Sedm smrtelných hříchů

Mě tahle ta rodinná tragédie z Alabamy fakt nebavila. Mám strašně ráda overpowered postavy (proto se mi ze začátku kapitán líbil, spolu s panem loutkou jsou to jediné postavy, které se mi nakonec nezhnusily), ale nepotřebuju, aby taková byla každá druhá. Souboje byly v podstatě jen o tom, že na sebe chrlili jeden super ďuper útok za druhým. Nikdo neumírá, co kdyby se hodil později a když už je jasné, že se hodit nebude, tak ho zabijeme, aby se neřeklo, ale nebojte, nebude to nikdo, na kom by vám mohlo třeba jen kapku záležet. Animace v první sezóně nic moc, časem se zlepšuje. Hudba ok. Možná je to na dvě hvězdičky, ale tady je to tak nadhodnocené, že ty slabé dvě dávat prostě nebudu. Ani mě to nemrzí, tohle anime mi strašně nesedlo a mile ráda zapomenu, že jsem ho viděla. A to mám na šóneny vysloveně náladu... to už si snad dám znovu něco, z čeho tohle anime kradlo. (Kdyby někoho zajímalo, proč jsem viděla všechny tři série i tu otravnou OVA, když mě to tak nebavilo, tak za to může Netflix. Strašně mě totiž vytáčí, když mám něco v rozkoukaných moc dlouho a Netflixu trvá ještě dýl, než to odstraní... takže tak :-D) (12.08.2020)

Typický run-of-the-mill šónen úplně se vším všudy, co k tomu patří. Postavy jsou skutečně charakterizované, s žádnou z nich jsem se ale nedokázal sžít. Takový megamix anime, co jsem viděl - fantasy dobrodružství, bitvy a určitá variace na "power levels", fanservice, který místy přebírá otěže, kam se seriál ubírá a adorable/kawaii maskoti, aby se hezky rychle prodával merch. Být o něco mladší, určitě bych šel o dost výše s hodnocením, takto, zmlsán jinou tvorbou, musím hodnotit dost nízko. Věřím však, že svoje diváctvo si to najde a těm bude srdečně ukradené, co si o jejich oblíbeném anime myslím já. (11.11.2018)

Jedno z nejlepších anime, které jsem letos viděla. Nejen, že jsem všechny episody zhlédla během dvou dní, ale natolik jsem se do něj zažrala, že teď čtu i mangu, abych věděla, jak budou příběhy těchto silně atypických smrtelných hříchů pokračovat. První série ve mě tedy vyvolala takové nadšení, že se již nemohu dočkat roku 2016 na pokračování, které, jak doufám, bude nejméně tak zdařilé, jako prvních 24 dílů. Co bych ještě chtěla vyzdvihnout, je hudba, která nádherně podkresluje atmosféru a za zmínku stojí také hodně podařené openingy a endingy ( hlavně druhá úvodní písnička "The Seven Deadly Sins" od MAN WITH A MISSION, kterou už umím skoro nazpaměť :) ). Dávám zasloužených 5* (22.12.2015)

Po 18. episodě už musím hodnotit. A zaplno. Úžasná hudba, naprosto parádní postavy, proměnlivé okamžiky, ohrožení hlavních hrdinů, zábavné aspekty, srdcervoucí aspekty... A hlavně rychlost, jakým se ten seriál ubírá. V jednom díle je toho napasované tolik, co klasicky v jiných za 2-3. I když je hlavní příběh vcelku mizerný (Svatí Ryříti, v minulosti hodní, jsou teď zlí a chtějí zabít poslední přeživší extrémně nebezpečné Rytíře Hříchů (ach ty překlady :D Sorry), kteří byli v minulosti prej zlí, ale teď dobří...), jak sami vidíte, avšak nenechte se zmýlit touto na oko jasně danou a lineární zápletkou. Je to zpracované skvostně, člověk si tu jízdu užívá a těší se na to týden po týdnu více a více. Parasyte, Durarara!! X2, Junketsu Maria, Kuroko 3... to vše jde stranou a jako první se koukám na Nanatsu no Taizai :-) Krásných a vřelých 90% (16.02.2015)

Jemnější verze Akame ga Kill!, je tu taky parta zabijáků, velký převrat, démoni, super cool síly, nějaká ta krev a podstatně méně mrtvých. Důležité je říct, že zatímco v Akame ga Kill! se počet mrtvých, vyšplhal na docela slušné číslo, tady umřou hlavně ti největší zmrdi. Je tedy fakt že akce je zde plynulá, dlouhá a dost brutální, hlavně v polovině, ke konci už to začalo být trochu už dost o ničem, ale furt to tak nějak šlapalo. Ale i tak je akční stránka je dobrá, mění se styly boje, mění se nepřátelé a používají se různé magické útoky, ale dojde i na normální. Co se týče hrdinů, tak mi nejvíc asi sedl Bane, Meliodas celkem ušel, Elizabeth kupodivu překvapila a sedla mi, King měl slabší chvilky, až moc brekotu. Co se týče pečeného prasete, které v podstatě jen překáželo a do jisté míry bylo na obtíž, jak sami tvůrci přepustili. Tak to mně sralo od začátku až do konce, ani svými heroickými činy a svým vykleštěným hláskem, to nijak nevylepšoval. Byť perverznost, byla zde, na velice dobré úrovni a téhle stránce nelze nic vytknout. Jo příběh má pár skvělých momentů a nejeden šokující moment, v tomhle ohledu tvůrci překvapují. Navíc hlavní záporák, má celkem koule a vydrží vlastně až do konce, být hajzl číslo jedna. Ale je to, takové, takové nedopečené a na můj vkus, až moc zbytečně natahované. Ve výsledku by se dalo říct, žili šťastně až do doby, než upekli prase. (10.11.2016)