1001 gramů

Celkem příjemný příběh o tom, jak může vypadat vyrovnanost, respektive, jak je možné ji najít. Vědecké prostředí je celkem umně spojeno s prostředím emotivním, kdy se jedna žena snaží o to, aby sama našla nějaký smysl svého života, který je spojen hlavně se samotou a nemocným otcem. Trochu dramatičtější romance, která celkem funguje. (07.06.2016)

Zapomenutá epizodka z Paris, je taime, která se ve svém pomalém, až trochu nudném, tempu natáhla do podoby celovečerního filmu. Nutno říct, že tím veselé i romantické prvky trochu ztratily váhu na úkor klišé vaty, která bohužel váhu nemá žádnou a tak si tak poletuje, kde se jí zachce a bohužel tak kazí jakoukoliv přesně vypočítanou pointu. Bent Hamer totiž narozdíl od jiných norských režiséru nemá koule a to prostě nezachrání ani 21 gramů ani 18 centimetrů. (29.03.2015)

Jajo vetsina Hamerovych filmu je to bez zaplatky a vyborne pozorovani podivnych charakteru .Je to sentimentalni meditace na vahu duse.Vypada to az jak fantasy.Film se pohybuje mezi pomalym vypravenim a metaforamy.Vice se zabyva svym vizualnim stylem nez obsahen.Posledni pulhodinu je film smesne spatny. (17.05.2020)

Pomalu plynoucí příběh vzdělané celkem racionální ženy sklouzává po smrti jejího otce, který jí byl zároveň vlastně jediným opravdovým přítelem, do slepé emocionální uličky, v níž paradoxně nachází možná životní lásku. Decentním a nevtíravým humorem protkaný film je moc příjemnou, duši hladící podívanou. (06.04.2020)

Prvá polovica bola taká pomalá, že ma skoro uspala. Ale osamelosť hlavnej postavy bola skoro hmatateľná. Potom môjmu zážitku pomohlo, že sa začali objavovať postavy, alebo skôr jedna, s ktorými konečne dochádzalo k nejakej interakcii. A úplne chcem elektromobil. (Art Film Fest - Trenčianske Teplice, kino Prameň - 19.6.2015) (21.06.2015)