nedělat, nechcete-li, aby byl váš film označen za midcult. ___ Některé z předchozích Reitmanových filmů považuji za dobře zacílené satiry, které si dokázaly udržet lehkost a nadhled. Muži, ženy a děti jsou jen strašlivě těžkopádným, zaujatým a vypravěčsky bezradným pokusem sdělit něco zásadního o moderní společnosti. Kvůli karatelskému tónu a chybějícímu nadhledu ze všeho nejvíce připomínají Patricii, nejděsivější postavu filmu. 35% Zajímavé komentáře: pepo, BoredSeal, Abes (23.07.2018)

Zrcadlo moderní společnosti. I když má film Men, Women & Children v popisku komedie, žádnou komedii nečekejte. Film spíše směřuje k dramatičtějším a syrovějším břehům než jaké udává komediální žánr. Film, ve kterém se zhlédnete a Vaše frustrace, obavy a naděje vyplují na povrch a odhalí se v celé své syté nahotě neberoucí si servítky. Geniální a průkopnické dílo, které má svým pojetím nejblíže k filmu Disconnect. „Like it or not, for the moment The Earth is where we make our stand.“ (27.02.2015)

Modrý hodnocení? Nebejt tý zpropadený evil mum Jennifer Garner, tak snad osobně uvažuju o plnym počtu. Jinak to totiž bylo znepokojivě detailní, místy i znepokojivě povědomý (první sex, ugh) a tak nějak znepokojivě... znepokojivý. Přitom s nadhledem, o jakym se Disconnect ani nezdálo. A s jednim bezkonkurenčnim "dickem" Emmy Thompson. :) (20.12.2014)

Zo všetkých predchádzajúcich filmov Jasona Reitmana som bol nadšený (dokonca aj z Young adult a Labor Day) ale toto je bohužiľ slabučké. Ambiciózna látka sa Reitmanovi rozpadla pod rukami a ostal tu len smutne nezvládnutý pokus Ale mám pocit, že návštevníci kinoklubov budú nadšení pretože vďaka nezvládnutiu látky z toho nakoniec vyliezlo niečo čo by sa dalo pokladať za artfilm - je to nudné, povrchné, točiace sa v kruhu a kričiace "Chcem niečo dôležité povedať!" 5/10 P.S: Adam Sandler tu je úplne v poriadku a mal by častejšie hrávať v normálnzch filmoch, pretože neraz ukázal že mu to ide (20.03.2015)