Nechte zpívat Mišíka

Nevím, zda jde o nějakou zvláštnost životem sešlých rockerů, ale zatímco Richard Müller v Nepoznaném vypadal, jako kdyby koukal na slepici, Vladimír Mišík s jednou rovnou vede "dialog". Sedí přitom na své planetce, popíjí pivo a čte si Kerouaca. Snaha ozvláštnit tradiční formát dokumentárního portrétu by zde tedy byla. Jenomže snaha nestačí, není-li podepřena ujasněným konceptem. Zprvu se zdá, že osou vyprávění bude pátrání po otci, který, jak zjišťujeme hned na začátku, nezemřel v korejské válce. Jenomže řešení záhady přichází už někdy v polovině, čímž se film připravuje o emocionálně silnou pointu. Snaha o chronologicky vedený řez Mišíkovým životem (samozřejmě nechybí zlomové roky 68 a 89) je neustále přerušována odskoky k různým přidruženým tématům (rodina, ženský, Star Trek) a povídáním Mišíka nebo jeho kamarádů (které asi režisérka z úcty k dotyčným více nesestříhala), takže jde namísto uceleného vyprávění o řadu (ne moc vtipných) historek. Více než o Mišíkově osobnosti se toho nakonec dozvíme o jeho minulém i současném zdravotním stavu (druhé největší dada vedle ženy představené titulkem „kamarádka režisérky“ je mluvící hlava lékaře, který nám sdělí pouze a jenom to, jak bylo za normalizace klukům, kteří nechtěli na vojnu, diagnostikováno vážné astma). Optikou Jitky Němcové se Mišík nejvíc provinil tím, že netrávil víc času s rodinou. Nechce se mi věřit, že by bigbít, byť za socialismu, nebyl větší odvaz, než jak jej popisuje tento dokument, natočený s velkou láskou, ale malým odstupem. 50% (13.03.2017)

V dokumentu není obvyklý postup vycházek hrdiny po jeho místech, ukazování starých fotografií a "mluvících hlav". Mišík zde v soukromé a profesí lince pateticky nekňourá a vypráví v situacích a ne v popisech. Na otázku, co dělal když nemohl za komunistů hrát, odpovídá "chlastal". Prostředí ateliéru sedí k jeho hudbě. Tvůrci získali přímo detektivní důkazy o jeho otci. Slyšíme pár kouzelných historek, například o Rolling stones, byť trochu brzdí tempo vyprávění. Dokument plyne přirozeně a konci bychom dali Mišíkovi nejraději pusu. Ale nechápu proč nepřijal vyznamenání za zásluhy. (03.09.2018)

Překvapuje mě, že tady nikdo nezmiňuje nesympatického a arogantně působícího Adama Mišíka, jeho protivně přehrávaný smích během rozhovoru přes Skype s bratrem Vládi Mišíka, a jeho desetkrát "jako" v jednom z jeho vstupů. Zatímco dcera a prvorozený syn působí poměrně normálně a skromně, Adam se jeví jako totální pozér, a to ještě namachrovanej. Jinak dokument celkem příjemný, možná některé pasáže trošku zdlouhavé, ale připomenutí nemalého počtu písniček mě potěšilo (no ale ještě aby tam nebyly). Olin zamlada a archivní záznamy ze 60. a 70.let taky. Slepice mi nevadila. (16.10.2017)

Zaujímavý dokument. Mišíkovú tvorbu som nejako moc nepoznal, no tento film mi ju celkom dobre priblížil a dokonca aj ukázal jeho ako osobnosť. A musím povedať, že mi to bolo veľmi sympatické sledovať a pôsobilo to ako dobrý dokument. Dokonca aj vysvetlil, prečo to nesie názov "Nechte Zpívat Mišíka. Čo filmu celkom kvitujem. No mám tu 2 problémy, ktoré bohužiaľ spôsobili, že som si neužil film až tak moc, ako som si myslel, že si ho užijem. Prvým je fakt, že sú tu občas vsunuté scénky, ktoré pôsobia, že sú len spracované pre tento film, aby nejako pôsobil živšie. No realita je taká, že nič moc tam toho nepridáva. Naopak potom je film chvíľku seriózny a zaujímavý a následne to odbočí do úplne iných sfér. A dosť ma to vyrušovalo. Čo ma však otravovalo na filme viac bolo jeho tempo. Plynie veľmi pomaly a miestami plynie skutočne nekonečne. Spád nie je veľmi dobrý a podľa mňa film dosť spomaľuje. Ale na druhú stranu informácie, ktoré sa z neho dozvieme sú zaujímavé. A práve to tento film podľa mňa ako celok funguje. Osobnosti sú zaujímavé, je super vidieť naposledy živétho Radima Hladíka staršieho a súčasne človek mal možnosť spoznať niekoho, o kom toho moc ani nevedel. A to na filme oceňujem. Za mňa spokojnosť. Mohlo to byť dotvorené lepšie, ale je to súčasne spracované zaujímavo. Funguje to. Hodnotenie: B+ (13.12.2017)

Celou cestu z kina jsem šla domů s úsměvem na tváři. Paní Němcová i pan Mišík mohou být opravdu spokojení, a myslím si, že lepší dárek ke kulatinám asi ani nebyl možný. Takhle pestrý filmový dokument už jsem dlouho neviděla. Samozřejmě skvělá muzika, historie, nostalgie, humor i fantazie. Americké souvislosti dodaly snímku koření a trochu i napětí. Mrzí mě, že se dokončení filmu nedočkal pan Hladík, ale třeba se sem z toho vesmírného nekonečna občas mrkne. Zkrátka balzám na duši a moc všem tvůrcům gratuluji! (08.03.2017)