Cesta zpátky

Václav Krška byla velká osobnost československého filmu, jeho umělecký cit pro lyriku nebo drama byl nezaměnitelný. Cesta zpátky vypráví příběh o mladých chlapcích, kteří okrádají milence na lavičkách a jednoho dne se rozhodnou vyloupit pokladnu kina, při čemž zemře jeden člověk, který se jim postaví. Krška pak rozehrává perfektní drama, kde strach a odpovědnost hrají hlavní roli. V postavách mlaďochů se představí Josef Vinklář (záporák, jak má být), Eda Cupák a Oldřich Slavík, v roli Tonky Jana Dítětová. (31.03.2019)

Krška si zvykal objevovat člověka především v jeho emocích a reakcích; možná proto mu nejvíc vyhovovaly příběhy charakterizující skutečnost básnickou obrazností. Dramata rozhodování a váhání – nikoliv odhodlaného činu – ovšem nepřestávala Václava Kršku znepokojovat a vzrušovat. V Cestě zpátky, pod níž je podepsán coby scénárista Pavel Kohout, dochází k určitému předělu v Krškově tvorbě, když režisér do popředí staví psychologizující polemiku s dobou a společenským ovzduším. A přestože Krška bezesporu vnímal určitou vágnost scénáře, který je i přes nepopiratelnou snahu ukázat co nejvíc z tehdy nepříliš frekventovaných témat jednostranný a tezovitý, imponovala mu nabízená úvaha nad nepoddajností tehdejších mladých lidí, jejichž bezstarostný pohled na život může vést až ke zločinu. Krška, který ve svých filmech oslavoval mládí a kterého pokaždé zraňovaly jakékoliv příznaky skepse, ovšem vlivem nevyváženého a nepropracovaného scénáře podlehl vizuálnímu zvýraznění. S napětím sledujeme Cardovu zběsilou jízdu na motorce, která je stříhána s hollywoodskou razancí a okázalostí. Věrohodně působí atmosféra nočních ulic a uliček, včetně Václavského náměstí, pasáží, výkladů a neonových reklam. Tuzarova kamera si libuje v dráždivých scenériích ztemnělého přístaviště, kam je situován příběh Freddyho a celnice Tonky. Vyvrcholením této vnějškové fixace jsou i hudební (Macourek) a herecké (Cupák, Vinklář, Slavík, Dítětová, Šmída, Höger...) projevy, které svou kritickou vymezeností upozorňují na nežádoucí jevy soudobých společenských dramat. Přestože tato nová psychologická linie v Krškově další tvorbě posléze nepokračuje, nelze opomenout, že společně s Krejčíkovým Probuzením (1959) se jedná o jeden z prvních filmů, který varoval před lhostejností, netečností a snadným pokušením. (27.03.2019)

Pre mňa osobne príjemné prekvapenie. Čakal som, keď film bol vyrobený v 50tych rokoch, že bude plný strany a budovania , no opak bol pravdou. Mládež sa nudila, tak chceli mať pohyb!! Zaujímavý scenár, dobré herecké výkony, ale čo mňa zaujalo bola kamera. Takýto film by stratil svoje čaro , keby bol farebný... Vo filme ma zaujala aj herecká dvojica E.Cupák a J.Vinklář. Svoje postavy zahrali presvedčivo a ich posledná scéna v prístave bola dobrá, mala napätie , a vygradovala film. Je jasné, že to ináč nemohlo skončiť, ale to neriešim. Na 58 rok je to zaujímavý film, dávam mu 75%. (04.04.2013)

Dálka zpívá, den je krátký, těžká bývá cesta zpátky... Psychologické drama o mládežníckých delikventech, které mne plně pohltilo. Po vynikajícím snímku Zde jsou lvi natočil Václav Krška další pro něj nezvyklý "kritický" film, nicméně tentokrát režisér mnoha okouzlujících poetických snímků nezapomněl obohatit i drsnější příběh patřičnou dávkou lyričnosti. Od prvních minut mne vtáhla atmosféra přístavu u řeky, v kontrastu s moderně vystavěnými pražskými ulicemi s blikajícími nápisy. Atmosféra, kterou bezchybně dolaďuje soundtrack z dílny Harryho Macourka s působivou titulní melodii, předznamenávající textem písně příchod něčeho osudového. Hutnou sondu do činů a svědomí mládence na útěku, lítajícího spolu s kamarády v loupežném přepadení a neplánované vraždě, občas přeruší nějaká ta rozvláčná scéna kolem ženské postavy Tonky a její nešťastné lásky, ale valná část zpracování na nadčasovosti mnoho neztrácí. Tentokrát dokonce Krškovy plně respektuju i obsazení Eduarda Cupáka do hlavní role, neb (na rozdíl od těch milovníků z filmů dle Fráni Šrámka) jako mladistvý delikvent na útěku od domova a spáchaného zločinu působí věrohodně. Stejně tak až nezvykly slizký Vinklář v záporácké roli, navíc Krška režíruje velice zdařilé akční scény! Jako celek jenom o chloupek slabší, než Krejíčkovo Probuzení z dalšího roku. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (18.08.2019)

Cesta zpátky je plná herců slavných jmen, tehdy většinou mladých s rašícími vousy na bradách. Dokonce je tam jeden pár, který se posléze vzal a to paní Díťětová s panem Vinklářem. Jako kriminálka film naprosto nefunguje, spíše je to cosi na způsob Dostojevského Zločinu a trestu. Toho nejhodnějšího ze třech mladých kriminálníků nejvíce sžírají výčitky a posléze i skutečnost, že dívka jež mu poskytla azyl si o něm může myslet, že je špatný člověk. Mne na filmu zaujala noční honička na motorkách, kdy na těch namoklých kočičičích hlavách to muselo být docela nebezpečné natáčení  v té rychlosti, A ještě více mne zaujal ten dnes už zaniklý pobřežní svět paroplavby. Skladů, kolejových vleček, jeřábů, kotvících dýmajících šífů připravených vyrazit do Hamburku i odstavených starých parníků na kotvách sloužících jako nouzové ubytovny. Ten ve kterém spal Cupák si umím představit dnes jako naprosto parádní bydlení s krásnými odlesky vodní hladiny na stěnách pronikající do kajuty kulatými lodními okénky... Obsah opět nezklamal a nevykecal akorát to, jaké cigarety hoši kouřili a velikost jejich bot. Dávám za dvě ukradené stovky. * * (06.08.2021)