Anihilace

Bojlerový poplach! … a tak se čím dál tím odpornější a topornější Natálka vypravila do zmutované džungle, kde chytla do rozkroku nějakou divnou plíseň. Ale mimicky dokonale to vůbec na sobě nedala znát, konstantně prkenný výraz zpruzené piče už měla i předtím. No, je všeobecně známo, že zdejší přechytřelí velkohubí honiči u počítání vloček při čtyřicetiminutových statických záběrech na padající sníh ve Vilnévových artových velesračkách svižnější a zábavné filmy moc v oblibě nemají. A když tomu navíc ještě chybí nějaká ta sice popkornově dementní, ovšem rádobyfilosofická kudrlinka, která by jim zavařila míchu, je zle a chudák film má okamžitě rejtyng plný lupů a otylého pižma. Ale v jedné věci mají pravdu, u Anihilace je opravdu nutno přemýšlet! Zejména nad tím, je-li hloupý kokot scénárista, režisér nebo autor předlohy, či se všichni tři jen snaží žertovně zabrnkat na citlivou strunu bezpochyby mentálně brilantním, hysterickým maďarským gejům. Tak si to shrňme. Na pobřeží stojí maják, ke kterému vede hostilní lidožravá džungle, z níž se ještě nikdy nikdo nevrátil. A do ní nějaký mozkoun neustále vysílá všechny ty spolehlivě mizivší deltaspešlrendžrsbarety, kteroužto marnou snahu obskurně korunuje tím, že tam nakonec nažene spasit Zeměplacku čtyřčlennou traumatizovanou pičí soldatesku. Čili tomu, aby někdo prostě z druhé strany přistavil k majáku bitevní křížník a namrdal do mutující plísně ten fosfor raketkou pěkně z pohodlí paluby, bránil zřejmě pouze fuckt, že by bylo během pěti minut vymalováno a brutálně by se tu pětkovalo, neboť by zbytek filmu vyplnily jen otravně sáhodlouhé Natálčiny flešbeky, jako tomu bylo s neméně topornou a ohyzdou paní Adamsovou u stejně retardovaně podloženého Erajvlu. Ovšem oproti němu se vám rozhodně nebudou tolik lámat sirky v očích, a ač na hovnech postavený, jedná se o příjemně brutální, atmosférický a vcelku zábavný trek dekompostujícím pralesem, přičemž scénu zmutování uječené krávy v uječenou krávu neváhám označit za naprosto vynikající. A taky moc krásně udělaný trek! Takže rozhodně nedejte na erudované kritiky expertních maďarských pastevců, kteří na to čumí s mongolskými titulky na sračkovitých mobilech při cestě na pracák, jen aby se u filmu mohli vyzvracet jako první a bylo jim pak z toho děsně teplo u šulínka. (14.03.2018)

Bioložka Natalí ekosystém odhalí! Garland káže o sebedestrukci na molekulární úrovni a přitom pije víno, které si vyššími smysly a vizuálním buketem sice hraje na luxusní odrůdu, ale kvalitou je někde u průměrných epizod The Outer Limits.. Výklady se to na sociálních sítích jenom hemží, takže přihodím i svůj (pozor, následující text vyzrazuje děj). Když pětičlenné kowomando inženýrek nakráčelo vstříc neznámému smrtelnému nebezpečí ozbrojené automaty, ale bez přileb (!), nebylo to proto, aby měly pěkné hlavy, ale proto, že to všechno bylo podobenství nevěry, kterou při vzplanutí základních pudů provází iracionálnost. Když se doma v úvodu objeví zmatený Kane, o nevěře své partnerky Leny už ví a udělalo to z něj jiného člověka, než kterým byl doposud. Zároveň slouží jako pozvánka, kterou sama sobě poslala jeho žena, aby se mohla vydat na odyseu, jejíž druhotným cílem je vyrovnat se s hříchem. Zbylé čtyři ženy jsou kamarádky, které ji od nevěry odrazují, nebo ji naopak kryjí a problém, do kterého je zatáhla, ovlivňuje i jejich životy. Prvotním cílem je dorazit k dlouhému, pevnému, žulovému majáku. Ano, jedná se o falický symbol, metaforu vyvinutého přirození jejího vědátorského nabíječe. Povšimněte si, že v rámci klamání tělem je maják bílý (no, možná je tak i normálně, aby byl na pobřeží dobře vidět). Zde dochází k vyvrcholení, kdy Lena najde titěrné ostatky svého manžela krčící se uvnitř obřího lighthouse penisu, zavrhne své egoistické nevěrné nové Já a maják chtíče a sexuálního uspokojení se proměňuje i se svým okolím v popel vzpomínek a viny. Nakonec se Lena a Kane setkávají a po prodělané zkušenosti už ani jeden není tím člověkem, co předtím.. Ha! A teď mi to zkuste někdo vyvrátit! (20.03.2018)

Je skvělé, že Netflix v rámci své sci-fi kampaně zfilmovává i příběhy, které jsou součástí aktuální new weird spisovatelské vlny. S tvůrcem původní knihy - Jeffem VanderMeerem jsem se totiž setkal před pár měsíci u jeho knihy Veniss Underground a byl jsem fascinován brutálním surrealilsmem. V případě Annihilation to není tak okaté, ale je to hodně podobné. Možná, kdyby ještě žil Giger a spolupracoval by na tomto filmu stejně, jako třeba na Vetřelcovi, tak by z něj udělal jedinečné dílo. Pořád se ale jedná o hodně slušný kousek. Byl jsem nadšen i přesto, že těch vizuálních nápadů v té bublině mohlo být víc. (16.04.2020)

Tento film byl pro mne opravdový oříšek. Přesto, že se mi moc líbí a celou dobu mi to při sledování šrotovalo v hlavě, čekal jsem něco většího a prostě nemůžu dát víc než 3 hvězdy. Na to film nemá dostatečné charisma a jakoby tomu vždy něco chybělo. S hereckými výkony jsem však spokojený a jelikož jsem byl celou dobu napjatý tak z hlediska hororu dost dobrý. 60% (28.03.2018)

Podivný slepenec, za kterým sice stojí velmi úspěšný scenárista (a podruhé režisér) Alex Garland, ovšem mě osobně svými předchozími pracemi tak úplně nezaujal. Vědátory trápí a zaměstnává podivný a mutující ekosystém, bioložku Natalii Portman zase ztráta manžela, což významně souvisí právě s prvním problémem. Tempo je plíživé, místo až utahané a nezajímavé. To samé se dá říct o postavách, které jsou mdlé a poměrně nesympatické. Atmosféra sice místy pohltí, ovšem dějově mi to prostě nesedlo, flashbacky to celé ještě víc brzdí, neměl jsem navrch chuť se ponořit do vykreslování nějakých hlubších významů. Myšlenková vrstevnatost se ke mně jaksi nedostala. Asi moje chyba. Celkově dietní tři hvězdy. (02.04.2018)