Kilo Dva Bravo

„Každopádně, kde je nepřátelská linie?“ - „Linie? Jasně. Ta je tady všude, chlape. Taliboš sem nahoru vystrčil rypák. My ho zahnali zpátky do díry.“ A v jedné takové „díře“ se brzy ocitnou naši hrdinové, a dostat se odsud kompletní bude jen pro vyvolené…Absurdní, přesto skutečný? Osvětová podívaná pro ty, kteří žehrají na „velká“ zpoždění Českých drah…ale k filmu. Prvních 30 minut se vlastně nic naděje a divák se jen dívá na to, jak se banda „myslitelů“ fláká na sluníčku a musí se prát s takovými nepřáteli jako jsou nuda, klid, rutina. Ale pak někoho napadne, že procházka v zaminované oblasti bez jediné(!) hledačky min je to pravé zpestření, a po jednom špatném našlápnutí začne ta správná zábava…Film je frustrující, paradoxní (SSSR totiž v touze vyhrát studenou válku hodně předvídal a geniálně se dovtípil, jak ty imperialisty jednou překvapit…ehm), nechybí mu napětí (ačkoliv otázkou u něj není „jestli“, ale „kdo další“) a silné emocionální momenty. A dobře si u toho uvědomíte, jak je lidské tělo vlastně strašně chatrné. Za mě to budou slušné 4*. (19.12.2021)

„Asi jsme v minovém poli, seržante.“ „A jak to víte?“ „No, než jsme sem přišli, jsem si jist, že jsem měl obě nohy.“ Tak tohle byla snad ta nejlepší komedie, jakou jsem za posledních pár let viděl. Neskutečné. Netuším, jestli se to takto opravdu odehrálo, nebo to zkurvili při vizualizaci, ale pokud má Anglie fuckt až takto vycvičené paragány, divím se, že ji ještě neanektoval třeba Island. Partička naprosto neuvěřitelných lopat, jejichž souhrné IQ téměř atakuje počet písmen ve slově „Commonwealth“, narazí během té spravedlivé, obranné války v Afganistanu na zaminovanou oblast. A dál si jen představte něco, co směle dýchá na záda mamlasům ze Sentropé v dalším, ukrutně vtipném pokračování s názvem Četník a minové pole. Jakmile bouchne první kokot, okamžitě začnou ostatní myslivny hrát panáka a soutěžit o osobák v počtu amputací, dokud nezdecimují celou četu, za což jsou posléze prohlášeni za hrdiny a vyznamenáni královnou Řádem svatého Downa. Naprosto famózní a neotřelá vojenská taktika, nechat Taliban uřehtat se xmrti! Patrně to nebylo záměrem, nicméně já se už opravdu dlouho takhle upřímně nenasmál. Naprosto jednoznačné „vinné potěšení“, které vřele doporučuji všem, co se nebojí o bezpečí Evropy a baví je sledovat, jak těžce mentálně postižení papají jogurt ne zrovna k tomu určenými tělesnými otvory. (26.06.2015)

„BOLEST ZNAMENÁ, ŽE SEŠ NAŽIVU!“… /// Byla to služba jako každá jiná. Život na vodloučeným stanovišti u přehrady Kajaki, moc pozdvižení neskýtá. Vobčas zatoulanej pes, někdy zaskočej na „střelby“ čmoudové. A tak si tihle Briti udělaj pakárnu sami. Zalezou do minovýho pole a snažej se nepochcípat. A my můžeme bejt při tom! Z pár jich chčije krev, z několika koukaj kůstky a někdo se vrátí domů pěkně vopálenej. Sledujeme paniku, skučení, kamarádskou pomoc atd., a společně čekáme na pomoc z hůry (ne ON, vrtulník vole…). No… je to podle skutečnosti. Co dodat? Snad jen, že takovou dobu vyprávět vo monotónním utrpení, může akorát masochista. Snažej se vytvořit drama jako na divadle (Birdman by čuměl!), páč nevelká skupinka chlapců je rozjebaná na nevelkým prostoru a čeká a čeká… a dělá to, co asi tak lidi v minovým poli dělaj. VYDRŽ, DOSTANEME TĚ ODSUĎ! – ale jak dlouho tohle může bavit? Správně. Pak už nemá čím! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Chystám se do minovýho pole a nevím, jak se správně (podle předpisu) trpí. 3.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (25.06.2015)

U bohatého výčtu žánrů mi chybí komedie. Samozřejmě velmi černá komedie. Kajaki rozhodně není typický válečný film. Už samotné úvodní aranžmá, kde místo amerického přízvuku, slyšíme přízvuk britský mě bavilo, bylo příjemnou změnou. Pak přijde "zápletka", kde znudění vojáci podniknou zbytečnou akci, která se totálně pokazí. Tady se dostáváme k oné černé komedii. To jak vojáci postupně odpalují jednu nášlapnou minu za druhou a sami sobě stupňují jatka, je na hranici toho, kdy koukáte s otevřenou pusou na kusy končetin a toho, že se musíte až smát absurditě celé situace. Film se mi líbil, i když si netroufám říct, jestli jsem si ho vychutnal způsobem, jakým si to filmaři představovali. (02.02.2018)

Černá Zmije v zemi nikoho: „Kde to, krucinál, jsme?“, George se zahledí do mapy: „No, těžko říct. Připlazili jsme se na místo označené malými houbičkami...“ Britská armáda to s minami odjakživa uměla, ale žerty stranou. Výbušné pozůstatky po Sovětech ve vyschlém korytu zapříčiní rychlou spotřebu zaškrcovadel i morfia a já se vědom chaotičnosti války, co se tak ráda šklebí lidským osudům do tváře a předčítá z Murphyho zákonů, naladil na absurdní realitu situace. Šok, panika, bolest, hněv, odhodlání a pedikúra za polovic, vysoká tráva lechtající koule a jestli se z tadyma nedostaneme, všechny vás nakopu do prdele. Dvě věci se daly čekat. Že to grafika u závěrečných titulků posune do roviny Lone Survivor a že hodně zdejších recenzentů, co sloužilo u ženistů, nadzvedne obočí.. (17.04.2024)