Key Largo

Bezchybná a živá režie velkého Johna Hustona, starý harcovník Karl Freund za kamerou, veterán muzicírování Max Steiner podepsaný pod hudební kulisou, Humprey Bogart jako okolnostmi políčkovaný válečný veterán, E. G. Robinson jako odpudivý gangster s prohnilostí zarostlou pod kůží, úžasně přirozená Lauren Bacall v roli dcerky zmrzačeného hoteliéra, hurikánem odříznutý hotel, který se tak promění v nedobrovolný Alcatraz, šťavnatá tropická atmosféra, napětí lascivně zvoucí k nakrájení na tenké plátky a přesahová problematika soužití původních obyvatel s bílými muži... - mohl z této množiny motivů a památných jmen vzejít špatný film? Odpověď: Ani náhodou. Key Largo rozhodně předčilo všechna má očekávání do něj investovaná. Zvláště tím, že jsem namísto klasického "městského" noiru vycházejícího z literární hard-boiled školy pánů Chandlera, Caina a spol. dostal nápaditě vybalancovanou souhru s metodikou mob movies. Poklona, Johne. (26.03.2009)

Výborná, chvílemi trochu melancholická dekonstrukce filmu noir a klasických hollywoodských gangsterek. Vždy hodně oceňuji filmy, ve kterých se postavy a děj nechovají očekávaným způsobem a chytře pracují s očekáváním diváka a zavedenými pravidly žánru. A právě to dělá z Key Largo nadprůměrně zajímavý noirový thriller. Hrdina se nechová jako typický hrdina. Pochybuje, dokonce se v jeden okamžik zachová zdánlivě jako slaboch. Hlavní záporák to samé. Jeho expozice je natolik netradiční, že ho divák vlastně může i litovat a svým způsobem mu fandit. Femme fatale neexistuje. Je zvláštním způsobem rozdělená na 2 přítomné ženské postavy, přičemž každá z nich dekonstruuje archetyp femme fatale jiným způsobem. Nora je pouze normální ženou s normálními pocity a emočně silným pohledem. Lauren Bacall je stále osudovou ženou, ale najednou v jiném, realisticky laděném úhlu pohledu. Claire naopak zlidšťuje pohled na ten klasický typ svůdné děvky, která se nebrání alkoholu a chlapům. Moment, ve kterém se za slíbený alkohol ztrapňuje hudebním číslem, to dokládá ze všeho nejlíp. Prostě už odzvonilo gangsterům, kteří chtěli všechno a všechno dostali, odzvonilo všem svůdným Gildám a odzvonilo hrdinům, kteří prostě byli hrdiny, aniž by o tom museli přemýšlet. Nakonec, všichni jsou jen lidé, a když přijde tropická bouře, je jí jedno, koho najde pod střechou hotelu. Je zajímavé, že Huston přivedl na svět takhle zajímavou reflexi žánru, který v té době vlastně ještě nebyl mrtvý, ba stále aktuální. 8/10 (11.02.2019)

S Bogartem před a s Hustonem za kamerou jsem čekal klasický noir plný sak, zbraní a mezi zuby proceděných hlášek. A Key Largo skutečně všechno zmíněné nabízí, ale nejlepší je ve chvílích, kdy je úplně o něčem jiném. Vypráví totiž i o rasových otázkách, společenských problémech a ve značné míře i o teskných poválečných náladách lidí, kteří vědí, že je načase, aby po špatných letech bylo konečně lépe, ale i díky prospěchářským grázlům to není tak jednoduché. Paradoxně takový žánrový mišmaš se silnými ženami křehkého zevnějšku, hodnotami odvahy i s uvědomělými činy se začne sypat až v poslední třetině, kdy je tematicky nejjednoznačnější a konečně přepíná do očekávané bogartovky. Jenže o tu jsem v tu chvíli paradoxně už nestál a nejradši bych se melancholicky topil ve všem, co jí předcházelo. (12.01.2022)

"Key Largo" má sice otravně pomalý rozjezd, ale když to začne, tak si držte klobouky. První dvě třetiny jsem dokonce myslel na to, že bych to vypnul - otravná hudba jede nonstop, komorní prostředí dělá více škody než užitku, což ještě zesilují karikaturní postavy. Pak ale přijde bouřka a patřičně zahustí atmosféru, místo hudby většinou zní jen praskání prken a větví, dramata se začínají vrstvit. Ponížení odepsané zpěvačky, která se prodá za sklenici whisky a závěrečná vyvražďovačka na lodi jsou naprosto dokonale zvládnuté scény, u nichž jsem si opět uvědomil, že Huston opravdu patří k velikánům světového filmu. Čest a sláva. (12.11.2012)

Film Johna Houstona rozhodně není noirem a nemá žádný z jeho průvodních znaků. Snad až na to, že jde o okatě studiovou podívanou. Z šedivého průměru ho vytahují dobře napsané vedlejší postavy, Bogart, kvalitní gangster a krásná Bacallová (škoda, že neměla víc prostoru). Dialogy jsou patetické a bez špetky humoru, na druhou stranu napětí v poslední půlhodině, kdy zuří v plné síle bouře a když po jejím skončení odváží Bogart mafiány na Kubu, by se dalo krájet na nudličky. (11.01.2010)