Naše dovolená a jiné pohromy

» Předmluva: Čistá náhoda a nemožnost bohatšího výběru programů mě přivedla na tento film, který jsem předem dost podceňoval. » Pozitiva: Není to klišé, ale naopak něco, co zpracovává své téma dost unikátně. Hlavní roli zde zastávají dětští hrdinové, kteří si svou dětskou podstatu zachovávají i přesto, že se mnohdy chovají mnohem dospěleji, než všechny ostatní dospělé postavy v ději. Rozhodování o osudu mrtvého dědy a následný vikingský pohřeb - výtečné! Celé navíc zaobalené opravdu jen lehkou komedií a spíše brané s velkým nadhledem, tudíž nehrající kýčovitě na city. » Negativa: Dospělé postavy byly až příliš blbé a nezodpovědné. V jednom okamžiku jim bylo i vlastně jedno, kde se jejich děti toulají a absolutně se o tuto problematiku nezajímají (ačkoliv takoví rodiče se holt najdou i ve skutečném světě a to skoro v každém druhém případě). » Celkově: Rozhodně zajímavý film, který mate popisem, ale obsahem slušně překvapí. » Mé hodnocení: 70% » Viděno: Na Primě. (23.01.2018)

Nějak nevím, co tímhle chtěl básník říci. Bohužel bez větších spoilerů by nešlo úplně vysvětlit proč mě to celé bytostně štvalo. Jde o hlavní premisu, o to dětské ''tajemství'' a další úplně absurdní chování všech zúčastněných. Narvch absolutně divný cast, který sice na papíře vypadá slušně, ale dohromady vůbec nefunguje. Tohle pro mě není feelgood komedie. (16.04.2020)

Dobrá situační komedie, do které někdo neumětelsky namíchal žvásty o životě a rodinnou linku, která asi měla působit dramaticky. Děj filmu je naprosto nefunkční a závěr asi vznikl tak, že si někdo řekl "už to má 80 minut a stejně nevíme, co s tím dělat dál, tak budeme předstírat, že se všichni napravili a skončíme to". Komediální frky za 4*, ale za ten hrozný děj a laciný televizní look musím s hodnocením mnohem níž. (17.12.2015)

Chvílemi dojemný obrázek z rodinného života. 1) Film je laciný, mělký a mdlý, ale není nevkusný._____ 2) 43letému přitažlivě štíhlému Davidu Tenantovi (otec Doug) to fakt sluší._____ 3) Jedna moudrost na závěr: Nemá cenu zlobit se na lidi, které miluji, za to, jací jsou. (13.05.2019)

Musím říct, že už začátkem jsem rostla... a rostla... a rostla, pak jsem si buď zvykla nebo se věci příjezdem do Skotska zlepšily, tzn. děti byly méně vytáčecí, postava otce se upozadila a matka neměla tolik příležitostí předvádět svou afektovanost - prakticky momentem, kdy se tahle "úžasná" rodinka vmísila mezi příbuzenstvo a děj se více soustředil na dědečka - oslavence, mě zvědavost, ač celkem neochotně, přiměla pokračovat. I tak vše, oč bych se připravila, bylo kromě krás Skotské vysočiny a k ní přiléhající typické muziky jen něco úsměvných situací, které potvrzují, že upřímnost a spontánnost se téměř výhradně váže k období začátku a konce života, tedy k dětem a starcům, zbavených tíhy společenských požadavků, kteří tak nemívají daleko od myšlenky k jejímu provedení na základě toho, co si opravdu přejí - mezidobí nás staví do pozic pozérů a intrikánů, stržených proudem konvencí a ohledů... Přes toto milé uvědomění jde o rodinnou komedii - nakolik přehnanou, přesto dietní - že si ji znovu rozhodně nedám. (12.05.2015)