Princezna Fantaghiro: Jeskyně Zlaté růže

Pozeral som to prvýkrát v dospelosti so silnou dávkou nostalgie za 90. rokmi a detstvom, kedy som bol toho fanúšik. Preto hodnotenie nemusí pôsobiť objektívne. Začiatok pomerne temný a sľubujúci celkom zaujímavé fantasy sa postupujúcou dĺžkou mení na čoraz viac detskú rozprávku s typickým koncom. Má to humor, pre dieťa aj určité napätie a vhodne vybrané exteriéry a postavy so skvelým hereckým obsadením. Určite by som sa nebál s tým zabaviť dieťa. Ako by som sa na to pozeral keby som to nikdy predtým nevidel si netrúfam tipovať. (03.06.2021)

Celá ta série je takový trochu katechismus nebo desatero ve fantasy pohádkovém hávu. Taky je tam dost archetypální i kombinované psychologie, prostě je to takový breivář pro dospívající. V podstatě celý cyklus je učebnice ideálního lidství, cesta dítěte za dospělostí, zakončená vstupem do jiného, řekněme reálnějšího, dospělého života na konci posledního dílu. Když jsme s tímto světem mravních kontrastů konfrontováni, můžeme (pokud chceme) průběžně sledovat sami sebe, svůj život - jak moc nebo méně jsme se my sami od oněch nejčistších ideálů (nesených Fantaghiro) vzdálili, kde jsme blízko, kde se snažíme, kde tápeme a co nám uniklo úplně. A je nám to umožněno zábavnou a velice laskavou formou, žádné zdvižené ukazováčky nebo obočí, žádné sebemrskání, nic takového. Jako by se sám Kosmos díval na nás a naše životy očima princezny Fantaghiro, očima laskavýma, chápavýma, zářivýma a milujícíma nejčistší podobou lásky. Očima Dobra. To je asi to hlavní, v čem se podle mě liší Fantaghiro od jiných podobných počinů a v čem je přínosem daleko větším, než že by pouze bavil nápady a brilantností. Proto si tohoto cyklu hodně cením i když mě samozřejmě taky hodně bavil, líbili se mi herci, extriéry, interiéry, dětinské triky a některé wtf momenty, které spíš pobavily, než aby člověka otrávily:) Jo a kromě toho všeho mě tento seriál na dlouhou dobu poznamenal beznadějnou láskou k Tarabasovi, u kterého jsem hned, jak se objevil, odhadla, že dlouho zlý nebude:))) Zato absolutně k sežrání:) (21.05.2020)

Dneska už to vidím trochu jinak, tenhle film, ale v dětství jsem ho strašně žrala. Nejspíš kvůli tomu, že princezna to vždycky všem natře. Pak taky kvůli prvním mužským idolům, kterýžto vkus i po letech shledávám značně rozvinutým :). Z pohledu dospělého všechny ty umělohmotné mluvící a mrkající předměty vypadají jako strašný kýč, ale děti mají zkrátka jiný svět. (06.04.2010)

Krásna fantasy rozprávka, z ktorej by mali vychádzať všetci novodobí tvorcovia rozprávok. Žiadne kruté násilie, či drastické bojové scény. Pre mňa tento kúsok znamenal príjemné vychutnávanie si prázdnin, keďže sa vysielal takmer na každé Vianoce. Myslím, že výber hercov je tu obzvlášť citlivý, dokonca sa tu objavilo aj pár českých hercov. Z hrdinov Tarabasa a Romualda ešte aj dnes šalejú mladé ženy (a nielen tie) :) (09.09.2007)

Rozprávka ako pre deti tak pre dospelých na pekné nedeľné popoludnie. Fantaghiró predstavuje pre mladé dievčatá vzor nezmara a pre chlapcov vytúženú slečnu  To, že som si v 10 rokoch strčila nožničky do vlasov a odšmykla si prameň vlasov podľa vzoru hlavnej hrdinky hovorí za všetko (až na to, že ona použila meč ;-)). (17.10.2011)