K oblakům vzhlížíme

Ráďa vlastně nemá práci, pár peněz ale zřejmě v prkenici najde a velice rád je utrácí za benzín, cigarety a chlast na tuning srazy. Na těch se svým polorozpadlým onálepkovaným Ford Escortem doufá, že vyhraje soutěž o nejlepší výzdobu a je pak zklamán, že s pouhým LED diodovým páskem uvnitř auta to nevyšlo. "Nevadí," řekne si, "příště to určitě vyjde." První přítelkyně, fanynka "mistrovské a špičkově promyšlené DSSS", ta taky moc nevydělá, vymýšlí jak ojebat systém sociálních dávek, protože "morgoši to taky tak maj, tak proče né já?" Práce pokojské v Německu jí vynese něco málo přes 500 korun za pracovní den, očividně jí to stačí, nicméně má malou holčičku, kvůli níž pravděpodobně nijak motivovaná k lepšímu výdělku není. Druhá Ráďova přítelkyně (tu první opustil, protože měla cikánský přízvuk v hlase a byla hnusná, samozřejmě "povahově") už je na tom o něco lépe, opravdu pracuje a možná má v hlavě nasráno o něco míň. No jo, ale taky dohromady nemá co říct. On vlastně nikdo nemá moc co říct a jediná osoba, která v dokumentu použije i jinou větu, než pouze tu holou, je Ráďova maminka, která vidí o něco dál než jen k sousedům za plot a snaží se Ráďovi domluvit, aby udělal něco se svým životem. Ale světe div se, jako každá správná a milující matka prostě nevidí, že synáček zkrátka dělat nechce a že má v hlavě vypatláno dost na to, aby řekl, že nikoho jezdit autobusem nevidí, že všechny vidí jezdit jen v autech, tak on bude taky jezdit jenom v autě. To chlapec opravdu myslí vážně a nestydí se. Proč taky? Jak by se mohl stydět člověk, který vlastně ani není schopen pochopit základní mechanismy světa a života? Když si někdo neuvědomuje, že má peníze sotva na to, aby měl co žrát, a i přes svou lásku k autu pak stejně není schopen si ho umýt sám, naopak s ním jede do myčky a tam ho prožene programem, který stojí přesně takovou sumu, kterou dá dohromady z posledních drobných, co najde v kapse, když si tohle neuvědomuje, pak mu opravdu nepřijde vůbec nic divného na tom, že si plánuje oběd v podobě sekané v housce z Kauflandu za posledních 25 korun. Ráďa je jen tupý produkt současného světa, kde materiální věc je víc než život, a kde by každý pořád chtěl něco dalšího a dalšího a víc a víc, aniž by pro to něco udělal. Nebo si snad myslíte, že Ráďovo zoufalé shánění místa ještěrkáře značí jeho oddanost umění řídit volantem nějaký stroj? Túdle! Je to prostě jen flek, na kterým se neumažete, celej den sedíte a mozol si tak uděláte maximálně jen na prdeli, a i pak ten mozol budete mít hezky v teple, a to Ráďa moc dobře ví. Víte, nechci být hnusný, opravdu ne, ale řekl bych, že Ráďa má malý péro, a to auto mu to vynahrazuje. A ta kokakola a tulamórka co si kupuje, i když počítá každou korunu, ta taky. A cigára jakbysmet, každá cigareta, když ji kouříte, je nakonec vždycky menší, než i to nejmenší mužské přirození, to pak dělá blbečkům dobře; blbečkům, co se producírují ve směšně natuněných stodvacítkách a jiných podobných mašinkách, do toho jim přehlušeně hraje hudba přednostně udělaná pro vymaštěné jednotlivce (tato hudba navíc zvyšuje koeficient úbytku intelektu), a co je nejhorší: blbečkům, kterým vůbec nepřijde pitomý si zapálit v uzavřené místnosti, kde si hrají tříleté děti (to prosím neberte jakože bych bral za blbečky všechny kuřáky, to vůbec ne, sám jsem kuřák, ale abych vyhuloval dětem pod nos, to bych musel roztrhat své vysvědčení už z první třídy). (12.12.2015) (méně) (více)