Olivier, Olivier
Režie:
Agnieszka HollandScénář:
Agnieszka HollandKamera:
Bernard ZitzermannHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Brigitte Roüan, François Cluzet, Jean-François Stévenin, Grégoire Colin, Marina Golovine, Frédéric Quiring, Mathias Jung, Faye Gatteau, Alexis DerlonObsahy(2)
Filmové drama o znovunalezeném synovi. Manželé Serge a Elisabeth Duvalovi žijí na francouzském venkově se svými dětmi. Nadine a Olivier jsou typičtí sourozenci, kteří se perou a zároveň mají rádi. Jednoho dne pošle matka malého Oliviera k babičce s obědem. Od té chvíle jej už nespatří. Policista Druot, jenž zmizení dítěte vyšetřoval, se po 6 letech na policejní stanici v Paříži, setkává s chlapcem, který je Olivierovi nápadně podobný. Bohužel si ale nepamatuje na svoje dětství. Druot je přesvědčený, že je to Olivier, a hned kontaktuje Elisabeth Duvalovou. Začíná vzpomínání a utváření toho, co se před léty vlastně stalo...
Film inspirovaný skutečným kriminálním případem, s poetickými i psychologickými prvky, natočila režisérka Agnieszka Hollandová. Hudbu k němu napsal uznávaný polský skladatel Zbigniew Preisner, který připravoval také k snímku Evropa, Evropa a rovněž velmi úspěšně spolupracoval také s filmařem Krzysztofem Kieslowským (na seriálu Dekalog a volné filmové trilogii Tři barvy: Modra, Bílá, Červená).
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (20)
Dobře psychologicky prokreslené postavy jednotlivých členů rodiny, přičemž každá z nich je dosti komplikovaná osobnost, uvěřitelné herecké výkony, neustále přítomné napětí i trochu nečekaný obrat v závěru. Olivier, Olivier se tak řadí k těm filmům, nad kterými budu ještě nějakou dobu dumat a v mysli promítat jednotlivé záběry. ()
Tohle by byla přímo lahůdka pro nějakou zanícenou psycholožku, protože téměř každá z postav stála za podrobné prozkoumání. Od chorobně závislé matky na Oliviéra až po dceru Nadine, která mě po té psychologické stránce zajímala asi nejvíc. Vynikajícím způsobem vystavěné drama, které graduje možná až příliš neuvěřitelně, ale to vnitřní napětí, které ke mě pulsovalo z celé té rodinky Duvalovi všechno přebíjí a já jdu bez váhání na plnou palbu. K tomu naprosto výborné výkony všech herců, prostě není co dodat, jen, že Oliviéra doporučuji všema deseti. ()
Chudák holka... ta to odnesla ze všech nejvíc. :/ Přizvukuju emmě53, že každá z postav by stála za podrobné prozkoumání, velmi poutavě podáno. Z některých replik úplně mrazí: "Měla snad umřít ona? -Jo, byla bych radši!" (A Nadine je navíc přímo u toho!) Ani sebehlubší zoufalství nemůže takovou reakci omluvit. A ani sebelepší péče tomu dítěti takovou ránu nezacelí. ()
příběh s velmi bolestným dějem a překvapivým koncem.Fakt mě to dostalo na kolena i když některé scény byly dost nedotažené,překotné a jakoby šité horkou jehlou.Myslím že režisérka měla na postavě Olivera víc zapracovat - přišlo mi,že jeho role je tam jenom přidaná hodnota aby ten konec byl překvapivý.Věc názoru.. Ale u mě dobrý. ()
Vícevrstevnatý snímek o složitosti lidské psychiky. 1) 44letá Agnieszka Hollandová (scénář a režie) nezklamala ani v tomto případě. Skvělá práce s náznakem a zkratkou, typově přesní herci a to poselství... 2) Ve snímku se prolíná dobro a zlo, sympatie a antipatie, skutky dobré i špatné tak jako v životě. Není vždy snadné určit, co je co, někdy to nejde vůbec. 3) Všichni jsou nějakým způsobem úchylní, otec, matka, obě děti, soused Marcel i inspektor Druot. Trochu mi to připomíná vtip, že dnes už medicína pokročila natolik, že nenajdete zdravého člověka. Hollandová jasně demonstruje, že "úchylnost" v jisté míře je imanentní lidské psychice. Jinak řečeno, všichni jsme nějak cáklí. 4) Zaujali mě 17letý Grégoire Colin (Oliviere) a 23letý Frédéric Quiring (soused Marcel). ()
Reklama