Kristove roky

Jakubisko, který velmi, velmi překvapil. Hned od počátku nabírá film velmi extravagantní ráz a často jsem si jen říkal, co se to na tom plátně kur** děje? Postupně však na té milé extravaganci začalo ubývát a příběh se začal orientovat spíše dramatický směrem, ku sledování osudů svých hlavních hrdinů, což už snímek srazilo trochu po první euforii dolu. Hlavním aspektem, kterého si je však třeba všimnout, je naprosto vynikající kamera Igora Luthera, který se nesnažil dát na plátno tu obyčejnou černobílou jako ostatní v té době, ale vytvořil krásný svítivě bílý film, kde je téměř nevidíme rysy tváří, jen oči, vlasy a pár výraznějších znaků. (FNR Písek 2009) (09.08.2009)

"Všecko je hoci iné, ako sme si to predstavovali. Všecko sa posunulo." Já jsem si v souvislosti  Jakubiskovou prvotinou radši nic moc nepředstavoval. Tak ani nemohu být moc zklamán, že mě tahle jeho extravagance šmrncnutá místy s poetickou kamerou moc nezaujala. Resp. že jsem tomu chaotickému shluku jednotlivých filmových scén moc nerozuměl. Nejvíc v obraze jsem byl právě ve chvíli, kdy malíř Juraj v rozhovoru se svým bratrem (Vlado Müller) rozmítali nad tím, jak je život v oněch Kristových letech náhle jiný, než když byli mladší. Kdyby obdobně fungovaly všechny scény, mohlo to být vcelku fajn. Jenže tady to jaksi skáče od jedné absurdity k druhé (viz třeba scéna v hospodě, kdy se jeden člověk řehní jako idiot u "černých historek"). V čem jsem se taky vůbec nevyznal, byla vztahová linka (Juraj mezi dvěma ženami). V případě Jany Stehnové mi pak přišel zvláštní dabing v podání Ivy Janžurové. (27.02.2023)

Chaotičnost Jakubiskova podání inspiruje, nahodím místo komentáře mírně chaotické dojmy: Iva Janžurová nedabuje pouze Janu, je ke slyšení i v baru, kde se Jana nevyskytuje. Igor Luther má opět vynikající kameru. Miriam Kantorková sice hraje starší partnerku, ale je ve skutečnosti o skoro dva roky madší než Jiří Sýkora. Jak už je dobrou tradicí, Jakubisko obsadí vždy do svých filmů i vlastnoručně namalovaný obraz (zde působivý portrét madony s dítětem nápadně připomínající Janu Stehnovou) Život bohémů je mi na hony vzdálený. Jejich umění je mi překvapivě blízké. V průchodu Juraj ukazuje na plakát o rok staršího filmu Majster kat ve kterém sehrál hlavní roli Vlado Müller. (11.05.2015)

Raději bych si překousl jazyk, než otřít svou jedovatou hubu o Jakubiska, ale klíč k jeho tvorbě z šedesátých let zatím nemám a tenhle film mi připravil ještě pernější chvilky, než předchozí pokusy ho najít. Když nezaujme příběh ani poetika a navíc není v dohledu žádný styčný bod se zkušenostmi z vlastních "kristových let", nezbývá než se alibisticky vyhnout hodnocení nebo autorovi s těžkým srdcem pokazit průměr. (04.03.2004)

Extravagantní absurdno, říznuté poetikou - až příliš osobité, vlastně zdlouhavé, nikde nic...celkově to vypadá, jako by si herci scénář vytvářeli sami, právě teď. Samé vysoké, rušivé zvuky, nulová hudba, extrémy jako Janžurka v audio verzi, i Vladův hlas mi přišel velmi podivný. Tohle složení ale přece nemůže zklamat, ne? Ne, nemůže - experiment se pro mě zdařil. Originální pojetí, nevídané role (Jana Stehnová - naprostý protipól zamlklé Zinušky), a hlavně závěr, který se dá brát jako kompenzace za předchozí filmové vzduchoprázdno. To jsou klady, které mě nakonec ukecaly. (12.05.2015)