Girl Power

Je správne položená otázka, či má zmysel točiť film o grafitoch. Zmysel to pre niekoho možno má, no musíte byť cieľová skupina a musíte to mať v krvi. Vcelku slušne auto-myšlienkovo natočený dokument z prostredia komunity grafiťákov, pričom hlavne odkazy na zahraničné mestá boli zaujímavé. Každopádne mňa táto téma jednoducho nezaujala a nevytvoril som si k tomu vôbec vzťah. Čo dodať? Ako bolo spomenuté v samotnom dokumente, asi som len jeden z tých priemerných chalanov, ktorí grafiťácke baby jednoducho nechápu :) 45 % (07.02.2018)

Dokud někdo dává podobná videa jako vlog někam na web, je to v pohodě, ale poslat něco takového do kin nebo do televize? To už je spíš drzost, než že by to mělo nějaký smysl. Ale uznávám, že nechápu underground, punk ani všechny ty místní vandaly se spejema. Graffiti mi zkrátka dává smysl někde v ghettu, ať už je to New York, Rio de Janeiro, Kapské Město nebo Moskva. Ale že si manažerka po šichtě dojde počmárat nějaký vlak, vlastně ani chápat nechci. :-/ (02.08.2017)

Nečekala jsem moc a byla jsem příjemně překvapená filmem samotným i atmosférou na premiéře. Na jednu stranu chápu mínění Wewerush, nicméně předpokládám, že linie osobního příběhu Sany nebyla zpočátku úplně zamýšlená. Taktéž příběhy writerek sice mohly dostat víc prostoru, ale to znamená strávit s nimi víc času = investovat víc peněz do cestování, a během filmu se divák dozví jak co bylo, fungovalo a nefungovalo, halt se to stává. Film podlě mě informuje o tom, o čem má, poměrně dostatečně. Důležitý je, že celý projekt dotáhla s tím, jak moc tomu dala a co pro to obětovala a stojí to za to. (01.03.2016)

Girl Power je o subkultuře ke které máte buď kladný vztah a nebo neopak. Točit dokument o subkultuře je vždy náročné a častokrát se snímek setká s nepochopením. Jako tomu bylo u Kmenů. Někdo namítá, že sprejeři jsou vandalové a tak by dokument neměl vůbec vzniknou. Nesouhlasím. Dokument překvapí svou otevřeností. Graffiti neglosuje, ale poukazuje i jak moc může být graffiti pro sprejery destruktivní. Sany jsem měl možnost se potkat na debatě po promítání dokumentu v Ústí nad Labem. S graffiti, alespoň s tou nejvíce undergroundovou částí údájně skončila. (30.08.2016)

Důležité věci napsala ve svém komentáři už uživatelka Wewerush. Téma a základní nápad na jeho zpracování jsou skvělé. Jen ho nedostal ten správný člověk a ze správného důvodu. Škoda, že ufňukaná, nesebevědomá, vnitřně naprosto nesvobodná Sany vlastně nikdy nepochopila odvážný nápřah a osvobozující rozměr grafitti, a tak za všemi svými idolkami vlastně snaživě a dotěrně "dolézá", sama v sobě a svém ordinérním životě uvězněná jako moucha v pavučině, aniž by si to ale chtěla připustit. Naopak, veškerým svým konáním, film v to počítaje, se snaží si o sobě vsugerovat opak. Lze s ní soucítit, lze ji litovat, ale nelze její důvody věnovat se grafitti a všem jeho ikonám přehlížet. Film je tak v celé své délce obsahově a vyzněním zatížený pocitem trapna za Sany a při mnohých scénách, kdy pro doument úplně zbytečně dává prostor svým "trápením", "lítostivosti" a notorickému vysvětlování, jak důležité a odvážné věci to jako holka přece podniká, i pocitem trapna z ní - kdyby se rozhovorů se slavnými writterkami chopil někdo zdravě sebevědomý, kdo je stejné krve, mohl z toho být fantastický, strhující film, který by se od nich dozvěděl ještě úplně jiné věci - na položených otázkách záleží. Takhle je to ale bída a smutek z uzoufání, film, který se nešťastná holka pokusila natočit, protože ji u holek grafiťaček přitahuje síla, kterou v sobě sama postrádá, aniž by si to ale uměla přiznat, a tak film věnuje tomu, že se pořád pokouší řadit mezi ně. Bolí z toho u srdce, upřímně. Stejně katastroficky se bohužel její pochroumaná osobnost podepsala i do formy dokumentu - místo sestříhání použitelných scén do přijatelného tvaru čelíme dlouhým stopážím vysvětlování, proč něco nešlo natočit, jak jí chybějí peníze nebo spolehliví kamarádi, aby natočila tenhle či onen skvělý rozhovor - někdy zobrazované Sany dokonce usvědčuje z liknavosti a nalhávání - proč ve Vídni utráceli peníze a čas vyjídáním banketů, místo aby prostě natočili cokoli? Její přístup má i do přístupu odhodlaného dokumentaristy často daleko, zvlášť ve chvílích, kdy ji přemáhají její sklony k beznaději a depresím. **** Čili jestli Vás nezajímá čistě grafitti jako takové, ale ženská/dívčí síla, běžte se raději v rámci Jednoho světa podívat na Hooligan Sparrow, Speed Sisters nebo Radical Grace. Jinak je to víc psychologický film o jedné nezralé, rozpolcené dívčí osobnosti, která se zhlídla v silných holkách se sprejem. *~~ (08.03.2016)