Barva vítězství

Najprv by si mal každý pozametať pred vlastným prahom, až potom strkať nos do cudzích záležitostí a kritizovať ich... O tom, aj keď sa to tak na prvý pohľad nejaví, je celý film. Kostra dejovej linky sa zaoberá príbehom prvého černocha-športovca, ktorý sa dokázal medzinárodne presadiť aj napriek krajne nepriaznivým podmienkam. Námetovo teda výborné, ale samotné spracovanie ma po dramatickej stránke až tak nechytilo. Zbytočne naťahované pasáže ubíjajú takmer celý stred filmu. Netvrdím, pohľad do zákulisia príprav na olympiádu s prímesou politiky a pár intríg bol celkom fajn, ale bolo toho na mňa moc. Ani postava Goebbelsa ma nijak zvlášť nenadchla - herec typovo úplne mimo, priam až rušivo. Naproti tomuto všetkému ma ale podstatne viac zaujala myšlienka, ktorá sa tu vlastne tiahne celým filmom o tom, ako sa vtedajšia americká verejnosť pohoršovala nad hitlerovskou fašistickou politikou a pritom u nich doma chodili afroameričania takmer po kanáloch, v lepšom prípade vchodom pre personál. Prišlo mi to smiešne. Páčilo sa mi ako boli americkí černoškovia po pricestovaní do Berlína prekvapení, keď sa dozvedeli, že nebudú žiadne separátne miestnosti len pre bielych a len pre čiernych. Všetko to bolo podtrhnuté nevinnou poznámkou jedného z nich, že nacisti majú asi len takú zlú povesť, ale že inak sú celkom fajn - poznámka, ktorá povie všetko a je minimálne na zamyslenie. 70/100 (07.06.2016)

Berlín,rok 1936,za dveřmi XI.letní olympijské hry nesoucí se ve stínu rasových nepokojů a přesto svět nenašel odvahu aby tuto olympiádu bojkotoval?Bohužel představitelé soutěžících zemí se nechali uchlácholit ujišťováním,že to co se děje v ulicích není tak hrozné jak to vypadá.Němci byli mistři v kamufláži a tak se nemůžeme divit,že 3 roky po tom co přestal plápolat v Berlíně olympijský oheň začala 2.světová válka.Film je o tom jak chudý černošský chlapec s obrovským atletickým talentem Jesse Owens vstoupí do týmu atletů kde trenéra hraje vždy skvělý Jason Sudeikis.U tohoto atleta se naprosto mine účinkem věta:TĚŽKO NA CVIČIŠTI,LEHKO NA BOJIŠŤI,protože ten již před odjezdem na olympiádu pokoří několik rekordů když zkouší nanečisto co dokáže.Ne všichni jsou nadšeni jeho touhou srazit Árijce na kolena.Po dlouhém váhání se rozhodne že teda do Berlína pojede.Hitler se bojí mezinárodního skandálu a tak po dobu pořádání olympijských her trochu zmírní své pronásledování nepohodlných občanů ve své zemi.Sportovci jsou nadšení z přivítání které se jim dostane i zdánlivě přátelským prostředím.Novodobá technologie celého zázemí působí dokonale a jediné co nacistům schází je vytvořit obraz árijské nadřazenosti,ale to se jim díky černošskému sportovci Jessemu Owensovi nepodaří neboť získá jako jediný na olympiádě 4 zlaté medaile a pořádně tím namíchne celý ten nedotknutelný režim Třetí říše.Sport byl vždycky s politikou propojen jako siamská dvojčata jak tehdy tak i dnes jen s tím rozdílem,že dřív šlo o rasu a dnes jde o ekonomické zájmy. (01.01.2020)

Rasa nebo Závod, pokud za celý film Carice van Houten neukáže ani jednou kozy, český distributor to může pojmenovat jak chce a stejně to nepomůže. Takřka evropský film o americkém černošském atletovi, který se snaží ukázat hrůznost nacismu a především jeho nestoudnou propagandu, což OH v roce 36 především byla. Zároveň ovšem ukazuje i paradoxní situaci, kdy Američané měli na oko problém s nacistickou ideologií o nadřazenosti vybájené a neexistující árijské rasy a zároveň si u nich doma "negr" nemohl umýt ruce ve stejném umyvadle jako běloch ještě dlouho po skončení druhé světové. Ta kritika na americkou rasovou segregaci je v celém filmu patrná a dá se říci, že hraje prim. Nacismus se pak bere pouze za extrémní měřítko toho samého přístupu a tím dělá z Američanů té doby regulérní imbecilní pokrytce. Problém filmu spočíval v tom, že byl celý protkán lacinými CGI efekty, závody byly zachycené totálně nepřehledně, většinu děje tvořil balast o osobním a rodinném životě Owense, chyběl sebemenší náznak po masovějším komparzu u papírově masovějších scén a především dobové záběry, kdy jsem měl chuť vidět jak to ve skutečnosti bylo a nikdo mi to neukázal ani v závěrečných titulcích. Nacistické figurky jako Goebbels, který zde vypadá jako model předvádějící XS velikosti po konci kariéry a Riefenstahlová, dvorní režisérka nacistické propagandy, která je zde zase sexy liberální milfka, rovněž nevylepšují dojem. Vraždená stopáž pak ten dojem ubíjí úplně a typický nalinkovaný děj ohledně sportovních dramat jakbysmet, ovšem s tím rozdílem, že Owens si to vodí od začátku filmu až do jeho konce, takže zde chybí ten typický zábavný dril a postupné zlepšování se za prolínajících krátkých záběrů znázorňující velké časové období a enormní úsilí v něm vynaložené.60% (05.06.2016)

Nakonec slabý 4* s odřenýma ušima a to především za silné téma, jehož zpracování, ale mohlo být lepší a mít větší drajv. Owensův příběh je určitě zajímavý a o zfilmování si říkal, nicméně byl jsem zvědavý především na samotné zápolení na OH v Berlíně a tak mi první polovina filmu i když měla něco do sebe přišla trochu únavná a natahovaná, ale souhlasím s tím ústředním mottem a sice, že do sportu by se politika opravdu tahat neměla. Jinak jak moc pravdivé jsou některé zde uvedené historické detaily netuším (já tam nebyl) ale přijde mi to občas trochu idealistické a potřebně upravené, ale ok abych nepíčoval, tak jako příběh šampiona mnohými vnímaného jako loosera který to všem nandal to i přes všechna ta klišé funguje.70% (10.06.2016)

Po dlouhé době sportovní film, který mě vzal aspoň trochu za srdce. Není rozhodně bezchybný, ale vše je zde podáváno v přiměřené míře. Jak téma rasismu a fašismu, je, nebo pevně doufám, že už byl obrovský problém, který tady působí v rámci obou zemí i dost tragikomicky, tak poté přesvědčivé, herecké výkony. Není tady někdo, kdo by ostatní převyšoval, navzájem ale působí všichni herci přirozeně a uvěřitelně. Ale tu pomyslnou, čtvrtou dávám samozřejmě za příběh. Příběh o jedné atletické legendě, která se narodila o sto let dříve než měla. Dneska by to byla obrovská celebrita, tehdy nad ním hloupí lidé ohrnovali nos. Jsem tomu velmi rád, že je to už dávno za námi. A Tobě třikrát bravo, Jessie! (07.06.2016)