50 % (E07)

„A keď budete riadne fajčiť, aj do televízie vás zoberiem, riťolizi moji škaredí!“ Další krutohustá lekce prefíkaného vesnického marpetingu uja HOMA, kterou si tu nepokrytecky ocejchoval jako „jedinečný dokument“, lebo má tieto akože podnikatelské muňky, sestávající se s nicotného blábolení přitepleného majora Terazkyho, senilního dědka s uzlem na egu a defilé HOMOva gangbang klubíku genetických anomálií, onoho pověstného tvrdého jádra nejhustších funoušků ČSFD, před nímž se třese každý filmař i distributor. Je to profesionalitka každým coulem, dělá databázi převelikou čest a vsadím se, že si to celá rodinka na salaši v Horných Prijebancoch aj na video nahrála! Ovšem při těch bezprostředních reakcích po projekci Holubice jsem málem vychrchlal briketu: „Tak jak se vám líbil film, pane A.?“ „Ježyššš, hned dej to dildo pryč, já to tu nechci! Já si tady ještě pořád honím svýho gayfrienda na vedlejší sedačce, jsem plnej dojmů a ty mi přilezeš rušit takhle intimní chvilku nějakejma debilníma votázkama!!!“ „A jak se líbil třeba vám, pane P.?“ „Já nevym, já sem z Aldebaranu….“ A také jsem se bláznivě zamiloval! Jestli uhodnete do koho? Má vyvolená by se okamžitě měla stát tváří ČSFD a chci ji strašně pomilovat. Jateční pistolí. Hned jí napíču do pošty a pokusím se jí nalákat na svou sbírku filcek. Vole, HOMO, tohle bylo snad ještě trapnější fiasko než ten památný rozhovor se Sadrošem! Ještě teď se stydím. Pro své vlastní píár dobro už nelez nikdy před čočku, a pokud by ti to ego nedovolilo, nech se předabovat a nejlíp si i najmi dabléra, který by nevypadal, jako by právě podojil barana. (22.10.2016)

No to byl ale blábol. CSFD by určitě snesla kritický filmový dokument, který by řešil její slabé (ono ve filmu zmíněné, že se dnes každý vyjadřuje ke všemu) a silné stránky (pro mě tato databáze byla rozhodně velmi užitečným průvodcem, když jsem od nějakých 16 let začal nakoukávat filmy, o řadě výborných méně známých bych se neměl jak dozvědět - určitě ne ze statí těch vlastní důležitostí zblblých, mimózních senilů). Ale o to tady vůbec nejde. Jak CSFD funguje tohle ledabyle sestrojené dokumentární NIC ani nenaznačí. Místo toho se tam k ní vyjadřují osoby, které o ní zcela evidentně netuší ani zbla. A pozvat nic netušící uživatele na projekci artového filmu a pak je přesvědčovat, aby o něm na kameru něco řekli, a ve skrytu duše se radovat, že mi vychází autorský záměr ("oni o tom nejsou schopní nic říct, oni jsou hloupí!"), to je zoufalost nejvyššího stupně. (30.10.2016)

Ajaj.. Výpovědní hodnotu to mělo samozřejmě minimální, ale mně tahle slabá půlhodinka jen připomněla, proč na CSFD tak rád chodím. I samozřejmě za cenu toho, že mi vadí, „kdo všechno“ tady může přispívat. Procházka to neuchopil zrovna šťastně, nabízela se pochopitelně řada zajímavých pohledů. Dva pánové, kteří melou o Oblomovi režiséra Nikity Michalkova, jsou při vší úctě arogantní hadr, Vachkova závěrečná úvaha je „nesmírně pragmatická“, až mi připomněla jednu z přednášek, kdy jsme měli na škole tu čest vidět projekci nějakého uměleckého výplachu, který jsem doslova přetrpěl, ale řada mých spolužáků (ano, přesně těch, kteří moc nedbali na hygienu, dámy nesundaly šátek ani při pětatřiceti stupních Celsia, jiné byly přesvědčené, že fotka ucha a půlky jednoho oka je děsně umělecká, a další už se těšily, jak jednou sežerou placentu..) nasekala čtyři nebo pět hvězd, protože profesor naznačil, o jak zásadní film jde. Díky, ale mnohem raději zůstanu u té zmiňované popkultury. (21.10.2016)

Intelektuálové vs. plebs, odvěký to boj. "Odborníci" by chtěli kontrolovat, co si má kdo myslet, "běžný divák" chce vyjádřit svůj názor a má na to plné právo. Inu, žijeme v době svobody informací (naštěstí) a pro zapšklé snoby už tu není místo. Můžou maximálně točit dokumenty o tom, že to není fér. Se s tím smiřte. (19.02.2017)

Já se znám, uprchla bych zadním vchodem. Odpovídat téměř okamžitě na otázky po odvysílání filmu, to je mé toužebné přání a ještě k tomu do telky, ha ha. Ne, Hedviko, tohle šlo nastříhat na pět minut a to jsem ještě shovívavá. Nejsem a nikdy nebudu žádný odborník na filmy, ale až tady jsem jim teprve přišla na chuť. A pár filmových přátel k tomu jako bonus. A padla tam jedna věta, kterou beru. Raději si přečtu pár řádek o pocitech z filmu, ať je jakýkoliv, než elaborát, který by se vešel na A4 a někdy i více. Přesto beru v úvahu, že každý je jiný, tak ať si sem píše, co sám uzná za vhodné a průměrně inteligentní člověk si najde sám, kdo a proč mu vyhovuje svými komentáři. Přece jen to úsloví, že méně, je někdy více stále platí. Alespoň pro mě. (22.10.2016)