Záře

Nechci se tu opakovat. Myslím, že zde již bylo vše důležité řečeno. Velice přesvědčivé dílo. Zkrátka a dobře geniové to nemají vždy jednoduché. Snad bych jen podtrhnul velice zajímavý pohled na komunismunistické hnutí v USA a na vztah hlavního hrdiny s představitelkou tohoto hnutí. Velice mě překvapilo, jak tvůrce filmu neřešil závadnost ideologie, ale zaměřoval se na to kým ona starší dáma byla pro Davida Helfgotta. (22.05.2011)

Niekedy na mňa životopisný film o človeku, ktorý robí niečo, čomu sa nevenujem a čo nechápem, zaujme (Amadeus), niekedy ide mimo mňa (Shine). Dalo by sa povedať, že na vine je ten námet, lenže potom sa to bije s tým, čo som už napísal. Ťažko povedať, prečo ma Shine tak nezasiahol, pretože obsahuje sústredené herecké výkony dvoch prvotriednych hercov v roliach otca a syna a kvalitný scenár. Austrálsky mierne akademický film, ktorý mi viac pripomína britskú kinematografiu. (27.06.2012)

Omšelé téma o tom,kde je hranice mezi genialitou a šílenstvím. Jenže takto zahrané se jen tak nevidí. Filmu navíc pomáhá, že režisér ani scénárista nehledají přemoudřelé odpovědi, ale prostě popisují život, jaký je, zobrazují řádku příčin, které mohly mít vliv na utvářeníí unikátní osobnosti, a nechávají na fantazii diváka, zda některá z nich skutečně takový vliv měla, anebo zda to nebyla žádná z naznačených a skutečnost je taková, že génius je prostě vyšinutý a nemůže přečnívat jen na jednu stranu, ale trčí z normálnosti všemi směry. (08.04.2011)

S Davidem Helfgottem a jeho rodinou bych se v reálném světě asi minula, ať už proto, že jsem narozdíl od jeho hyperaktivního, extrémně upřímného zaměření spíš klidný introvert, nebo proto, že jakkoliv mám vážnou hudbu ráda, existuje jistá hranice, za kterou už nerozeznám výborného klavíristu od geniálního. Co to má ale s hodnocením filmu Shine společné? Když nic jiného, tak ten prostý fakt, že filmová biografie člověka X je mnohem méně zajímavá, pokud vás člověk X nezaujal a netoužíte o něm vědět víc. A což o to, Geoffrey Rush mě hned v první temné scéně dostal, jenže když pak člověk čeká přibližně hodinu, než se děj zase vrátí k němu, nadšení to moc nepomáhá. (Zvláštní jak má občas Akademie tendence rozdávat Oscary hercům "hlavních rolí", kteří se však na plátně objevují méně než někteří herci rolí vedlejších. Dalším dokonalým příkladem je Hopkins v Silence of the Lambs.) Jakkoliv si tedy Shine svá vysoká hodnocení zaslouží, pro mě bude (bohužel) jen dalším z řady filmů, o jejichž kvalitách se objektivně nedá pochybovat, subjektivně mě ale za srdce nevzali. Z osobního hlediska tomuto filmu nicméně děkuju alespoň za jednu věc: za představení Geoffreyho Rushe širší (tedy neaustralské) veřejnosti. (23.01.2011)

Na začátek je nutno říct, že vykon Geoffreyho Rushe v tomto filmu je naprosto odzrbrojujícíl Pro mě je to asi nejlépe zahraný "blázen". Nestaví jako většina na "připitomělých" obličejích a výrazech (a zároveň je to opak Petera Sellerse v Byl jsem při tom), ale jeho skoro až maniakální projev s neustálým breptáním je takový, že jsem se až divil, že se při hraní opravdu nezbláznil. Film samotný je také výborně a citlivě natočený, jen si myslím, že by si zasloužil o něco delší stopáž...na konci se mi zdálo,že ta druhá půlka utekla až moc rychle a výsledný dopad na člověka tak mohl být silnější. (16.12.2008)