...a neuveď nás v pokušení

Přepsáno v červnu 2018. ...a neuveď nás v pokušení je na prvním místě melodramatem. Obrazové kompozice rámují náladu okamžiku, prodloužená gesta melancholie se srdceryvně loučí s němou érou ve fascinaci gest. Puritánská mravokárnost je trnem v oku filmovému poselství. Dotýká se sexuality, nerovnosti třídní i genderové. Důvěřivost cudnosti se shlíží v ideálu romantismu a úděl je přijímán s vnitřním přesvědčením osudové předurčenosti. ...a neuveď nás v pokušení je morálním dilematem s patetickým prožitkem. Hlavním vrcholem milostného trojúhelníku je Kate Cregeen (zajímavá Anny Ondráková), okouzlující dcera hostinského přístavní krčmy. Věneček se odevzdává v romantickém světonázoru v moc osudu. Zaznamenání pozornosti vlnění flirtu se mísí s tělesným chtíčem v rozechvěném mravenčení a vyvolenému osudu se kráčí vstříc navzdory všemu. Vnímá se pouze světlo na konci tunelu. Dopad tíže vlastního svědomí, dobrovolná zřeknutí se všech hodnot a beznaděj v pokrytectví morálního očekávání ztrácí v prázdnotě duše poslední zbytky sil lidské vůle. Druhým vrcholem je Philip Christian (zajímavý Malcolm Keen), kultivovaný mladík se společensky významnou předpokládanou budoucností. Romance je morálním dilematem přátelství, předsudků a společenských dogmat. Třídní nerovnoprávnost je zhoubou společenského uznání, osobní rovina je cynicky drásavější pro vlastní intimitu. Třetím vrcholem je Pete Quilliam (příjemný Carl Brisson), dobrosrdečný chudý rybář a Philipův nejlepší kamarád. Bezelstnost je odzbrojující ve své bezbranné otevřenosti. V hlavě je místo pouze na jediný životní sen a za ním se kráčí s úsměvem na rtu a s neochvějnou vytrvalostí. Z dalších rolí zaujme ochraňující otec Kate a zachmuřený krčmář Caesar Cregeen (Randle Ayrton), ...a neuveď nás v pokušení se sice otírá o prostředí společenské morálky, ale nejvýraznější tváří filmu je stále melancholické melodrama. Hitchcockovo rozloučení s dobou němého filmu. (17.08.2009)

Milostný trojúhelník v němém melodramatu pozdějšího mistra napětí. Formálně povedené a na diblíka Ondrákovou byla radost pohledět, ty její ksichtíky byly neodolatelné, schopnost pro amanta opustit své dítě už tedy míň. Holubičí povaha jejího nešťastného nápadníka i jistá distingovanost její pravé lásky pak hezky v téhle rané vztahovce kypí a misí se a špatný konec nad všemi visí jako Damoklův meč, Místo jeho hrotu ale nakonec udeří zodpovědnost. A bez mravokárných nuancí, překvapivé nejen na svou dobu.  Silnější, ale trojka. (29.02.2024)

Hitchcock je prostě mistr psychologizace a kompozice. Umí vytěžit maximum z hereckých výkonů (už jen to - pro herce nesnadné a netypické - hraní přímo na kameru - absolutní zrada, rozervanost a smutek z očí do očí). Ok, má to mouchu, Carl Brisson mi nesedl, ale to je šmouha na skle, kterou jde vidět jen proti světlu. (28.12.2010)

V rámci možností věrohodné psychologické drama s charismatickými herci (Ondráková byla kus). Umírněný režijní přístup byl správnou volbou - do popředí se dostávají postavy a jejich vzájemné vztahy. Rozuzlení někoho potěší, jiného možná zklame. Já, otrávený z přeslazených happyendů, jsem byl mile překvapen... Zkrátka jeden z nejlepších němých Hitchcocků. 8/10 (28.01.2011)

Už keď postavy na začiatku zvolali „chlapi, do krčmy!“, pochopil som, že sir Hitchcock bol frajer nemý i ozvučený, čierno-biely i farebný, hororový i komediálny. Keď to vo vás je, tak to vo vás je a keď to vo vás nie je, tak to vo vás nie je. Prejaviť city bez slov, maximálne s použitím hudby, tak sa to robí. Ktohovie, či má Bay s PEARL HARBOROM čisté svedomie. (24.11.2007)